Hana Horká v Austrálii

1.díl A-I 2.díl J-N 3.díl O-Ž
 

J

jídlo




Co jsme jedli v Austrálii

Turista obecně je stále v pohybu a jí rychlé, levné a vždy dostupné jídlo. Alespoň ze začátku. Takové jídlo je na celém světě stejné, take away fast food: hamburgery od Mc Donalda, Burger Kinga, v Austrálii Hungy Jacks, kuřecí kousky z KFC, australského Red Rooster, pizza nejrůznějšího původu. Navíc fish & chips. Restaurace a stánky s tímto sortimentem jsou otevřeny dlouho do noci a jsou všude. Smažené karbanátky, ryba i kuře plus mastné hranolky se však brzy přejí a co pak? My přešli k asijské fast food, různým nudlím, rýži s masem, zeleninou a omáčkami, servírovanými také jako take away (do balíčku s sebou), stejné je ve městech i take away sushi, ani v něm nemusí být ryba, a různé závitky v rýžovém papíře, arabském chlebu apod. Na vyšší úrovni jsou asijské restaurace, kde se jídla servírují na talíři; stejně tak se podává “hospodsky“ i ryba s hranolky. Toužili jsme po typickém australském jídle, které nám připravili příbuzní a které jsme si posléze sami ugrilovali v kempech: steaky masové či rybí a zase hranolky nebo na grilu opečené brambory. Třídenní výlet do vnitrozemí s plnou penzí nám poskytl další zážitek: grilované mleté maso s kukuřicí a jinou zeleninou zabalené do arabského chleba; dále se tam jedlo kuřecí, hovězí, klokaní maso a zeleninové saláty.  Jinak jsme si nejvíce pochutnali na vlastních výtvorech na bázi těstovin a rýže a poslední den povečeřeli tučné jídlo v jedné ze čtyř českých restaurací v Sydney, “Doma“: svíčkovou, guláš a knedlíky, které jsme zapili čepovaným Bernardem a Krušovicemi.

Výborné bylo lokálně vypěstované sezónní ovoce: tlusté sladké banány Lady Finger, obří šťavnatá manga, ananas, křehké broskve. Ostatní ovoce a zelenina chutnaly jako u nás.

 

K

klokani atd.



Slova na K

V angličtině patří písmeno K k měně běžným, méně stránek ve slovníku mají jen písmena Q, X, Y a Z. Existuje však několik anglických slov začínajících na toto písmeno převzatých z jazyků australských domorodců. Kromě místních jmen (Karumba, Kakadu, Kurri Kurri atd.) jsou to názvy zvířat: kangaroo, koala, kookaburra.  Tato zvířata jsou pro Austrálii typická. Medvídek koala, který žije na eukalyptových stromech, živí se jejich listím a zřídkakdy se stromu slézá, se stal hrdinou australských požárů. V přírodě jsme ho neviděli, pouze v Billabong Koala Parku společně s ostatními australskými raritami. V přírodě však žije, soudě podle počtu dopravních značek s vyobrazením koaly.

To klokana (kangaroo) jsme viděli častěji. V parných dnech odpočívá ve stínu stromů a večer před soumrakem nebo zase ráno před východem slunce vylézá a je vidět a slyšet kolem silnic i v podrostu u kempů. Při pěším výletu buší na nejjižnější místo australské pevniny jsme klokanů vyplašili několik, byli tmavě hnědí až černí. Klokanů existuje přes 50 druhů, největší je klokan rudý velký až 2 metry a vážící až 90 kg, dále existuje klokan šedý, antilopí, horský, stromový, klokánek pižmový, krysí, králíkovitý (35 cm, 1,5 kg) atd. V angličtině se klokani zjednodušeně dělí na malé wallaby, větší wallaroo a největší kangaroo. Vznik jména kangaroo v angličtině patří do zlatého fondu australských historek: Když James Cook připlul do Austrálie a viděl klokany, ptal se domorodců, jak se jmenují. Ti odpovídali kangaroo, což v jejich jazyce znamená „nerozumím“. Tento název se pak rozšířil do mnoha jazyků. Klokaní maso se sice prodává v supermarketech, ale je považováno za podřadné. Řezník říkal, že je neobjednává, není zájem. Toto maso chutná jako zvěřina.

