 |
Stelvio23.-27.05.2012 |
 |
| Autor textu | Foto / video | Ostatní |
 Iva a KarelKorektura Hana,M1/3,Hynek |
 Hynek
FotogalerieKarel - fotogalerie Profi Giro steephill.tv |
 Interaktivní
mapa |
Pro pět z HaHy (oba Vorlové, HS, K1, Iva) + Pepu Uhra a Jardu Bodláka se první letošní cyklovýlet za humna Čech uskutečnil koncem května 2012. Cílem bylo omrknout trasy růžového Gira d´Italia 2012, slavného cyklistického mezinárodního závodu. Pak taky vystoupat a následně fandit v legendárním horském průsmyku Stelvio (2758 m n.m.) při dojezdu předposlední 20.etapy. Když toto výletování pod hlavičkou cykloklubu Mike, zcela určitě pak i s obytňáčkem Ford Rimor... |
Náčelník Michal 1/3 nás nevypustí jen tak na
ledajakém místě. Vybere silniční průsmyk evropského významu, majestátný
Brenner.
 Prakticky
hned vedle, z přilehlého parkoviště a cyklostezky startujeme. Píše se
23.května, je středa, jedna hodina po poledni, polojasno, frišno a kolem nás
aura - bioenergie přetéká, jak jsme nedočkaví, nadržení, natěšení.
Jen šlápnout do pedálů a rozjet se za novými zážitky, prožitky a
dobrodružstvím... Brenner, Vipiteno, Brixen. Podél řeky Isarco. Úžasnou cyklostezku sjíždíme jak po másle, máme čas kochat se nádhernou okolní krajinou a vstřebávat Jižní Tyroly všemi póry těla. Prostě užíváme si to... Ve Vipitenu zavzpomínáme na září 2009, na naší předlouhou etapu přes horský průsmyk Passo di Vizze (2251 m) do Innsbrucku... Jak kamarádi v kempu u Vipitena na nás čekali až do půlnoci a měli totálně "vypiteno" ;-).  V
Brixenu konečně najdeme dům Karla Havlíčka Borovského. Není to hned a
taky ne přímočaře, ale najdeme. Bolzano, ráj všech cyklistů, město vstřícné
pro sport, relax, pohodu. Zde se však nečekaně zadrbneme a ačkoliv náš
dnešní cíl v kempu Steiner v městečku Laives (= Leifers) je blízko
blizoučko, nemalou chvíli trvá, než ho trefíme. Na dálnici s koly nesmíme,
přes letiště taky neprorazíme... Prostě žádná cesta, ani ta cimrmanovská
na
obzoru. Nakonec nás domorodci pošlou pěšinkami mezi sady a my s úderem osmé
večerní odhazujme kola u Mike obytňáčku, zaparkovaného v kempu úplně vpravo
v posledním rohu. V nohách máme... pardon... v kolech natočeno za dnešní
půlden 117 km. |
 |
 |
 |
 Cyklo po bývalé železnici |
 výzdoba cyklostezky |
 ani ta cimrmanovská na obzoru |
V Laives kempujeme dvě noci a tak následující čtvrteční výlet razíme pod náčelnický dozorem. Michal pro nás pět z HaHy vybral částečně i terénní vložku, místy pěkně výživnou - kola strkáme po strmé šotolině lesem, zadýcháni, upoceni. Na 10 km 1100 metrů převýšení!!! (Pepík se svou silničkou a mladým Bodlákem věnují dnešní den návštěvě vinařského města Traminu). Konečně se dostáváme na hladký asfalt, ale stoupání ještě nekončí. V  městečku
Nova Ponente se odměníme silným hovězím vývarem s masovými nudličkami a
posléze kávičkou v místním Sport klubu. Tam se vlastně schováme před kratším
deštíkem. Při zdejším kostelíku nás překvapí menší, úpravný hřbitůvek, kde
každý hrob má svůj kříž. Tyto kříže nesou rukopis téhož uměleckého kováře
a přesto je každý dočista jiný! Jde o hodnotnou uměleckou práci, vkusnou a
přitom lahodící oku. Městečko opouštíme dech beroucím sjezdem. Po něm si chceme ještě trochu něco vystoupat a tak dle dnešních chutí a sil se dělíme do 2-3 skupinek. 1/3 se Sucháčem zkontrolují zítřejší etapu Gira (= 19.etapa) a prošmejdí tak v daném okolí to nejvyšší - u Obereggenu vyjedou do Passo di Pampeago (2000 m) a Passo di Pramadiccio (1285 m). Oba Vorli s Karlem a Ivou si to namíří do Passo di Lavaze (1805 m) a zpět ve sjezdu do Novale si užívají. Iva s Karlem už mají pro dnešek dost a skulí se přes Bolzano do kempu v Laives. Tentokrát značenou cyklostezku podél řeky Isarco neminou. Vorlům to nestačí a dají si nášup v podobě kličky přes Obereggen. Všichni jsou spokojení, v podvečer se sjedou u obytňáčku a při červeném vínku meditují o dnešním kolo-výletu a ujetých kilometrech... ( cca 70-80 km). |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
