MíPí Lovík
aneb
Českým Středohořím
kolem Lovoše

2.8.-4.8. 2024
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana		 Více foto Hynek
Harmiva1, 2
 Interaktivní mapa
Míša s Pepou dopřestavěli svůj zahradní domeček na haciendu, která pojme více než 10 lidí. My to vyzkoušeli se 14 a myslím, že ještě rezerva by se našla. Na návštěvách v předchozích letech jsem pozorovali, jak domek roste a zkrášluje se, jak se modernizuje a jak zahradní architekt stále vylepšuje své dílo. Víme, že dokončeno není nikdy, ale letos už skutečně šlo slavit HOTOVO.
Ti, co měli přijet, dostali za úkol přivést nějaký zajímavý kámen. Tvarem, místem sběru... To se povedlo skoro všem, a tak mohla Míše provést vyhodnocení a pak rozšířit svou kamennou sbírku v jezírko-nádrži s vodotryskem.
Skoro každý také přivezl nějaké ňaminy, ty jsme spojili s ňaminami MíPí a tak vznikl chutný základ ke gastronomickému večeru. Skladbu na talíře provedla Alena, skoro jsme se ostýchali obrazce ojídat, ale chuťové buňky rychle vyhráli souboj s čípky a tyčinkami na sítnici oka. V krbu hořel oheň vuřtoopékáček.


Večerní činnost se nám docela zalíbila, a tak jsme s ní už v sobotu v 7:15 (do 7:00 se nesmělo šustit) pokračovali. Radostně. A také přijela Lenka. Také radostně. Zdá se mi, že električtí jezdci jezdí do kopce nějak radostněji.
    
Po snídani se na naplánovaný výlet vyráží od MiPí dobře, je to dlouho z kopce a pak jsme se ještě nechali převést přes Labe zkušeným převozníkem.

Ten žlutý je H6, kdybyste nevěděli.
A tady je ten převozník.

Pod Radobýlem jsme nenavštívili vinařství, zato nám Pepa ukázal, jak ujíždí podloží železniční trati a kde jsou pontony u Labe. On pak cestou i ukázal, kde co pořídili na domek a zahradu, to jsem ale nezachytil.




Po rozjetí podél Labe jsme začali konečně stoupat. Obhlédli jsem zámek Ploskovice, tentokráte ale nebylo zajištěno setkání se známou osobností, jako loni, kdy jsme potkali pana Myšičku z Dejvického divadla. Ale i bez něj se nám exteriér zámku líbil.
    

Z nadmořské výšky 140 m u Labe jsme se na 34km dostali až na 638 m vrchol kopce Varhošť s rozhlednou.		    

Trasa byla naplánována tak výborně, že jsme se před pěším výstupem na nejvyšší bod trasy mohli dát v posledním "postupovém táboře" posilující nápoje, případně poležet na louce na dece.

Zcela vyčerpáni jsme pak dojeli Z KOPCE do občerstvovny Hospůdka Hlinná, kde bylo zajištěno zásobování našich těl.

Takto saturování jsme pak mohli absolvovat nejprudší výstup sobotní trasy, k soše Středohoře.

To je bájná bytost, která se zrodila před 20 lety jako ochránce rostlin, zvířat a lidí, kteří zde žijí. Jeho autorem je akademický sochař Libor Piskál, který v Hlinné žije a tvoří.

A pak začal útok. Při pokusu o výstup na Plešivec a založení základního tábora položením kol začal atak Plešiveckých mravenců divokých rychlých.

Jen nejsilnější osobnosti: Míša, Pepa, Hana, Eva (ozvěte se, pokud jsem někoho zapomněl) odolaly a na vrch došli.



My ostatní jsem sjeli k zřícenině hradu Kamýk a tam se kochali rozhledemdo kraje.
   

A večer? Večer jsme si pochutnávali na steacích vepřových a kuřecích připravených Pepou a dalšími laskominami, třeba čmajdou od Míši.


Nedělní ráno nevěštilo nic dobrého a ani předpovědi meteorologů nebyly moc suché. Vyhlídka byla šedá:


I sopky v okolí vzpomínaly, jak kdysi soptili:

Neohrožení cyklisté HaHy ale nasadili pláštěnky a vyjeli.

A najednou bylo hezky a veselo:


A na hradu Budyně nad Ohří s prosekem a pivem ještě veseleji:


Když jsme pak projížděli alejí sira Nicolase Wintona z roku 2022 směrem na Říp, bylo již modro.


Po kukuřičném předkrmu jsme poobědvali v Radnici v obci Bohušovice nad Ohří a dojeli zpět na základnu.		    
Všichni pak stihli vlak. My, co jsme ještě jednu noc zůstali, jsme se mohli ještě jednou kochat výhledy.
    
     

Na hlavní stránku HaHy