Kookaburra je pták a symbol Austrálie. Česky se jmenuje ledňák obrovský, největší z čeledi ledňáčkovitých. Je až 40 cm velký, šedočerný a ráno nás budil před východem slunce velmi hlasitým chechtavým zpěvem. Říká se mu „Chechtající Jack“. Žije blízko lidských sídel, často je ochočený a žere maso z ruky.

 

L

lesy



Australské lesy

Lesy pokrývají 21% australského kontinentu, od tropických deštných pralesů na severu před subtropické do deštných lesů mírného pásu na jihu a polopouštních porostů ve vnitrozemí a na západě. Většina z nich jsou přírodní, stále zelené lesy, ve kterých 79% stromů jsou různé druhy eukalyptů (tvrdé dřevo). Eukalyptů samotných je přes 700 druhů.

Lesy jsou neprostupné, chodit v nich je většinou možné jen po stezkách. To platí nejen o deštných pralesech, ale i lesech mírného pásma. Všude je hustý podrost a pichlavé keře, buš, plus hadi, ještěrky, leguáni apod.

Na svých cestách po Austrálii jsme neviděli žádný les, ve kterém nebyly stopy po ohni. Staré duté stromy byly zevnitř ohořelé, z černých pahýlů rostly bujné větve. Požáry jsou běžným jevem života lesa a některé druhy lesních porostů potřebují oheň ke své regeneraci, oheň je zde základní součástí ekosystému.

Požáry vznikají nepozorností i úmyslně, nebezpečí vzniku požáru ještě zvyšuje sucho a vysoké teploty, hašení ztěžuje neprostupnost lesa a doutnající kořeny. Požárů jsou v Austrálii každý rok tisíce. Stejně přirozené jsou povodně. Tropické lijáky jsou prudké, vysušená půda déšť nevsákne a náhlá povodeň je záležitostí hodin. Na mnoha silnicích na východním pobřeží jsme viděli varovné cedule: Road subject to flooding/Často zaplavovaná silnice a limnigrafy. Domy se staví na dřevěných pilotách. Říčka Bellinger ústící do moře v Coffs Harbour (600 km severně od Sydney) se rozvodňuje pravidelně 4x ročně, kdy je vnitrozemí několik dní odříznuto od světa. Výpadky elektřiny jsou nejméně 10x ročně. Austrálie je prostě drsnější než Evropa.

 

M

města










Navštívili jsme dvě velkoměsta, Sydney a Melbourne.

Sydney se 4,3 milióny obyvatel je největším australským městem a hlavním městem státu New South Wales. Historicky se rozvíjelo kolem přístavu Sydney Harbour, kde jsou také nejznámější a nejfotografovanější pamětihodnosti: Sydney Opera House (expresionistická stavba dánského architekta Jorna Utzona dokončená v roce 1973, od roku 2007 na seznamu UNESCO) a Harbour Bridge (ocelový obloukový most z roku 1932, jehož 136 m dlouhý oblouk je nejdelším a nejvyšším ocelovým obloukem na světě; most slouží pro auta a chodce, turistickou atrakcí je výstup na mostní oblouk (se zajištěním) a přechod po mostním oblouku na druhou stranu).  