V pátek náčelník realizuje autopřesun obytňáčkem, my ostatní kolmo po cyklostezce podél Adige. Před Meranem Vorli neodolají a jdou lovit kešku (že prý nás někde dojedou /keška je však natolik fikaně schovaná, že zůstává neulovena /ten den se shledáme až večer). Trojice HS+ K1+ Iva pokračuje v doprovodu žhavého slunka sama. V hůře čitelném lázeňském Meranu trochu tápe (Vorli následně taky), ale nakonec se z města vymotá správně: Přes tzv."malé Stelvio" směrem k Naturno, Castelbello, Prato. "Malé Stelvio" je úhledně upravená cyklostezka, taková serpentinovitá miniatura opravdového velikána Stelvia.Té silniční šněrovačky v horské stěně, vzbuzující obrovský i oprávněný respekt, který musíte upozadit, chcete-li to pravé Stelvio vyjet a stanout v nadmořské výšce 2758 metrů. V úctyhodně vysoko položeném silničním průsmyku... Dle původního plánu si však Stelvio necháme na sobotu a dnešní páteční cykloturistiku zakončíme v jihotyrolské obci Malles Venosta (= Malls). Zde ve velmi přívětivém kempu náš obytňáček Ford Rimor kotví celé dvě noci. Můžeme si tak dostatečně užívat nebývale estetického sociálního zázemí. Není známo jak hoši, ale Hana s Ivou spravedlivě prostřídají záchodky, kde prkénko i kachlíky sladěny do jednoho barevného tónu. Možno tak navštívit toaletu v barvě žluté, fialové, zelené nebo modré. Taktéž jednotlivé sprchové kouty jsou vykachlíkovány do zelena, žluta, červena... Po barevném zážitku ve sprše či na WC ještě trochu vínečka, pivečka a sny v noci před výjezdem na Stelvio musí barvami jen hýřit... :-) |
 |
 |
 Vysvětlení po kliknutí |
 Merano |
 Jablečno džusová sámoška |
 Sady pod Stelviem |
Je sobota 26. května a všichni chceme zažít euforickou atmosféru v cíli předposlední 20.etapy Gira. Pro tento zážitek musíme však něco udělat - stačí kolmo vyjet Stelvio. Každopádně to je dřina, pro někoho menší, pro jiného větší. Iva si tentokrát na bludičku Julii nehraje, vesnici Stelvio nechává bez povšimnutí a míří přímo do průsmyku. Podobně jako Karel, který "svou výzvu" popsal takto: |
Stelvio, to je výzva! Tak jsem se nechal
vyzvat. A byl tam i dojezd etapy Gira. To jsou dvě mouchy jednou ranou.Z kempu v Malsu až do Prada je to pohodička, srandičky, jak před maturitou, taky člověk netušil co přijde, jen věděl, že to musí překonat. V Pradu už je spousta aut a lidí. Všichni se převlíkají, chystají kola, asi chtějí taky jet nahoru. Tak honem, ať jsme tam dřív, než oni. Hned za vesnicí jsou po plotě rozvěšeny různé věci a suvenýry ze Stelvia. Je tam i spousta kostí. Asi těch co nedojeli….  Silnice se začíná pomalu zvedat. Silničkáři sviští kolem, jako by se jelo po rovině. To jsou davy! To si musím vyfotit. A za mnou jede Hynek, toho si taky vyfotím. Sedám znovu na kolo. Sakra ten kopec nějak přizvedli. Řadím 2-3, 2-2, 2-1, 1-1. Konečně správný převod. Jedu. Chci řadit. Aha ono už není kam! Dojíždí mě Iva a Sucháč. Pojedeme spolu. Iva to dodržela, Sucháč ne. „Nazdar Vetas“, zdraví někdo můj dres. „Odkud seš?“ ptám se. „Z Kladna, z Pijasu“ Prohodíme pár slov. „..a pozdravuj bráchu..“ a mizí v dáli. Pozdravím, ale od koho? Proč všichni do toho kopce tak pospíchají? „Tady musíme dát pozor, abysme nejeli do vesnice“ radí Iva. Je to dobrý, trefili jsme správnou silnici a šineme se k sedlu. A je to tady! Tady začíná to pravé Stelvio. Zatáčka č. 48, jen někdo ukrad ceduli. 47. A kde je další? Koukám do mapy. Aha je tu rovinka, ale řádně nakloněná. 46, 45. Potřebuju si vorazit, budu fotit. Šineme se nahoru. Silničkáři nás předjíždí. Zatáčky pomalu ubývají. 41, 40, 39. Hurá už je tam trojka. Dáme si svačinu. Sedáme si s Ivou proti hotelu Bella Vista. Je na něm napsáno Gustav Thőni. Asi patří tomu slavnému lyžaři. Ve verandě má spoustu trofejí. Ten to měl dobrý, jezdil z kopce.  My vyrážíme zase nahoru. Silničkáři nás zase předjíždí. Vlastně všichni nás předjíždí. Fotím. V davu za mnou vidím Michala. Říkal, že nás dojede v zatáčce č.28. Zvládl to dříve, už ve 36. A zase zatáčky ubývají. 31, 30, 29. Hurá už je tam dvojka. Teď už to půjde samo. A nejde. 27,26,25. Fotím. 21,20,19. Hurá už je tam jednička. 17,16,15. Fotím, Sunu se nahoru. 14,13. Dělám, že fotím. 12, 11. Zase dělám, že fotím. 10. Dojíždím holandskou rodinku na tandemu.  Zrovna
nahánějí dvě děti do přívěsného vozíku a jedou. To zírám.
