Podruhé Okolo Česka

Jašesta provedl naše zchlazení a zavodnění pivem a tak jsme mohli jít spát na hrad (dřevěný, dětský - v kempu). V podhradí spali  FraM, HonzaS, Kalimero, Karel2, Pavel a Pépe.

Sobota 30.6. - Nevýchodnější bod ČR a do Lučiny - 63km, nastoupáno 732m

Výpravu jsme zahájili snídaní v trávě, čerstvě prostřenou u nejbližší sámošky. Dokonce byla chvilku  i  živá hudba, kterou zajišťoval místní harmonikářský opilec, číhající u odjezdu svatebčanů z domova.
Hlavního cíle dneška, nejvýchodnějšího bodu naší vlasti, jsme dosáhli v 10:30. Obec Bukovec nás na své naučné stezce vybízela: "...zavřete oči a naslouchejte nádherné symfonii, šumu stromů, zpěvů ptáků, bzukotu v trávě a zurčení potoka. Dopřejte si ten luxus, nechte volně plynout čas, dnes nikam nespěcháte.". Chvilku jsme zavřeli, opláchli se v potoku Olecka a jeli na setkání s Hankou v Milíkově.
V místní hospůdce jsme oči občas zavřeli čekajíc na uvedenou. Ta zatím těžce kmitala v Milíkově-pile. Není Milíkov jako Milíkov, ale scuk se nakonec zdařil.
Večer jsem se v kempu Lučina vykoupali v nádrži, v občerstvení jsme se občerstvovali zatímco FraM plánovali přesnou trasu na zítřek.

Neděle 1.7. - Ostrava, Hlučín - 55 km, 190m

Po noci, kdy jsme neslyšeli jen šum stromů jsme vyjeli do Ostravy. Před vjezdem jsme se vykoupali. Ne snad kvůli čistotě, ale co dělat, když Jašesta opravuje píchlou duši. Ač byla obuta do nepropíchnutelných Schwalbe, centimetrovému hřebu neodolala.

Největší bludný balvan, ostravský hrad, náměstí s průjezdnými vodotrysky a oběd byly naše dopolední cíle. Po obědě jsme přes Stodolní dojeli do Hutí v Dolní oblasti Vítkovice. Vítkovické železárny (Rudolfova huť) byly založeny 1828 a za 8 let fungovala první koksová vysoká pec v Rakousko. Výroba byla zastavena v roce1998. Nyní je zpřístupněna pro prohlídky, kde se dozvíte nejen  o výrobě oceli, ale i o tom, jak výroba probíhala v praxi a podíváte se na město z výšky 61m.
Večer nás opět ošlehávali větry, bouřkové. Nebýt kamarádů, šel se náš stan v kempu v Hlučíně sám koupat.

Pondělí 2.7. - Opava, Krnov, Vrbno pod Pradědem - 100 km, 743m

Ráno jsme jako vždy naházeli své sakypaky (FraM pytel) do Karlova auta (ještě, že tě Karle máme). Dopolední část byla rovinatá. První zastávkou byla pěkná Opava s bezhlavým mravenečníkem a pekařstvím. Že bychom byli takoví hladoví? Každý si zde něco malého nebo i většího koupil. Za Opavou jsme za značkou "Cyklisto, sesedni z kola - konec" sesedli z kola U pustého mlýna a u Radegastu litovali, že už není doba obědní, domácí uzeniny byly chutné.
Za barevným Krnovem oběd, s plnými bříšky stoupání a už jsme ve Vrbně. "Láááďo, zastav" volá Jašesta od pivního stolku na neznámou dvojici útlých cyklistů na dvojkole - z nich se klube "Láďa z domečku" se synovcem Martinem, zítra s námi pojedou na Praděd. Večeře v restauraci "U krále" v Ludvíkově byla chutná, obsluha nechutná-neochotná. Spíme v Dolině.

Úterý 3.7. - Praděd, Loučná nad Desnou - méně než 53.5 km, 1184m

Jezdce na dvojkole jsem dřív obdivoval. Po včerejší stíhačce z kopce a dnešní snaze se za nimi udržet ve stoupání na Praděd tomu tak již není, jejich výkon na dvou kolech je vyšší. Možná to ale platí jen pro jezdce kvalit Ládi a Martina.
Po společném fotu na vrcholku společný oběd na Švýcárně a sjezd do Loučné, kde kempujeme na louce v Oáze (nad Loučnou mají i webkameru), kde měla Hanka svatbu. Dobré jídlo a velice přijemná obsluha.
Večer jdeme na pěší procházku na nádraží. Přijíždí Rudy s Ivou, které předávám autorský brk.

