Slovenský ráj

20.7.-24.7. 2024
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana		 Více foto Hynek
Harmiva1, Harmiva2
Kalimero
 Interaktivní mapa pěších výletů
Cesta Z Hrabušic do Žiliny
"A kdy že jsme byli v tom Slovenském ráji? Fakt v roce 2008? Tak to bychom si to mohli zopáknout!", tak nějak jsme se dohodli na závěru sezóny roku 2023.

20.7.2024

Do Hrabušic dojeli přes Vysoké Tatry cyklisté od Dunajce a ostatní vlakem do Popradu a odsud autobusem.
Ubytování bylo zajištěno u pana Jakubce, který nás všechny pečlivě přivítal a provedl všemi místnostmi ubytování včetně vlastní ložnice. Pečlivě znamená, že informace podával stále, takřka bez přerušení, občas dal i kontrolní otázku, jestli dobře posloucháme a rozumíme. A pečlivě si s námi připil. To se nám líbilo.

    
 

21.7.2024

Hned první den, jsme si zvolili velký výlet, který naplánoval Kalimero, aby ti, co mohli jen na kratší pobyt, si RÁJ užili. Nejdříve jsme prošli prielomom Hornádu k řetězovému mostu.

    
 


Pak jsme Kláštoriskou dolinou podél stejnojmenného potoka došli na Kláštorisko.

Strakov vodopád


Jan Suchý



Po občerstvení na Kláštorisku jsme po modré došli nad Obrovský vodopád a pak vlastně ferratou (i když to nebylo vyznačeno tabulkou) na rozcestí Kyseľ a vystoupali údolím Veľký Kyseľ. V této části jsme se už dost rozpadli na malé skupinky i jednotlivce. 		    

Cesta po turistické žluté a klesání po červené do kempu Podliesok pak bylo únavné a jen občas podél cesty oko ulpělo na přírodních zajímavostech.

V podvečer i večer jsme se intenzivně věnovali odpočinku, vždyť někteří z nás (PP, já a Hana), kteří pohrdli pohodlí autobusu z kempu do Hrabušic ušli 21 km a stoupali+klesali 800m.
 

22.7.2024

Tento den byl naším kamarádem autobus. Ráno nás odvezl z Hrabušic do Podliesku, odpoledne pak ze Spišských Tomášovců na základnu. Nu a mezi stanicemi autobusu jsme ušli 16,8 km přičemž stoupání bylo 1241 m, klesání 1229m.
Začali jsme v roklině Suchá Belá, kterou poprvé turisté návštívili pod vedením Martina Rótha v roce 1900, došli jen k Misovým vodopádům. Až v roce 1910 prošli celou "tiesňavu" turisté pod vedením Alexandra Mervaya. Až v roce 1957 byla obecně zpřístupněna pomocí technický zařízení. Je to nejnavštěvovanější místo Slovenského ráje. My HAHY jsme ji poprvé navštívili 2008, podruhé tedy v roce 2024. Obávali jsem se dlouhých front na žebřících. Byly, ale nebylo to tak hrozné. Když jsme v závěru hodnotili jednotlivé rokliny, tak Suchá Belá vyhrála.




   

Na Klaštorisku jsme opět poseděli u stolů, někteří se šli i podívat na symbolický hřbitov (Letanovce | Symbolický cintorín: Je to exteriérová galéria drevených umeleckých diel mladých autorov zo Spiša, v súčasnosti je v zozname obetí viac ako 70 mien, najstaršia obeť je z roku 1909. Na zozname osobností, ktoré sa pričinili rôznym spôsobom o rozvoj a fungovanie Národneho parku Slovenský raj, je v súčasnosti viac ako 20 mien.).		    
   

František Grečko
4 záchranářům, kteří zahynuli 17.7.2015 při akci v prielome Hornádu
Sešli jsme k Letanovskému mlýnu u Hornádu, prošli se kolem něj a pak si dali do těla při stoupání na známý Tomášovský výhled. Trochu jsme měli obavy, aby nám autobus neujel, a tak jsme si "přichvátli". Dokonce tak rychle, že jsme si stihli dát v Spišských Tomášovcích i pivo.

Tomášovský výhled


Sestup do Spišských Tomášovců

Večer nás zastihnul velký slejvák. Vyzráli jsme na něj, byli jsme zrovna na večeři v hospodě. Při cestě na základnu k panu Jakubcovi jsme nad různorodými střechami Hrabušic mohli pozorovat duhu:

    
 

23.7.2024

V úterý jsme byli Slovenskému ráji trochu nevěrní, navštívili jsme města Spišská Nová Ves a Levoča. Většina jela autobusy, já jel s Hanou a Ivou na kole, bicykl volil i Honza Suchý. Popíšu tedy cestu z našeho pohledu. Využiji k tomu popisky k obrázkům.


Cyklostezka do Smižan byla perfektní, bezpečná. Byli jsem dostatečně upozorněni na možné projíždějící traktory a ty nám navíc stejně musely dát přednost.


Vesničky pod Slovenským rájem se choulily v údolích.


Spišská Nová Ves nás přivítala neobvyklými výtvory sprejerů na stěnách garážových stání.