Sydney je multikulturní město, vstupním místem mnoha přistěhovalců a studentů s výraznou převahou Asiatů: Číňanů, Vietnamců, Filipínců, Korejců. Mírné klima ovlivněné blízkostí oceánu bez teplotních extrémů je příjemné: v létě málokdy teplota stoupne nad 30oC a v zimě klesne pod 5oC. Ze 36 pláží jsou nejznámější Bondi, Manly, Maroubra, Bronte. Noční život pulzuje ve čtvrtích Kings Cross, Darling Harbour, Circular Quay, The Rocks (nejstarší části Sydney). Za budovou Opery jsou nádherné botanické zahrady s palmami, fíkovníky, skleníky se subtropickými a tropickými rostlinami, pyramidou podobnou té v Louvru, různými ptáky a přes den nocujícími visícími netopýry.

Kolem přístavu je čtvrť mrakodrapů – celkem 22, mezi nimiž se budovy jako radnice nebo katolická katedrála St. Mary (katolické kostely jsou v převaze, 27% Australanů jsou katolíci) ztrácejí. Nejvyšší budovou je vyhlídková věž Sydney Tower (304 m), ze které je panoramatický pohled na střed města, předměstí i pláže na pobřeží oceánu.

Doprava v Sydney není ideální. Vlaková síť je směrována spíš do předměstí a má smysl na větší vzdálenosti, centrum je zahlcené autobusy a auty. Spojení mezi obchodním centrem a Darling Harbour obstarává 3,6 km dlouhá smyčka visuté jednokolejky, Monorail, ze které jsou krásné výhledy, ale moc daleko se s ní jet nedá. My jsme bydleli v centru, v hotýlku Prince Albert Park u Central Station, odkud se dalo do přístavu Circular Quay jet metrem 4 stanice, ale bylo to dost drahé, a tak jsme se většinou pohybovali rychlým krokem. Orientace byla snadná, k přístavu vedou dlouhé rovnoběžné ulice křižované parky.

V Sydney jsme byli nejdéle, pět dnů. Navštívili jsme vyhlídkovou věž, námořní muzeum, akvárium, povozili se na monorail, nakoupili v asijské tržnici Paddy’s Market a nákupních ulicích George Street a Oxford Street. Kulturním zážitkem byly akce organizované zdarma v rámci Sydney Festival: večerní filmová představení pod širým nebem v Darling Harbour doprovázená živou hudbou a koncert cikánské kapely z Balkánu v parku pod mrakodrapy, který se stal příležitostí k večerním piknikům a pijatykám jinak střízlivých Australanů. Já navíc stihla výstavu Eduard Monet a Impresionisté. Z Circular Quay, což je osobní lodní přístav, jsme si v neděli odpoledne s tisíci dalších Sydňanů vyjeli na pláž Manly; na proslulé pláže Bondi a Bronte jsme jeli busem. Sydney se mi přes svou hektičnost, stress a americký ráz moc líbilo.        

 

Melbourne, druhé největší australské město (3,8 mil.), hlavní město státu Victoria, jsme navštívili jen na dva dny. Mluví se o něm jako o nejkosmopolitnějším australském městě a také nejpodobnějším evropským velkoměstům. Národnostní menšiny jsou zde méně asijské a více podobné menšinám v Londýně: Indové, Pákistánci, Černoši, Řekové, Italové. Melbourne také vypadá více jako Londýn. Předměstí malých vilek se táhnou na desítky kilometrů od centra. Výhodou je pravidelná a levná doprava předměstskými vlaky do centra, opět podobná Londýnu.

Na rozdíl od Sydney, kam byli deportováni trestanci, založili Melbourne svobodní osadníci, kteří se usazovali v ústí řeky Yarra. Největší rozmach zažilo Melbourne v době Zlaté horečky po roce 1850, kdy se rozrostlo ve velkoměsto. V roce 1901, kdy vznikl Australský Svaz, se Melbourne dočasně stalo sídlem vlády, než bylo vybudováno nové hlavní město Canberra (1927). Klimaticky je Melbourne nejchladnější z pevninských hlavních měst. V létě zde je průměrná teplota kolem 25oC, ale občas se vyskytují extrémy: horka kolem 40oC a tornáda. V zimě sice nesněží, ale mrzne.

