Dolní oblast Vítkovice, foto zveřejněno se souhlasem Davida Kačmáře. Klikněte pro další inforamce o Hutích
Dolní oblast Vítkovice   Foto: Boris Renner

Podruhé Okolo Česka

29.6.2012 - 8.7.2012
Krajina u Králíků
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva, Hynek, Iva
Korektura a doplňky Hana
Hynek
1-FraM   2-FraM   3-FraM
Jašesta
Interaktivní mapa
Znáte to, konec školního roku a s ním takové to charakteristické a při tom těžko definovatelné chvění v krajině žaludeční. Zvláštní těšení se na věci příští, příběhy letní, čas prázdninový... Tak to jsme mívali jako školáci, jako studenti. Tak to máme teď ve věku pokročilé dospělosti, když se těšíme na druhé OČ, cykloputování okolo Čech, přesněji putování okolo České republiky na kolech.
Vloni (OČ I) jsme začali na jižní Moravě a víceméně podél hranice se projeli na moravský sever. Pomyslnou štafetu v trasování oba Vorli předali Hoštickým. Povedou nás letos Míša s Františkem. Sraz určila Míša v autokempu U viaduktu v Dolní Lomné v pátek 29.6. večer.

Večer jsme to my, Vorli, nestihli, lehce opečení z klimatizovaného vozu ČD (dnes se neklimatizovalo) jsme dojeli za tmy, ošlehání větry od kamionů jedoucích také z Třince těch 21 km.

Jašesta provedl naše zchlazení a zavodnění pivem a tak jsme mohli jít spát na hrad (dřevěný, dětský - v kempu). V podhradí spali  FraM, HonzaS, Kalimero, Karel2, Pavel a Pépe.

 

Sobota 30.6. - Nevýchodnější bod ČR a do Lučiny - 63km, nastoupáno 732m

Výpravu jsme zahájili snídaní v trávě, čerstvě prostřenou u nejbližší sámošky. Dokonce byla chvilku  i  živá hudba, kterou zajišťoval místní harmonikářský opilec, číhající u odjezdu svatebčanů z domova.
Hlavního cíle dneška, nejvýchodnějšího bodu naší vlasti, jsme dosáhli v 10:30. Obec Bukovec nás na své naučné stezce vybízela: "...zavřete oči a naslouchejte nádherné symfonii, šumu stromů, zpěvů ptáků, bzukotu v trávě a zurčení potoka. Dopřejte si ten luxus, nechte volně plynout čas, dnes nikam nespěcháte.". Chvilku jsme zavřeli, opláchli se v potoku Olecka a jeli na setkání s Hankou v Milíkově.
V místní hospůdce jsme oči občas zavřeli čekajíc na uvedenou. Ta zatím těžce kmitala v Milíkově-pile. Není Milíkov jako Milíkov, ale scuk se nakonec zdařil.
Večer jsem se v kempu Lučina vykoupali v nádrži, v občerstvení jsme se občerstvovali zatímco FraM plánovali přesnou trasu na zítřek.


Kostelík v Bukovci

Pohled do Polska

Největší jasan

Hanka dokmitala do hospody

Kemp Lučina

Příprava na Ostravu


Neděle 1.7. - Ostrava, Hlučín - 55 km, 190m

Po noci, kdy jsme neslyšeli jen šum stromů jsme vyjeli do Ostravy. Před vjezdem jsme se vykoupali. Ne snad kvůli čistotě, ale co dělat, když Jašesta opravuje píchlou duši. Ač byla obuta do nepropíchnutelných Schwalbe, centimetrovému hřebu neodolala.


kolegyně na střeše občerstvení

bludný balvan
(nahoře)

vysokoškolská profesorka jako
vodní cyklistická víla

Největší bludný balvan, ostravský hrad, náměstí s průjezdnými vodotrysky a oběd byly naše dopolední cíle. Po obědě jsme přes Stodolní dojeli do Hutí v Dolní oblasti Vítkovice. Vítkovické železárny (Rudolfova huť) byly založeny 1828 a za 8 let fungovala první koksová vysoká pec v Rakousko. Výroba byla zastavena v roce1998. Nyní je zpřístupněna pro prohlídky, kde se dozvíte nejen  o výrobě oceli, ale i o tom, jak výroba probíhala v praxi a podíváte se na město z výšky 61m.
Večer nás opět ošlehávali větry, bouřkové. Nebýt kamarádů, šel se náš stan v kempu v Hlučíně sám koupat.