Nejvíce času jsme v Spišské Nové Vsi strávili mezi ulicemi Letná a Zimná na Radničním náměstí. Byl zde:

Evangelický kostel
Chrám Premenenia Pána

Divadlo		  
Památník SNP, radnice a kostel Nanebevzetí Panny Marie
Až ve třetí kavárně jsme si dali kávičku, pozorovali cvrkot na náměstí, odlovili kešku a prohlédli si výstavu obrazů i fotografií na náměsti:

Cesta do Levoče vedla nejdříve po frekventované silnici 533, pak jsme odbočili na stupající cyklotrasu s písečným povrchem možným ohrožením psy:		    

Pod stoupáním Hana
Psi nevyběhli


Odměnou nám krásný panoramatický výhled na Levoču (klikni pro zvětšení)		    

Návštěva Levoče (s okolím patří mezi památky UNESCO), opět především náměstí, stála za to. Jen oběd závidím účastníkům autobusové výpravy, kteří našli (PP) restauraci s rozumnými cenami, zatímco my jsme do sebe ládovali nepovedený kebab na lavičce.


Pro nás největší památkou byla basilika o které se píše na visitlevoca.sk Najcennejšou pamiatkou mesta je vrcholné dielo Majstra Pavla z Levoče v Bazilike sv. Jakuba – najvyšší neskorogotický drevený krídlový oltár na svete (18,62 m)- Uvnitř se nesmí fotografovat, předkládám obrázek z wikipedie.
Autor: Lure – http://www.wga.hu/art/m/master/paul/1james.jpg, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11501682		    

Ještě musím popsat příhodu na cestě zpět.

Hana sledovala na telefonu mapu a protože nebyla na silnici, ale na cyklostezce, nezvedala hlavu tak často. A tak se stalo, že dvě desetiny sekundy před střetem se sloupkem uprostřed stezky hlavu sice zvedla, ale nešlo už nic udělat, jen se leknout a tak do sloupku narazila. Ten se ohnul a Hana bez zastavení pokračovala dále. Ten na první pohled železný sloupek byl z ohybné umělé hmoty. Někdo má holt štěstí.		  
 

24.7.2024

I ve středu jsme použili autobus. Dovezl nás do Pílske doliny na stanici Hrabušice-pila. Odsud jsme zahájili výstup Bielou dolinou na Stredne Piecky.

   

Zpočátku to moc nestoupalo,


stačilo udržovat rovnováhu (nebo jít vodou)

Pak ale přišly na řadu žebříky		    

a na bezzábradlových úsecích bylo třeba sehnout hlavu a soustředit se na každý krok, jen Irinka pózovala pro fotografa.		    

Někde asi obři hráli bierky, tu hru s tyčkami.		  
Železných částí bylo na trati dost.

V přístřešku na zelené louce, Malá poľana, jsme si dali svačinku vytaženou z batůžků a začali klesat. Terén nebyl tak náročný, dobře šlo při pochodu besedovat. V poslední třetině klesání jsme z batůžků vytáhli další pomůcky, bundy a pláštěnky, docela silně se rozpršelo až rozslejvákovalo. Nikdo se ale nerozpustil ani nezbloudil a sešli jsme se u piva na pile, kde jsme startovali. I wifi tam měli.
Do Hrabušic jel opět autobus, kdo chtěl (PP a HaHy), se vrátil podél potoka Veľka Biela Voda do kempu Podliesok a po silnici na základnu.
 

Naposledy jsme povečeřeli v restauraci Raj, kde chutně vařili za rozumné ceny. Chutnalo nám i U Hudáka, tam jsme byli jen jednou.
Večer jsme, stejně jako každý den besedovali o všem možném.		    
 

25.7.2024

Noc a čtvrteční ráno řada z nás strávila běhy. Bohužel na toaletu. Všem se ale podařilo dostat se domů autobusy a vlaky. Hanu s Hynkem to ale (ZATÍM) nepostihlo, a tak se vydali na cestu domů po ose. Návratu se budu věnovat skutečně jen obrázkově:

Hrabušice - Ružomberok (105 km, 706 m stoupání)

Betlanovce		  
Kaštiel Spišský Štiavnik

Údolí před obcí Spišské Bystré		  
U údolí Váhu

Pramen Hornádu		  
Dolní jezero přečerpávací elektrárny Čierny Váh

a zrovna dnes otevřeno do 22:00		  
Výzdoba garáže, kde jsme měli kola

Večer střevní potíže přišly na Hanu. Tak je prospala.

26.7.2024

Ružomberok-Žilina (72 km 418 m stoupání)
Ráno na tom byla Hana lépe, mohli jsme pokračovat. Naše cesta vedla podél Váhu

Ružomberok z východu (papírna)

    

Ružomberok

Kraľovanské jezero (Malá Fatra)
Váh u obce Turany

Váh u Žiliny

Žilina - na náměstí byly stánky a vystoupení
To jídlo vpravo jsem si ještě s chutí dal, i pivo k tomu. Pak TO ale přišlo na mne.
 

27.7.2024

Ráno jsem musel konstatovat, že nejsem schopen absolvovat cestu na kole dál. Sedli jsme na vlak a vrátili se domů.
   

Na hlavní stránku HaHy