9. Hurá už je to jednociferné. V kolik tam mají
být závodníci? Začínám mít obavy, abych to stihnul. 7,
6. „Se na to už můžu vysrat!“ Skupinka chlápků v mé váhové kategorii
se právě rozhodla, že dál půjdou pěšky! Předjíždím je. 5, 4.
Ohlížím se. Sakra oni jsou jen dvacet metrů za mnou! Musím přidat!
3. Fotím. 2.
Dělám, že fotím. 1. Poslední úsek. Sucháč mi
jede naproti. A jsem nahoře!! Všude rámus, křik, blázinec. Tak takhle to
vypadá v cíli Gira. Pódium je postavené. Měl bych si ho taky vyzkoušet, jsem
přece taky vítěz! Michal nás vítá po česku. Pivem, i když italským a
předraženým. Dokonce pro nás vysomruje diplomy za zdolání Passo dello
Stelvio 2757m.n.m. Musíme si najít místo, abychom dobře viděli závodníky.
Našli jsme flek na sněhové barieře. Už jsou tady,  hezky po jednom, jak korálky na šňůrce. A tady je Kreuziger.
Čekali jsme ho dříve. No nepovedlo se. Divadlo skončilo, jede se domů.
Sjíždíme k odbočce na Umbrail Pass. 2503 m.n.m. Tak to nám dvě dvoutisícová
sedla za jeden den. Jsem dobrej. A hurá dolů do Švýcarska. Tady už to se mnou silničkáři nemají tak jednoduché. Kila jsou z kopce znát. Proč najednou tak brzdí? Místo asfaltu je šotolinka! Tak tady vám ukážeme, silničkáři, jak se jezdí na kole. A už je tu zas asfalt. Potkáváme se všichni ve vesnici Santa Maria. Michal upozorňuje, že bude celnice. Projíždíme jí takovým fofrem, že celník ani nestačil vyndat razítko. A jsme v kempu. Jsem utahanej jako kotě, ale mám za sebou další výzvu. Ufff!!! |
      |
Neděle, poslední den v Jižním Tyrolsku -
pěkný, slunečně májový, jakoby malovaný. Vyrážíme z Malls přes romanticky
historické městečko Burgeis s
 hrademFürstenburg a klášterem Marienberg. Dále po cyklostezce proti proudu řely Adige, kolem jiskřících jezer Haidersee (= Lago della Muta) a Reschensee (= Lago di Résia). Houpačkovitě, spíše do kopce, jednou dokonce i v 19% sklonu! Na jezeře Muta má vodního ptactvo ráj, jezero Résia je spíše přehrada, jež zatopila vesničky. Z její hladiny vyčnívá pouze věž kostela sv. Anny. Nutno konstatovat, že vody je tentokrát málo a kostelní torso sv. Anny spíše trčí ze souše... Čeká nás ještě "cesta přes kopec", jak mnozí označují průsmyk Reschenpass (1508 m n.m.). Pak už jen spanilá jízda přes hranice italsko-rakouské, stále dolů kolem moderního lyžařského střediska v jinak historickém Nauders (1365 m), kde dominuje zámek Naudersberg. Ještě zbývá profrčet řadou tunelů a serpentin a nakonec přibrzdit v pouhých 1000 metrech nad mořem, na okraji městečka Pfunds. Tam už nás očekává naše obytné autíčko s Michalem, náčelníkem a řidičem v jedné osobě. Tak honem nalodit se, uspořádat nejčerstvější zážitky, myšlenky... a snít i těšit se na nové výlety v režii Mike... |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.|
|