Chodsko

1. - 6.7. 2022
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana
Více foto (92) Hynek
Harmiva pá+so, ne, po, út, st 
Interaktivní mapa sobota, neděle, pondělí, úterý, středa
"TOHLE je KRAJINA" říká vždy Hana, když chodíme kolem Domažlic a dává to do kontrastu s polabskou rovinou či alpskými štíty. A tak jsme si řekli, že tu KRAJINU ukážeme i ostatním z HaHy.










   


Při pátečním sjíždění jsme jen vyběhli na Domažlickou šikmou věž, sešli se v pivovaru a nechali hromadně vydezinfikovat kola:
   
   
   
   


Prvním sobotním cílem byla návštěva Postřekova, kde jsme po předchozí SMSkové dohodě navštívili muzeum chodských krojů. Naše průvodkyně historií i autorka krojů byla odbornou a příjemnou průvodkyní. Děkujeme.


Asi nikdo z nás neznal Jana ze Šitboře a jeho dílo Oráč a Smrt. Účastníci zájezdu už jsou znalci. A navíc ještě viděli ve Šitboři (film ČT 2011) obnovovaný kostel, hřbitov a pískovcové sochy.
   
 
   

Zcela nečekaně jsme objevili u Šidlákova třešně a tvorbu amatérského (?) umělce:


Oběd v restauraci v obci Hora Svatého Václava nás na rozdíl od minulé návštěvy dobou objednávky i přípravy trochu zklamal.
Sjezd do Poběžovic nás ale rozradostnil, i když místní zámek Ronšperk je ve špatném stavu. Když zde působil ve svém mládí Bedřich Smetana, byl určitě hezčí. Nemluvě o době, kdy zde pobývala japonská hraběnka Mitsuko, o které jsme slyšeli při návštěvě zámku v Horšovském Týně, dalším cili sobotní trasy.
   

Ronšperk v Poběžovicích
 
   

Zámek Horšovký Týn


Zámek Horšovký Týn


Zámek Horšovký Týn

Ti, co nešli na prohlídku měli příjemné čekání v restauraci KH Gurmán na náměstí u zámku. Nejen, že zde byl milý a veselý a povídavý hostinský, ale měl i dobré vlastní pivo a pozval nás hradby (viz foto výše).

Trochu složitěji jsme dojeli na Baldov s památníkem bitvy u Domažlic a pak sjeli podél Sochařské stezky do města.
   


Večer jsme ponocovali:
   


Nedělním hlavním cílem byla návštěva Hanina rodiště. Kdo by nevěděl, tak Hana byla před porodem na Čerchově pod kamenem.
Před výjezdem jsme se rozcvičili hraním ruských kuželek, někteří se i pomodlili v kapličce Dobrá Voda u Draženova. Pak to začlo. Výstup na Baaroyi Výhledy a pak na nejvyšší horu Českého Lesa, Čerchov.
   

Draženov
 
Dobrá Voda u Draženova

Výhledy
 
Kurzova věž na Čerchově

Výhled z Čerchova, vlevo Dračí jezero u Furthu, nad ním hřbet Hohern Bogen s věžemi NATOi (do r.2003).


Při sjezdu jsme navštívili (s koupáním) ještě Bertu Bufkových včetně exkurze v jejích vnitřních prostorách.


Večer jsme stejně jako předchozí den ponocovali, tentokráte s hudbou MíPí. Na fotku se mi vešla jen polovina obdivovatelů hudebního vystoupení, kdo chce vidět i druhou, je třeba nad obrázek najet myší.
   
   


Jako ROZHLEDNOVOU by šlo nazvat pondělní etapu. A ještě měla řemeslnou tečku.

První minirozhlednou byl Gloriet, jehož tvar střechy má napodobovat klobouk, který podle pověsti ztratil prchající kardinál Cesarini v bitvě u Domažlic (1431)
   

K dalším rozhlednám již bylo potřeba udělat větší výstup. Pod rozhlednou na hradě Rýzmberk jsme si dali pivo, pod rozhlednou Koráb jsme poobědvali. Roznos oběda mládežníky byl trochu zmatený, ale oběd dostal každý, kdo chtěl. Irinka dostala i bodnutí vosou, které nechtěla. Cibule to spravila.
   
 
Výhled z Rýzmberka
   

Níže je další místo dalekého výhledu, Bolfánek v parku u Chudenic
   
   

Skoro stále z kopce jsme dojeli na poslední atrakci, muzeum Řemesel v Kolovči. Tady je doopravdy se na co koukat.
   
 
   


V úterý jsme naplánovali koupání v zahraničí. A ne jen tak obyčejné. Koupání v Dračím jezeře v Bavorsku u Furthu.
   

Karel je prostě takový SEDAN. Na startu si sednul a čekal.


Město Furth im Wald nám přišlo jako město kaváren a cukráren. Hahy děvčata zjistila, že i vináren.


Náměstní ve Furthu


Radostně jsme v horku dojeli k jezeru (vlastně přehradě) a zjistili jsme, že voda je drakem zle zeleně otrávená. Lehli jsme si do chládku a smutně poobědvali..



Ještě že jsme při objezdu jezera našli alespoň malého dráčka. Dřevěného, mechem obrostlého.


To je viklan Čertův kámen z dob, kdy italští dělníci stavěli železnici. Podařilo se nám jej trochu rozviklat.
   

Aby byl program na Chodsku dokonalý, museli jsme navštívit ve středu další místa historie. Stejně jako v pondělí nás provázeli místní Chodové, tentokráte se psy. Ale nebylo to plemeno chodského psa, což vůbec nevadilo.


Prvním cílem byl statek Jana Sladkého Koziny, kterým nás také provedla (ze zvukového záznamu) Chodka a to tím správným místním nářečím.


Foto u vstupu do statku můžete porovnat s fotkou z téhož místa z roku 2006. (Všechny fotky 2006)


Hrádek byl dalším bodem, který jsme museli navštívit. Novinkou (oproti roku 2006) byl pes Michala Olšiaka, jehož sochy jsme poprvé poznali u Ždáru nad Sázavou při ODPRDOS Sázava (2008).
   
 

Následující dvě fotky jsou již z Vavřinečku, kopce nad Domažlicemi. Zde se v roce 1939 konala velká pouť, která byla největší celonárodní spontánní manifestací (z těch, které se konaly již od jara 1939) českého a moravského vlastenectví namířenou proti německému diktátu a proti protektorátu, které se zúčastnilo  na 120 tisíc poutníků z celých Čech a Moravy (wiki).
   
   

Středeční tečku a závěrem celé akce byla návštěva domažlického pivovaru:
   
     

Na hlavní stránku HaHy