 

Pondělí 2.7. - Opava, Krnov, Vrbno pod Pradědem - 100 km, 743m

Ráno jsme jako vždy naházeli své sakypaky (FraM pytel) do Karlova auta (ještě, že tě Karle máme). Dopolední část byla rovinatá. První zastávkou byla pěkná Opava s bezhlavým mravenečníkem a pekařstvím. Že bychom byli takoví hladoví? Každý si zde něco malého nebo i většího koupil. Za Opavou jsme za značkou "Cyklisto, sesedni z kola - konec" sesedli z kola U pustého mlýna a u Radegastu litovali, že už není doba obědní, domácí uzeniny byly chutné.
Za barevným Krnovem oběd, s plnými bříšky stoupání a už jsme ve Vrbně. "Láááďo, zastav" volá Jašesta od pivního stolku na neznámou dvojici útlých cyklistů na dvojkole - z nich se klube "Láďa z domečku" se synovcem Martinem, zítra s námi pojedou na Praděd. Večeře v restauraci "U krále" v Ludvíkově byla chutná, obsluha nechutná-neochotná. Spíme v Dolině.


Čajový obřad

Zámek Kravaře

Opava

Opava

Ohnuli jsme se a pak ale
narovnali

Krnov

Kalimero s Hanou v kukuřici

Zámek v Linhartovech


Úterý 3.7. - Praděd, Loučná nad Desnou - méně než 53.5 km, 1184m

Jezdce na dvojkole jsem dřív obdivoval. Po včerejší stíhačce z kopce a dnešní snaze se za nimi udržet ve stoupání na Praděd tomu tak již není, jejich výkon na dvou kolech je vyšší. Možná to ale platí jen pro jezdce kvalit Ládi a Martina.
Po společném fotu na vrcholku společný oběd na Švýcárně a sjezd do Loučné, kde kempujeme na louce v Oáze (nad Loučnou mají i webkameru), kde měla Hanka svatbu. Dobré jídlo a velice přijemná obsluha.
Večer jdeme na pěší procházku na nádraží. Přijíždí Rudy s Ivou, které předávám autorský brk.


LaMa = Láda+Martin

Karlova studánka

Na Pradědu s Pradědem

Švýcárna

Krev se šla podívat do žaludku,
co je tam nového

Vodopád (cíl výpravy Ha+Hy)
Video: AVI nebo WMV


Středa 4.7. - Elektrárna Dlouhé stráně - 50 km, 952m
aneb "Jak se skladuje elektřina"

Ráno se hrabošíme ze stanů do modrého dne s rozesmátým slunkem. První naše pohledy padnou na osamocené ležící kolo vedle našich stanů. Bicykl je nám nějaký povědomý... Ovšem, je to kolo Sucháče, tak přece jenom přijel! A hle, už se blíží samotný HS a s ním čerstvé rohlíky...
Po snídani kolmo vyrážíme k přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Máme zde objednanou exkurzi. Dopadlo to dobře - jako průvodce s námi půjde muž Hanky - Toníček, odborník nad odborníky. Tak vyměnit cyklistické helmy za ty bezpečnostní oranžové a jde se... Toníček Kašpárek nás provedl i tam, kde normálně výpravy nepouští. Prostě exkurze byla jedinečná, odborná, přínosná, zajímavá a ... vyčerpávající.
   
Pak na kolech stoupáme a stoupáme, až dostoupáme k horní nádrži. Ta je právě vypuštěná v rámci první velké údržby od zahájení provozu elektrárny v roce 1996. Opravdu trefa do černého a velmi zajímavá podívaná! Pod vedením Hanky, která je tady tak trochu doma, se vracíme přes Košíře a Maršíkov. Tedy mimo Ivu, o kterou se ostatní začali strachovat, že se ztratila. Strachy zbytečné, Iva jen zabočila jinak a skvěle si užila sjezdu od horní nádrže. Přišla však o sakrální skvost, roubený maršíkovský kostelík archanděla Michaela z roku 1609. Ten neviděli ani frýdlanští Pavel s Karlem, kteří jeli ve stopách Ivy. Nakonec se všichni šťastně setkali u sámošky v Loučné a o tomto parném dni vydatně doplnili tekutiny (pivka, kofoly, minerálky, džusy, kefíry).    