Oproti hektickému Sydney je Melbourne považováno za klidnější, pohodovější a kulturnější, lépe urbanisticky navržené město. V centru jsou také mrakodrapy, které však méně zastiňují starší budovy. Turistické centrum tvoří obdélník 5x8 ulic dopravně propojených na povrchu tramvajemi a pod povrchem vlakem-metrem. Uvnitř tohoto jádra jsou hlavní nákupní ulice a pamětihodnosti: parlament, radnice, katolická katedrála St. Patrick’s, anglikánská katedrála St. Pauls, hned vedle je známá tržnice Queen Victoria Market s tisícem prodejců nabízejícím zboží od poslední módy přes kožené výrobky, ovoce, víno, maso a jiné delikatesy. Hustá síť tramvajové dopravy je velmi pohodlná.  Po centrálním okruhu – Free City Circle Tram Route – jezdí zdarma tramvaje s povídáním pro turisty. Tramvaje ale jezdí i do vzdálenějších částí města, např. k oceánu do čtvrti St.Kilda. Podobně jako v Sydney i zde je vyhlídková věž, mrakodrap Rialto Towers (253 m), krásné botanické zahrady, akvárium. Navíc množství divadel a zajímavé moderní umělecké stavby. Záliv Port Phillip Bay je chráněný, a tak zde nejsou vlny. Mělčiny lákají k plavání, ale surfovat se nedá.

V době naší návštěvy v Melbourne probíhal tenisový turnaj Australian Open. Náměstí Federation Square bylo přejmenováno na Tennis Square a kromě obří obrazovky přenášející tenisové zápasy se zde prodávaly lístky a pózovali manekýni v tenisových úborech představující známé hráče.             

 

N

národní parky



 

V Austrálii je 3200 národních parků, chráněných krajinných oblastí a rezervací. My jsme jich navštívili sedm:

Myall Lakes National Park –asi 300 km severně od Sydney s množstvím jezer, mokřady, pobřežními lagunami, písečnými dunami oddělujícími mělká přílivová jezera od oceánu. Několik dní jsme bydleli u Smith Lake na chatě s tetičkou. Jezdí sem hlavně lidé ze Sydney se koupat a brodit v jezerech, rybařit, surfovat na plážích u majáku Seal Rocks (pozorování tuleňů) nebo Boomerang Beach, kempovat a piknikova u jezer nebo se projít v malém deštném pralese.

Dorrigo National Park – 580 km severně od Sydney, na úrovni Coffs Harbour. Deštný prales subtropického klimatického pásma se značeným 7-km okruhem neproniknutelnou džunglí s liánami parazitujících fíkovníků, které hostitelský strom udusí (Strangler Fig), hady apod. Park je v zalesněné hornaté krajině s nejvyšší horou 1000 m. Z vyhlídkové plošiny je vidět až k oceánu (asi 20 km). Lákadlem parku je několik vodopádů a typická pralesní flora a fauna. U Coffs Harbour jsou banánové plantáže se samoobslužným nákupem banánů z dřevěných budek u silnice.

Great Sandy National Park na Fraser Island – 240 km severně od Brisbane. Nejodlehlejší místo, které jsme navštívili, s písečnými dunami, oranžovými útesy, zadumaným vnitrozemím s porostem pralesních velikánů, sladkovodními jezery tajuplných jmen: Garawongera, Wabby, Mc Kenzie. Vnitrozemím vedly lákavé pěší stezky, ale my většinou jezdili jeepem pískovou rallye v džungli nebo se řítili po mokrém písku na pobřeží v dosahu vln.

Cape Byron State Conservation Area – chráněné území kolem majáku v Byron Bay, kde je nejvýchodnější výběžek australské pevniny. Jsou zde točité pěšinky po útesech nahoru-dolů s panoramatickými výhledy.