Středa 4.7. - Elektrárna Dlouhé stráně - 50 km, 952m
aneb "Jak se skladuje elektřina"

Čtvrtek 5.7. - horstvo Jeseníky a město Jeseník - 48 km, 808m

Pátek 6.7.: Lipová, Ramzová, Heřmanice, 60km,783m

Konečně v Lázních Lipová, přemýšlí Iva nahlas a zvědavě se rozhlíží, kam posílá své milé pacouše. V Ramzové dojde k rozdělení HaHy peletonku na dvě skupiny. Tu první vyhodí rychlý sjezd do protilehlého silničního svahu tak, že bez mrknutí oka přehlédnou levostranně značenou odbočku. Po marném čekání na kopci se mobilem vše vysvětlí, nepozorná skupinka se vrací a o půvabnou cyklostezku v půvabné přírodě nepřijde. Šťastné shledání v obci Branná všichni zapijí pivem či kofolou v orosených sklenicích. Oběd v Hanušovicích se trochu táhne na dlouhé lokte - v místním Pivovaru je plno, obsluha nestíhá. Nakonec HaHyjáci obědvají v městečku na vícero místech. Hlavně, že si všichni jakž takž pochutnají, naberou sil a mohou jet dál. PPé stihne vyměnit píchlou duši.
Po chvíli vykonáme malé odbočení s opětovným návratem na silnici a ve stinném lese si prohlédneme jeden vodopád. Někteří i velmi blizoučko - FraMi se pod proudem vodopádku v horkém letním dnu výrazně osvěžili. Před ukončením dnešní etapy nás František vezme ještě do vojenského muzea. Je to nedaleko Heřmanic, kde dnes končíme. Na louce vedle penzionu s restaurací už po několikáté opět vyrostou naše stany. Ti, kteří si netroufli pod vodopád, se vycachtají ve zdejším bazénku. Je to príma natolik, že spíme jako mimina...

Sobota 7.7.: Drsňák cykloturista na Králičáku, 39 km, 905 (kolem i pěšky)

Snídáme velkolepě - na židlích, u stolu a pod slunečníkem. Vždyť je sobota! Pavel posílá papírek, kdo co chce koupit (dělá to na OČ skoro každé ráno). Někteří vyplňují "Já nic. Já také nic". Mnozí jsou však rádi, že jim posádka doprovodného vozidla KaP až k nosu přiveze čerstvé pečivo či jogurt. Snídáme dnes i vydatně, jako bychom tušili proč... V plánu je totiž výstup na Králický Sněžník.
Zpočátku ještě šlapeme kolmo v pozvolném stoupání. Na křižovatce Pod Klepáčem se rozhodujeme pro turistikou červenou. Ke kýženému vrcholu to máme dobrých 10 kilometrů. Posléze cesta nabírá na dramatičnosti a pro bicykl se stává drsnější. Spojení cyklisty s kameny, kořeny a příkrostí terénu zavání až brutalitou. Kola strkáme vzhůru a sníme o malém turistickém baťůžku, ledvince a teleskopických hůlkách... Konečně nahoře v úctyhodné výšce 1424 m n.m.! Nádhera s vysokohorskou přirážkou, útrapy zapomenuty! 

Neděle 8.7.: Králíky, Hora Matky Boží a rytíř František 23km 274 m

Poslední balení a poslední napěchování batožiny do úžasného Karlova doprovodného vozidla. Kolmo nalehko projedeme městečkem Králíky, objedeme náměstí a pak už jen vzhůru alejí s kapličkami na kopec nad městem. Zde ve výšce 760 m n.m. si prohlédneme poutní areál - Horu Matky Božíí. Kostelní chrám, klášter a poutní dům. Úzkou pěšinou, tzv. Frantovou stezkou, dlouhou cca 600 metrů, co krájí zelenou louku na dvě, se kolmo přesuneme k rytíři Frantovi. Je to perfektní vyhlídkové místo s robustní sochou, jež podpírá si levou rukou bradu a dumá... Postavili ji na počest rytíře Franty, který zachránil v dávných dobách před velkou vodou obyvatele pod kopcem. Tak praví pověst. Každopádně se nám odtud otevře panorama na pohoří Jeseníků, masiv Králického Sněžníku a část Orlických hor. Shodneme se, že toto místo je to pravé magické. Přitahuje a láká, aby zde člověk spočinul a taky podumal. Pozoroval západ slunce a vleže na zádech vycházející hvězdy. Strávil tu noc a byl probuzen zlatým sluncem. Sluncem, co vstává vždy přesně.
Zbývá už jen skulit se z hory zpět do Králíků a dojet do Lichkova. Zde poobědvat a přesunout se na nádraží. Z rozjíždějícího se vláčku zamávat sudetské trojici na peronu (Rudy, Karlovi, Pavlovi) a upalovat na Kolín. Taky se těšit na OČ příští, v pořadí třetí. Kdy štafetu velení převezme Pavlík. Ukáže nám, co se do nabitého programu letos nevešlo (Osoblaha, Javorník, Rychlebské hory) a provede nás Orličkami...

Na hlavní stránku HaHy