Dolní nádrž

Horní nádrž (/s vodou)

Maršíkovský kostelík


Čtvrtek 5.7. - horstvo Jeseníky a město Jeseník - 48 km, 808m

Definitivně zamáváme penzionu Oáza a razíme. Krátce po silnici a pak už jen většinou terénem - stoupání na Červenohorské sedlo (1013 m n.m.) po žluté turistické to je obzvláště kruté. Následně v sedle dusné vedro + velkou žízeň hasíme "ryzím pivem z hor" a točenými kofolami. Tekutiny v nás jen zasyčí. Za sedlem Míša mění píchlou duši. Toho ostatní využijí ke sběru borůvek rovnou do vlastního hrdla. Terénní pěšina traversuje jesenické svahy s širokými výhledy a my se kocháme divukrásnem hor. Ve sjezdu pak míjíme v lesích schovaný Mariánský pramen - přibrzdíme a koštujeme z křišťálové studánky. Pramen je velmi pitný a osvěží.

Po žluté za pivem na
Červenohorské sedlo

Vhodné místo defektu

Maria quelle
Obědovou pauzu vykonáme ve venkovním sezení při Hotelu Edward v Bělé pod Pradědem. V 700 metrech nad mořem vaří dobře, obsluha vstřícná, pochutnáme si i zrelaxujem. K hotelovému exteriéru patří i několik exemplářů volně se pohybující kozy horské jesenické. Zbytek dnešní etapy dojedeme po silnici. Většinou po klidných cyklostezkách. Ve Vodní tvrzi, kde sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka, na chvíli uvízneme. Zcela dobrovolně i když tušíme, že půjde o krvák. Koupíme si totiž lupeny na promítání přes "suchou mlhu". Děje se ve sklepení tvrze a náplní jsou čarodějnické procesy na Jesenicku v 17. století, které tuto oblast neblaze poznamenaly. Někteří pak zamíří rovnou do kempu Bobrovník, jiní si ještě zajedou prohlédnout lázně Jeseník či ulovit nějakou tu kešku. Frýdlanští hoši omrknou jesenické koupaliště, děvčata + František si v podvečer zaplavou v rybníku nedaleko kempu Bobrovník. Ten je dost našlapaný a tak jsme všichni nakonec rádi, když ho o pátečním ránu opustíme.

Jeseník

Jeseník-lázně

Hnízdo HaHy


Pátek 6.7.: Lipová, Ramzová, Heřmanice, 60km,783m

Konečně v Lázních Lipová, přemýšlí Iva nahlas a zvědavě se rozhlíží, kam posílá své milé pacouše. V Ramzové dojde k rozdělení HaHy peletonku na dvě skupiny. Tu první vyhodí rychlý sjezd do protilehlého silničního svahu tak, že bez mrknutí oka přehlédnou levostranně značenou odbočku. Po marném čekání na kopci se mobilem vše vysvětlí, nepozorná skupinka se vrací a o půvabnou cyklostezku v půvabné přírodě nepřijde. Šťastné shledání v obci Branná všichni zapijí pivem či kofolou v orosených sklenicích. Oběd v Hanušovicích se trochu táhne na dlouhé lokte - v místním Pivovaru je plno, obsluha nestíhá. Nakonec HaHyjáci obědvají v městečku na vícero místech. Hlavně, že si všichni jakž takž pochutnají, naberou sil a mohou jet dál. PPé stihne vyměnit píchlou duši.
Po chvíli vykonáme malé odbočení s opětovným návratem na silnici a ve stinném lese si prohlédneme jeden vodopád. Někteří i velmi blizoučko - FraMi se pod proudem vodopádku v horkém letním dnu výrazně osvěžili. Před ukončením dnešní etapy nás František vezme ještě do vojenského muzea. Je to nedaleko Heřmanic, kde dnes končíme. Na louce vedle penzionu s restaurací už po několikáté opět vyrostou naše stany. Ti, kteří si netroufli pod vodopád, se vycachtají ve zdejším bazénku. Je to príma natolik, že spíme jako mimina...


