Dvojitý Burčák tour

27.9.-1.10.2017
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek, Iva
Korektura Hana, Miluška		 Foto Hynek
Iva1, Iva2, Iva3, Iva4
 Interaktivní mapa (Perná)
 
Tak až příští rok bude dospělý, to bude Burčák tour 18 let. Ač ještě nemá plnoletost, tak se letos zrodil druhý Burčák, letos s přívlastkem "strážnický".
Hana s Hynkem, Pavlem a Karlem, Hančí s Petrem a František s Háňou (musel jsem pátou Hanu nějak odlišit) byli na tom tradičním. Pojďme se podívat, co bylo tradiční a co nové.


Perná

František jako nákupčí předsunutého voje zajistil burčák, a tak jsme mohli začít burčákovat hned po příjezdu ve středu večer.
Ve čtvrtek byl cíl nejklasičtější Led-Val areál

Středeční soustředění
Horní Věstonice
Novinka: otevřený kostel
v Dolních Věstonicích
Z důvodu opravy silnice cyklotrasa přes uzavřený svět rybářů a jejich haciend:
    
Novinkou byla návštěva Karlova závodiště, přesněji řečeno areálu, kde v Lednici probíhají chrtí závody, kde Karel dělal rozhodčího. Měli jsme odborný výklad a Karel klidně odpovídal na otázky, i když byly položeny třikrát (jak se tahá ta fiktivní kořist).    
Z Apollónova chrámu jsme si prohlédli Mlýnský rybník:
    
Burčáku jsme tolik nepopili, ale i tak jsem viděl ŠEST GRÁCIÍ (na fotu s bonusem, sedmou, Háňou):    
 

V pátek jsme byli v zahraničí. Radostně jsme vyrazili, hlavně Pavel na "Plakací kopeček":		    
Zarámovaně jsme se vyfotili (technicky náročné foto) u Falkensteinu

Cesta dále vedla přes Herrnbaumgarten a Reisnu zpět do Perné:

Výhled na pomník pračky a Valtice		    

Sobota byla ve znaku kultury.
Přes Dolní Dunajovice jsme kolem Novomlýnských nádrží dojeli do Ivaně, kde si vždy dáváme burčák. 		   
   
Letos ale byla v Ivani výjimka, sledovali jsme kulturu pivní (to sluníčko do těch půllitrů tak krásně svítilo).
    
Po obědě jsme spěchali do Dolních Věstonic, kde právě dnes byly Hody s krojovanou muzikou. To jsme si nesměli nechat ujít:    
   
   


A pak přes kopeček do Sedlece, kde bylo na vinobraní kapel mnoho, nás ale lákal nejvíce Jožka:


V neděli nepojedeme přeci hned domů. Naše trasa vedla severně přes Zaječí s vinařstvím U Kapličky do Hustopečí, kde jsme poobědvali stejně jako na OČ 2011. Pak vinicemi zpět.		    

Tak Pálavo, za rok, na plnoletém 18. Burčáku na shledanou!		    
     

Strážnice

"Ve Strážnici muzikanti hráli, švarné dívča v tanci namlúvali.
Dočkajte vy muzikanti, málo, já vám povím, co sa mně dnes zdálo."

Jedna pěkná lidová z Moravského Slovácka. Co se mně na prodloužený a zároveň poslední zářijový víkend vlastně zdálo? Jistě o kvalitním víně z moravských sklípků, o lahodném burčáku a o prosluněných cyklovýletech s přáteli na baboletním Strážnicku. Určitě ne o narvaném vlaku k prasknutí, kterým jsme se nabližovali do Strážnice. Kája s dostatečným předstihem zajistil rezervaci pro kola v přesvědčení, že automaticky bude rezervováno i pro naše zadky. Ouha, chybička se vloudila. Naše bicykly se bohovsky vezou každý na samostatném háku a my, jejich majitelé se tísníme v uličce. Bohudík jen do Kolína, kde vícero cestujících vystupuje. Hbitě zabíráme jejich místa a hned nám je do zpěvu.
Poslední kilometry do cílové turistické ubytovny ve Strážnici jedeme na kole. Sice za tmy, ale dle plánu od obce Vnorovy v čele s Pepou Honzem. Ten nás už vyhlíží před místním hostincem s oroseným půllitrem piva, nachystán coby znalec dané lokality bezpečně a rychle doprovodit naši grupu. K strážnické ubytovně TJ Jiskra se postupně sjíždějí automobilové posádky od Brna, z Vysočiny, Středních Čech a ze severočeských Sudet. Těm všem a taky nám bude Pepa dělat průvodce po Strážnicku a přilehlém Moravském Slovácku následující 4 dny. A jelikož objednává bezchybné počasí, vybrané cyklovýlety a vůbec celý "strážnický program" si náležitě vychutnáme. 
 		    

Ovšem hned následující den na svatého Václava si dáme pěkně do těla. Tedy ti, co vyjedou na nejvyšší vrchol Bílých Karpat, na Velkou Javorinu, pyšnící se 970 metry nadmořské výšky. Mnozí jsme tady poprvé a bůhví zdali tento výkon ještě vůbec někdy zopakujeme. Tak si kvalitní "cyklo úlovek" patřičně považujeme.

A aby toho nebylo málo, ošperkujeme si svátek všech Václavů výstupem na rozhlednu Drahy u obce Javorník a zastávkou u pěkného větrného mlýnu holandského typu v Kuželově. Mlýnu zde říkají "Kuželovský větrák" a pochází z roku 1842. Vracíme se přes travnatou plošinu vrchu Výzkum, jehož nadmořská výška je oproti Velké Javorině sice poloviční (439 m), ale zabrat nám dává taky. Úchvatný západ slunka nás zalévá svým ohnivým zlatem a naše duše jsou tak nějak zvláštně povzneseny... Přestože protilehlé fyzično už má pro dnešek dost.
   
     
V pátek nás čeká intenzívní podvečerní a večerní program, proto vyrážíme na poněkud kratší cyklovýlet. To však neznamená, že se ošidíme o hezké a originální zážitky. Opak je pravdou - vyjedeme, vystoupáme k pěkné rozhledně Travičná u Tvarožné Lhoty a navštívíme muzeum Oskoruše v Tvarožné Lhotě. Většina z nás ani netušila, jak důležitý strom je oskoruše pro Moravské Slovácko. Vedle muzea zasadil pan ředitel jednu oskoruši, když se mu před 20 lety narodila dcera. Dceři i stromu se daří, však jsme i my ochutnali šťavnatě aromatické, poměrně sladké malé hruštičky.
 
Na ubytovně proběhneme sprchou, házíme se do gala a v pozdním odpoledni vyrážíme. Kam? Na půvabné, v duchu jihovýchodně moravského folklóru malované vlakové nádraží ve Strážnici. Místní lokálkou se svezeme pouze jednu stanici a hned vystupujeme. V Petrově - Plžích přihlížíme, co práce dá postavit takovou májku. Baboletní májku... Jinak čekáme na našeho vinaře pana Kláska, který nás posléze provede mezi malebnými vinařskými sklepy. Jejich historie sahá až do 15. století a v roce 1983 byly vyhlášeny Státní památkovou reservací. O správné vzdušnění vinných sklepů se starají komínky na zatravněných stříškách. Připomínají obydlí Hobitů a tím tak trochu nastíní atmosféru románu Pána prstenů. V samotném sklípku se cítíme dobře a jak jde čas, tak lépe a lépe, nálada graduje... Ochutnáme určitě na 15 druhů vín za odborného výkladu, nalévá se i burčák. Poslední autobus nás před půlnocí doveze do Strážnice. Někteří jdou vinné zážitky ještě spláchnout pivkem, jiným stačí romantická noční procházka kolem Strážní bílé věže z roku 1615. Do postelí po náročném dnu však nakonec upadnou všici.
   
   
Sobotní cyklovýlet směřujeme na Hodonín. Je to tentokrát hodně o vodě, samozřejmě o víně a burčáku a při návratu o borových lesích. Seznámíme se s řekou Moravou a hlavní vodní atrakcí tohoto kraje, s Baťovým kanálem - určitou dobu se vzájemně doprovázíme. Podél Hodonínských rybníků a podél na ně navazujících Mutěnických rybníků to cílíme na oběd do restauračky Retro v Mutěnicích. Tamtéž pak vykonáme prohlídku vinných sklepů Jarošek. Ale ani na kulturu všeho druhu nezapomínáme. Zajedeme k zámku Milotice a důkladně si prohlédneme aspoň exteriéry. Příjemnou burčák pauzu vykonáme před sklepy ve Vacenovicích a návrat do Strážnice poměrně rozsáhlými borovými lesy.

Našemu vinaři Kláskovi (= druhý zleva) to v sobotu ve strážnickém kroji moc slušelo (Foto Blažkovi)		    

Zámek Milotice

Je neděle a poslední náš den na Moravském Slovácku - od ubytovny to bereme rovnou k strážnickému zámku, odtud k Baťovu kanálu. V úseku Vnorovy - Strážnice se nedávno zahájily čistící práce na kanálu a opravy jeho opevnění. Na jaře příštího roku bude Baťův kanál slavit 80. výročí, tak musí být vše hotovo. Naše skupinka, co přijela vlakem, taky vlakem odjíždí - u plavební komory Vnorovy se rozloučíme s kamarády (co odjíždějí ze Strážnice domů auty) a s koly obloženými cyklobrašnami upalujeme směr vlakové nádraží Uherské Hradiště. Po pěkné cyklostezce přes Veselí nad Moravou, Uherský Ostroh, Ostrožskou Novou Ves a Kunovice. K rezervaci na kola se ještě ve Strážnici dokoupily místenky pro nás, a tak jsme i přes narvaný vlak v pohodě. Kdybychom chtěli, můžeme i zpívat: "Ve Strážnici muzikanti hráli..."
   
     

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy