Noční Praha
Sázava loď

10.-12.8. 2018

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Hynek Korektura Hana	Foto Hynek, Jašesta Video ze startu na lodi	Interaktivní mapa pátek mapa lodní v sobotu mapa neděle

"Sucho ohrožuje letní vodáckou sezonu, řeky jsou na historickém minimu." "Vody je málo a v některých oblastech je situace skutečně kritická." "Rozumně splavných je v Česku jen několik toků,..." Takové zprávy jsme četli před naším startem a dokonce zvažovali suchou pěší variantu. Hlavní organizátor Honza Suchý telefonoval a konzultoval a zvažoval a telefonoval a psal... A nakonec vybral pro naši první tuzemskou vodáckou akci optimální variantu. A ještě ji pěkně ozdobil noční páteční vyjížďkou Prahou a nedělní výletem kolem hlavního města.

Výhled od stanice metra Vyšehrad

My, co jsme vyjížděli od Kalimera a nejeli zbaběle metrem, jsme při pátečním srazu na Vyšehradu měli ujeto již 17 km z celkových 30 km. Po radostné líbačce a objímačce jsme jeli kousek na kole, ale na půdě historického Vyšehradu jsme kráčeli důstojně s hliníkovými oři po boku. Viděli jsme Hradčany, slavný hřbitov, místo Šemíkova skoku a Kalimerova zrození a též koně s Václavem, co dříve stál na Václavském náměstí.

Zde se zrodil Kalimero

Ten v zeleném je Jašesta

Sv.Václalv z Václaváku

Dále jsme vyhlíželi z Gröbovky, projeli jsme kolem Vinohradské vodárny, pokoukali na Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, jen projeli (tlačil nás čas) kolem Riegrových sadů, minuli jsme Žižkovský vysílač a pod Vítkovem se ponořili do tunelu, kde někdo chodil po stropě. A pak si dali Lenčinu pomazánku a pivo bumerang v Horkých pivním sanatoriu. A HS dostal malého Kalimera.

Tunel s protinožci

Lenka má pěkný dres, že?

Protože ČD věděly, že pojede Hana, tak vypravily vlak z Hlavního nádraží s desetiminutovým zpožděním, ale protože mašinfíra byl určitě kamarád PePého, tak to do Ledečka dohnal.
Před vypůjčením lodí od Samby jsme provedli nutné rituály, tedy frťan v hospodě, vyčůrat, převléknout. Někteří si vzali vesty, Hynek v popelnici našel slamák. Všimli jsme si sice, že někteří mlaďoši jezdí ve vodě na kole, to nás ale od plavby neodradilo. Je pravda, že ode dna to dost rachotilo, občas polovina lidí musela vystoupit, někdy i všechny a pádlování šlo spojit s odrazy od dna, ale od oběda ve sportovním areálu Samopše jsme již pluli bez tlačícího či táhnoucího vylodění. Jezy naše lodě také sjely, tedy přetáhli jsme je přes navlhčený povrch.

Nejvíce ze všeho se nám líbilo soulodění a to ve skupině až pěti! Při soulodění se pěkně vypráví a nespěchá, to je lepší než na kole.

Přehlídka na Hlavním nádraží

Příprava

Admirál jde jako první

To nás nerozhodilo

Soulodění

V duchu si procházíme následující trasu. A také je po obědě

Jde jim to

Kalimero ten záběr vyloženě kazí.

Ve vlaku jsme se prospali, dovezli Kalimera metrem a autobusem domů (byla to jeho premiéra touto dopravou), ženy se vrhly do kuchyně a za chvilku byl stůl plný. Bouchly dvě Irinčina šampáňa k jejím narozeninám. Překvapením večera pak byla studená červená polévka CHLODNIK od Lenky (recept).

Přípitek (ten chlapec zcela vpravo je Jašesta)

Na nedělní sraz k metru Petřiny přijeli Kalimerovci s devítiminutovým opožděním. Lze jim to ale odpustit, když museli ráno řešit opravu Jašestova kola - rozbitý náboj.
Přes Hvězdu jsme bez boje (nepočítáme-li schody do nebe) dojeli na Bílou Horu, přes Hostivici (lze i Hostivice) dojeli na pivní přestávku u Hajku, v Červeném Újezdu prohlédli Svatební hrad, podél potoka Loděnice a ohrady Kellnera dojeli k Svatému Janu pod Skalou, kde je možno vstoupit i do sklepení a byla zde výstava dost dobrých fotografií místa. Přispěli jsme na údržbu kostela, nepoobědvali jsme a dojeli až k Srbska, kde jsme svá těla naplnili ke spokojenosti, možná i více.

Ke Hvězdě

Schody do nebe z Hvězdy

Nás ještě nevycpali

Výzdoba hospody Zátíši v Hajku, jedna ze 4 stěn

Svatební hrad v Červeném Újezdu

Nebyl jenom asfalt

Před Svatým Janem pod Skalou

Svatý Jan pod Skalou

Naše občerstvení v Srbsku

Slunce začalo přitápět a cesta hustou Prahou byla "hustá", ale dle pokynů šla dobře zvládnout. Tunel pod Vyšehradem jsme neprojeli, ale prošli, přejeli Barrandovský most, projeli se náplavce i kolem Karlova mostu, podívali se na exponát výstavy Landscape festivalu a vyjeli v protislunci na Prosek. A tam jsem se ztratil i našel a s ostatními sešel.
Tak se snad sejdeme i v roce 2019. Třeba na Ohři. AHOJ.