Sobota 7.7.: Drsňák cykloturista na Králičáku, 39 km, 905 (kolem i pěšky)

Snídáme velkolepě - na židlích, u stolu a pod slunečníkem. Vždyť je sobota! Pavel posílá papírek, kdo co chce koupit (dělá to na OČ skoro každé ráno). Někteří vyplňují "Já nic. Já také nic". Mnozí jsou však rádi, že jim posádka doprovodného vozidla KaP až k nosu přiveze čerstvé pečivo či jogurt. Snídáme dnes i vydatně, jako bychom tušili proč... V plánu je totiž výstup na Králický Sněžník.
Zpočátku ještě šlapeme kolmo v pozvolném stoupání. Na křižovatce Pod Klepáčem se rozhodujeme pro turistikou červenou. Ke kýženému vrcholu to máme dobrých 10 kilometrů. Posléze cesta nabírá na dramatičnosti a pro bicykl se stává drsnější. Spojení cyklisty s kameny, kořeny a příkrostí terénu zavání až brutalitou. Kola strkáme vzhůru a sníme o malém turistickém baťůžku, ledvince a teleskopických hůlkách... Konečně nahoře v úctyhodné výšce 1424 m n.m.! Nádhera s vysokohorskou přirážkou, útrapy zapomenuty! 

Přesuneme se k nedalekému prameni Moravy - dobrý počin pro budoucí OdPrDoS ;-). Nevynecháme ani typický symbol tohoto moravského kopce a chvíli porozjímáme u nevelké, žulové plastiky Slona. Ta má poněkud pohnutou historii, která by vydala na celovečerní barevný film. Sestup do údolí Dolní Moravy realizujeme po žluté turistické a též to není pro kola žádná sranda. Vydechneme až na hladké silnici a dnešní tvrdou, ale nakonec úspěšnou sobotu zhodnotíme u hřiště v obci Dolní Morava. Koná se tu asi už 16. ročník turnaje v kopané, místní sláva veliká, obyvatelstvo přátelské a občerstvení vynikající. Dáváme si steaky z vepřové krkovičky, kuřátka, ochutnáme domácí sekanou i pivo Holba. Náležitě na sebe hrdi spokojeně pomlaskáváme, boule za ušima ;-). Poslední cca tři kiláčky do cíle pořádně zmokneme. Déšť, jenž nás skropí, je však ryze letní, teplý a tak vlastně osvěžující. Den završíme v našem stanovišti v Heřmanicích. Míšin tatínek slaví dnes 88 narozeniny. Míša tatínkovi mobiluje do Prahy a my všichni mu pěkně nahlas připíjíme k těm krásným dvěma osmičkách. Které, když se podíváme z té správné strany, znamenají šťastné nekonečno... Nebo nekonečné štěstí?


Neděle 8.7.: Králíky, Hora Matky Boží a rytíř František 23km 274 m

Poslední balení a poslední napěchování batožiny do úžasného Karlova doprovodného vozidla. Kolmo nalehko projedeme městečkem Králíky, objedeme náměstí a pak už jen vzhůru alejí s kapličkami na kopec nad městem. Zde ve výšce 760 m n.m. si prohlédneme poutní areál - Horu Matky Božíí. Kostelní chrám, klášter a poutní dům. Úzkou pěšinou, tzv. Frantovou stezkou, dlouhou cca 600 metrů, co krájí zelenou louku na dvě, se kolmo přesuneme k rytíři Frantovi. Je to perfektní vyhlídkové místo s robustní sochou, jež podpírá si levou rukou bradu a dumá... Postavili ji na počest rytíře Franty, který zachránil v dávných dobách před velkou vodou obyvatele pod kopcem. Tak praví pověst. Každopádně se nám odtud otevře panorama na pohoří Jeseníků, masiv Králického Sněžníku a část Orlických hor. Shodneme se, že toto místo je to pravé magické. Přitahuje a láká, aby zde člověk spočinul a taky podumal. Pozoroval západ slunce a vleže na zádech vycházející hvězdy. Strávil tu noc a byl probuzen zlatým sluncem. Sluncem, co vstává vždy přesně.
Zbývá už jen skulit se z hory zpět do Králíků a dojet do Lichkova. Zde poobědvat a přesunout se na nádraží. Z rozjíždějícího se vláčku zamávat sudetské trojici na peronu (Rudy, Karlovi, Pavlovi) a upalovat na Kolín. Taky se těšit na OČ příští, v pořadí třetí. Kdy štafetu velení převezme Pavlík. Ukáže nám, co se do nabitého programu letos nevešlo (Osoblaha, Javorník, Rychlebské hory) a provede nás Orličkami...

Foto FraM
Statistika: 506km, nastoupáno 6705m, navštíveno 20 hospod, natočená piva nezjištěna. Vše včetně sedmi kempů je k nalezení na mapě.    
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy