Velikonoce u Pavla

25.-28.3. 2016

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Hlavně Iva, kousek Hynek Korektura Hana	Hynek Iva1, 2, 3, Jašesta, Líba	Interaktivní mapa Žalý Interaktivní mapa Labská

Tak nám nikoho nezabili, ani nesebrali Velikonoce, ale naopak přidali další pracovní volno - k Bílé sobotě, Květnové neděli a Červenému pondělí budeme mít bez práce i Velký pátek. Uff, co s takovým množstvím volného časo-prostoru? Že by zbylo více chvilek na pročítání Osudů dobrého vojáka Švejka... ? Spíše by stálo za to spáchat něco progresivního, kolektivně silného... co takhle HAHY velikonoce u Pavla na staropackém hradě? Inu, myšlenka to není špatná... Vylíhla v Kralupech, konkrétně u Táchů, kdy J2 pohotově nastínila velikonoční menu. K1 vše odklepl jako zcela jasně hotovou věc, kterou Iva podpořila slibem vlastnoručního gulášku v co největším hrnci. V tu ránu se s přihlašujícími vysypal pytel a J2 musela realizaci jistých lahůdek přenechat taky ostatním vynikajícím kuchařkám a pekařkám (a že jich v HAHY není málo). I přenechala ráda, protože kdyby to neudělala, stála by u plotny snad ještě dneska. Přesto všechno nebo spíše právě proto byla J2 titulovaná jako Jana Dobromila Táchová a to přinášelo záruku, že staropacké hradní velikonoce budou mít svojí nespornou kvalitu. Tož nakoukněme pod poklici Velkého třesku. Ehm, Velkého pátku...

Přijíždíme v podvečer ze Sudet, od Mladé Boleslavi, Kralup a z matičky Prahy. Vzhledem k roční době a lokalitě našeho setkání bez kol. S sebou však máme běžky a turistické boty. Takže nad slunce jasné, kudy se budou ubírat naše výletnické záměry a cesty. Je nás hodně (snad dokonce 16 kousků), ale každý máme svůj koutek/ prostor na spaní, ať už je to postel či silná matrace. Ilonka poprvé testuje svou novou nafukovací, kterou plánuje vzít i na delší cesty pod stan. Není to však jednoduché správně a rychle matraci nahustit (ba je to trochu i fuška... ). Stůl v prostorné kuchyni s rohovým oknem, odkud při dobré viditelnosti bývají fantastické výhledy, se prohýbá pod nejrůznějšími dobrotami. Od hlavního chodu počínaje (= vuřty na pivě), přes velikonoční nádivku, cibulový koláč, špenátovou roládu, zeleninové saláty a nejrůznější namazánky, konče sladkými koláči.
Též kulturně výtvarný program zajištěn - Lenka nás učí motat velikonoční ovečky a tak si každý může otestovat, jak šikovné má ruce a jak kreativní duši. A tany tany tanečky, tak ty nesmí chybět a protože známý diskžokej (= hradní pán) vůbec není vyplej, tancuje a dupe se jak o život přes půlnoc do hodin brzkého rána. Tentokrát bez větších pohrom (strop, dveře i tancující kompaktně vydrželi), ani drobný psík Jack není zašlápnut.

A máme tu Bílou sobotu. Poslední vstávání za zimního času, tak to je dobré (na další následující rána teď myslet nebudeme). Promnout ze včerejška zakalený zrak, chutně a rozmanitě posnídat a jedéém! Počkat - dle režie hradního pána nutno ještě vystoupat na "sopku". Ta je sice příkrá a po včerejším vydatnějším pršení i trochu kluzká, ale výhodně položena v bezprostředním sousedství hradu. Dostáváme důležitý úkol - v pomyslně označeném terénu sopky by každý měl najít jedno kachní vejce. Z dálky to musel být tuze hezký pohled = po vyhaslé sopce rozeseti barevní hledači ještě barevnějších kachních vajec...

