Polífka (železniční)

3.-5.6.2016
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva,
Korektura Hana
Foto Hynek, Iva1, Iva2, Jašesta, Kalimero
Interaktivní mapa

Mńam, kralupská polífka! Na tu se všici vždy moc těšíme. Dáme si totiž do těla a to hned dvakrát - protáhneme svaly při celodenní cyklojízdě a po té zatížíme žaludky dobrůtkou... Kralupská proto, že ji vaří Kralupáci. Tedy akci pod tímto názvem organizují Kralupáci, polífku vaří Kralupačka. Tu první uvařila Jaruš 6, byla dršťková a pozvala nás na ni někdy začátkem prosince roku 2008. Jelikož všem dost chutnalo a dožadovali se další polífky, museli Kralupáci z akce udělat tradici.

Autor: Jan Vilímek – České album, sbírka podobizen předních českých velikánů, mužů i žen práce, kteří život svůj zasvětili povznesení národa svého (dostupné online), Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5720225Ty další polífky začala vařit J2 a konsumace se přenesla do období začátku léta, t.j. na červen. A jelikož od J2 jsme ochutnali i jiné báječné věci, začal Pavlík Janě říkat Dobromilo a my po něm též. Tak J2 alias Dobromila Táchová pro nás letos uvařila kotel úžasné polífky gulášové. Spolu se svým Kájou nás pozvali do Pnětluk, podobně jako vloni. Chatové letovisko o několika dřevěných domečcích, prostorná centrální kuchyně s ještě prostornější jídelnou. Sprchy, záchody - tedy jen dívčí, ale nějak se vystřídáme. To ještě netušíme, že střídání zítra o sobotním ránu nebude vůbec třeba...

Ale zatím je pátek a postupně se sjíždíme. Převážně auty, čtyři bikeři přijedou kolmo po ose a jeden kolmo od vlaku. Nutno zmínit, že polífkové orgie lehce naruší medové šílenství. To František z Hoštic nabídl členům spolku HAHY med od svých včel za výhodnou cenu a donáškou pověřil naší Dobromilku. Když už pojede J2 do Hoštic pro ten objednaný sud píva, tak rovnou může pobrat všechny ty tuny včelího produktu, co si meduchtiví Hahyjáci objednali, že... Divím se, že to všechno Janička uvezla. A nedivila bych se, kdyby delší dobu nemusela na med ve sklenici ani pohlédnout. Kvůlivá medu se objevuje i Lenka. Vítá se s námi, vypije kafe, popadne svých 5 medových kil a už je v trapu - jede do západočeských lázní, snad do Frantovek. Ostatní přijíždějící zůstanou. A dělají dobře, neb na otevřeném ohništi se opékají kvalitní vuřty z vyhlášeného řeznictví Kohout a synové, točí se Svijany, vedou řeči a vůbec je veselo, téměř vyletněné vlaho, prostě Červen to má pevně v rukou a jahody pro Marušku brzy taky budou...

   
   

Je něco po sedmé, sobotní ráno jiskří, jsou slyšet hlasy... Dá se přirovnat k šustění pytlíků ranních ptáčat mezi námi. Bože, to nemohou opustit pelech až po půl osmé? Briefing je přece až v devět. No, stejně musím na záchod. Na Velkej záchod. Jó, klidně si jdi, ale nespláchneš si. Nespláchneš si proto, že neteče voda. Haha! Takže se ani neumyješ. Hyhy! J2 telefonuje správcové tábora. Ta to nebere, tak Jana sedá do auta a jede k rodičům na nedalekou chalupu. "Maminko, říkala si, že až mi bude nejhůř, že mám za Tebou přijít... ". Slova to jsou působivá a J2 se vrací s kanystry pitné vody. Aspoň na čaj, kafe nebo i na zuby. Posléze K1 nalézá za kuchyní studnu. Posléze se dokonce dovoláme paní správcové. No a my můžeme vyrazit na cyklotrasu, kterou naplánoval K1. Cílem výletu je Panenský Týnec a jeho nedostavěný gotický chrám Panny Marie. Magický fokus s veskrze positivní energií, která odbourává deprese a naopak nabuzuje optimismus, dobrou náladu, pocit štěstí a radost ze života... Tak to tam fakt musíme.
 

 
Z našeho tábora u Pnětluk odbočujeme na Konětopy ve směru přes vrch Okrouhlík 440 m a obce Zbrašín, Kocandu, Brodec, Divice, Vinařice, Kozojedy, Smilovice. Z rozcestí Dřevíč (444 m n.m.) někteří vystoupají ještě k slovanskému hradišti Dřevíč (464 m) s barokní kaplí sv. Václava. Zbývá lesní cestou sjet do Hřížkova, několik málo kiláčků po silnici a už se rozhlížíme po Panenském Týnci.

Nastává doba oběda, v hospodě bez rezervace se však nechytáme, je nás příliš moc. Vezmeme za vděk občerstvení v bufetu vedle chrámu. Pivko, kofola, klobása v nás jen zahučí. Tělesno jakž takž uspokojeno, je tudíž nejvyšší čas na duševno. Nedostavěný chrám je otevřený vesmíru, jeho pilíře se dotýkají nekonečného nebe. Zavřít oči a zhluboka dýchat. Ještě lépe svalit se do trávy. A nechat se unášet na vlně positivní energie...

 

Foto Jan Šesták - Jašesta
Návratová přes Žerotín a Zichovec, kde jen zlehka přibrzdíme u poměrně mladého soukromého pivovaru. Dále na Bílichov, dlouhou a poměrně rovnou Zámeckou silnicí, přes Oboru, Kroučovou, přírodním parkem Džbán na Třeboc, Ročov, Solopysky. Kruh se uzavírá v Konětopech, odtud je to k našim chatičkám co by kamenem. Bez mála natočíme 80 km. V táboře zjišťujeme, že voda teče. V kuchyni, ve sprchách, i záchody se dají splachovat.

Sláva! Nic nebrání oddat se zlatému hřebu celého dne - ochutnat a dále konzumovat kralupskou polífku 2016, jak už uvedeno výše, gulášovku. Opět se povedla, chutná výborně. Díky, Jano Dobromilo! S naplněnými bříšky rádi shlédneme, jak se měli Hana s Hynkem u svých dětí v Číně. Zajímavě exotická fotodokumentace od šikmookých Asiatů... S pomalu končícím dnem se rozloučíme opět u ohně. K1 se vytasí s malým testíkem vědomostí v oblasti staročeských výrazů, jehož otázky zde údajně zazněly už loni. Dost nás tu ale před rokem nebylo a Ti co náhodou byli, si stejně moc nepamatují. Za správnou odpověď vždy hodnotná cena a tak se snažíme, až se nám z uší kouří. Ti nejbystřejší dostanou od Káji dekorativní lžičky, medaile, dokonce fotoaparát na kinofilm či rudý šátek německého pionýra...

Foto Jašesta    

V neděli pro nás K1 zabukoval skupinovou prohlídku železničního muzea v Lužné. Znamená to nasednout na bicykly a kolmo dojet do Lužné u Rakovníka. Zde na okraji křivoklátských lesů v těsném sousedství vlakového nádraží sídlí největší české železniční muzeum. Naše letovisko s chatkami opouštíme o deváté tentokrát opačným směrem a po turistické modré se lesem drápeme za Karlem do příkrého krpálu. Kola většinou tlačíme, strkáme a vydechneme teprve pod zříceninou hradu Pravda, kde se nám náhle otevře malebný výhled na spádovou obec Pnětluky.

Přes Domoušice je to opět po hladké silničce, hezky to odsejpá a tak jsme za nedlouho v cíli. Sv. Petr nám už druhý den přeje - i na neděli namíchal dost slušné počasí. Když náhodou prší, tak tam, kde zrovna nejsme.

 

   
   
   
Záhy se ocitáme mezi naleštěnými lokomotivami různých kategorií i různých historických období. Proplétáme se mezi nimi za odborného výkladu pana průvodce. Takže technicky zdatní jedinci mezi námi si přijdou rozhodně na své. Zaujme šmolkově modrá tendrová lokomotiva "papoušek", zástupce vrcholu parní trakce. Nebo Masarykův salonní železniční vůz, který pan prezident T.G.M. dostal jako dar ke svým 80. narozeninám. Na naši základnu s chatkami se vracíme příjemnými lesními cyklostezkami a okresními silničkami. Před kuchyní tachometr ukazuje cca 50 km. Ti rychlí, co bývají na špici peletonu a neradi čekají na ty poslední opřeni jen tak o kolo, prostě ti, co nemají stání a praktikují takzvané vracečky (= pendlují kolmo "tam a sem" nebo taky "sem a tam" či dokonce "tam a tam"), Foto Iva. Možná jezdí i tam tam tam


tak ti natočí kilometrů zákonitě více.
Ještě pochutnat si na rizotu se sýrem od Jany Dobromily, sbalit, poklidit a rozloučit se. Bylo nám spolu opět moc dobře a tak nezbývá než těšit se na další HAHY sabat.
   
     

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:


Na hlavní stránku HaHy