Uluru – Kata Tjuta National Park -  srdce Red Centre/Rudého Středu Austrálie, 2800 km na západ od Sydney. Tmavě oranžová barva skal i pouště vznikla oxidací pískovce s vysokým obsahem železa.  Kromě monolitu Uluru je zde skalní útvar Kata Tjuta, anglicky Olgas (podle německé královny Olgy z Wurttemburgu). V jazyce domorodců znamená Kata Tjuta Mnoho hlav; těch skalních pískovcových hlav je 36. Hlavy vystupují z pouště do výšky nad 500 m. Kata Tjuta je asi 30 km od Uluru.

Watarrka National Park – 430 km od Alice Springs je Kings Canyon. Kaňon převyšuje okolní pouštní krajinu o 270 m. Vycházka nahoru na okraj kaňonu a dále po dosti širokém oblouku skal byla 6 km dlouhá. Nabízela úžasné výhledy na obě strany, nejdříve jsme šli polosuchou scenérií, pak sestoupili do tropické Rajské zahrady/Garden of Eden s palmami a jezírky, kde jsme si zaplavali. Průvodkyně Kate nám vysvětlila rozdíl mezi kaňonem/canyon  a roklí/gorge: rokli vyhloubila protékající voda, zatímco kaňon vznikl rozšiřováním praskliny ve skalním masívu. Podle tohoto výkladu je americký Grand Canyon Velká rokle.

Wilsons Promontory National Park – 200 km jihovýchodně od Melbourne na nejjižnějším poloostrově na australské pevnině. Park je uzavřený pro průjezd, na silnici na vstupu se kromě poplatku do parku zároveň platí místo v kempu v táborové „vesnici“ Tidal River. Australané si musí místo v kempu rezervovat měsíce dopředu a získat je v losování, které se každoročně provádí. My jako příchozí na jednu noc jsme měli kliku: sehnali jsme místo k táboření v nejexponovanější den 26. ledna, národní svátek vzniku Austrálie, Australia Day. Wilsons Promotory je zvlněná kopcovatá krajina porostlá deštným lesem spadajícím do písečných zálivů oceánu. Nejvyšší kopce dosahují 700 m. Silnice vede pouze do tábora Tidal River, který leží u ústí stejnojmenné přílivové řeky. V době odlivu se ústí řeky mění v mělká dětská brouzdaliště s nádherně teplou vodou, kde se po koupeli v chladivých vlnách oceánu příjemně relaxuje. Jižně od Tidal River už silnice nejsou, je nutné jít pěšky. Autobus vozí každou půlhodinu turisty zdarma pod horu Oberon (558 m), kde stezky začínají. Nejdelší vedou 20 km na nejjižnější místo pevniny, South Point, a k nedalekému majáku. Turisté tam většinou vyrážejí na dva dny, po cestě přespí na tábořištích. My jsme ale měli jen jeden den. Bratr Jirka je posedlý po dobývání extrémních míst. Dvakrát chtěl stanout na obratníku Kozoroha, ale nepovedlo se, takže tentokrát byl náš cíl jasný. Vstávali jsme ve 4 ráno, za šera vyrazili, a když se rozednilo, byli jsme už v horách. Pospíchali jsme na South Point (S: 39o.08.21; E:146o.22.21). Většina cesty byla po staré příjezdové pískové silnici k majáku, jen posledních 5 km jsme šli úzkou lesní stezkou po skalách. Stále nahoru-dolů. V pralese jsme vyplašili několik tmavě hnědých klokanů a na cestě pár hadů. Cíle jsme dosáhli kolem desáté, cesta zpět byla pomalejší díky únavě i většímu teplu, přestože bylo pod mrakem. Na parkovišti pod horou Oberon jsme byli před 14. hodinou, GPS ukázala 35 km a převýšení 1196 m. Hurá!

P.S. Teď je Wilsons Promotory dočasně uzavřen kvůli požárům, které zasáhly jeho SV část. 

Pokračování ve třetím díle.


Zapsala Hanka H, fotila Hanka H & rodina. Do webu srovnal Hynek

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:


 


Na hlavní stránku HaHy