Už konečně v autech, směr Jilemnice. Pak už jen pěšky přes Valteřice až na rozhlednu nacházející se na krkonošském vrchu Přední Žalý (1019 m n.m.). Příroda zde ve vyšších nadmořských výškách jako by stále váhala, zda už dát zimě vale a hlasitě zavolat na jaro. To však ve vzduchu stejně cítíme, přestože finální úsek naší pěšárny je po nefalšovaně bíle zasněžené cestě. Rozhledna Žalý z r. 1890

je bytelně kamenná. To hned vedle roubená horská chata je mnohem mladší. V provozu teprve od roku 2013, kdy byla nově postavena v místě původního výletního hostince. Vyčasilo se do modra s bílými mráčky a tak výhledy z plošiny rozhledny jsou vskutku impozantní. Mimo jiné si taky ukazujeme třeba Zlaté návrší, kde zítra budeme běžkovat. A teď honem do horské chaty a chvíli setrvat - interiér příjemně útulný a vaří docela dobře. Knedlíky na sladko i slano uspokojily všechny, kdo si objednali. Zpět do Jilemnice chceme po červené. Nastává rozpor - jinak značeno v mapách, pravda, možná poněkud letitých a jinak v reálu po stromech, o džípindách v chytrých telefonech ani nemluvě. Nakonec volíme staré značení / neznačení a sestupujeme intuitivně do zrušené červené. Přes Mrklov a Dolní Štěpanice až k zaparkovaným autům v Jilemnici to za celý den dělá cca 24 km. Na hradě pokračuje další program - gurmánský (zeleninová polívka, velikonoční gulášek, později tataráček s topinkami... ) a kulturní (s hereckými kreacemi vybraných členů spolku HAHY), zakončený nezbytným tancem. Tentokrát silně přihmouřenými očky Jack vše pozoruje z bezpečí svého pelíšku (taky by jednoho utahali skoro k bezvědomí).

Květná neděle. Že po prvním jarním úplňku, tak velikonoční. Že poslední v měsíci březnu, tak okradena o jednu hodinu začínajícím letním časem. Bože, už bychom měli vstávat... Protože v plánu přidat se k tradičním "Posledním běžkám Jardy Jelínka". Sraz v 10 hodin u parkoviště Horních Míseček trefíme, ne jinak to je u skupinky pražsko-mělnické v čele s Jarouškem. Před Jilemnickou boudou (1040 m) ještě zvolit tu správnou mázu a hurá po Masarykově cestě na hřebenovku Západních Krkonoš. Zastavení u Vrbatovy boudy na Zlatém návrší (1400 m) a u mohyly kamarádů Hanče a Vrbaty. Dále Labská bouda (1340 m) a zpět. Vytvoří se i nepočetná pěší sekce v čele s Jackem, jehož bílý kožíšek dokonale splývá s okolním sněhem. Skvostný den ve znamení "horské rapsodie blue and white" si bez rozdílu užívají všichni. Velkolepé výhledy až na Sněžku (1605 m) či polský Wawel (1490 m) jsou jen pověstnými třešničkami na moc chutném dortu...
Pořádně nám vyhládne a tak výborná hradní večeře od Jany Dobromily sestávající se z pečeného prasátka, zelí a špekových knedlíků do nás bezedně padá. Zlatavý západ slunka se dere tím úžasným rohovým oknem do kuchyně a umocňuje jedinečnost právě probíhající chvíle... Až za tmy ze staropackých Velikonoc odjíždí jedno plné auto, většina ještě zůstává do pondělí. Toho pondělí, co pouze jedenkrát v roce si na jaře může říkat Červené.

Hynek: Přebrat pero vypravěče od Psavky, to je výzva.
Pondělní ráno bylo líně postelově dlouhé. Některá děvčátka z Kralup již nechtěla být obšťastněna pomlázkou, prý 9:15 není ráno. Nakonec byly všechny prdelky omladěny, znovuzrozeny. S chutí. Oboustrannou. Po hře na stěhováky Kladrubáci odjeli do nížin a sudeťáci vyrazili na sousední hrad - Kumburk. Rozhled 360° - do Českého ráje i na Krkonoše i na nejbližší okolí s rudou hlínou. Po návratu jsme dorazili, co zbylo k jídlu. Sladkou, hřejivou, poklidnou, kávovou, slunečnou tečkou bylo posezení na terase s vyhlídkou. Bez chyby. Na 1*.

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy