Perigord a Quercy
1.část-červenec
|
|
|
|
| Autor textu | Foto / video | Ostatní |
 Rudy
s pomocí HankyH |
 Karel,
RudyFotogalerie - Karel Fotogalerie - Rudy Foto Pavla na Rajčeti |
Deník RUDY
(rtf-word) |
| Už v říjnu 2009 jsme se domluvili a objednali
tento zájezd. Na slezině u Sucháčů v
Hostivicích při hektolitrech vína jsme bombardovali mobilem a SMS Jirku
Okrouhlíka z OK Tour Jablonec, co že mu zbylo za zájezdy? …. P & Q opravdu
pro nás zbyl – zpočátku nás to trápilo – raději jsme chtěli Provence, ale
jak se později ukázalo, nebyla to špatná volba…. |
24.7.2010-sobota Vstáváme
včas, dobalujeme, nakládáme vše do auta Pavla, kolmo se přemísťujeme již
tradičně k „Balvanu“ – drobně prší, později více.Bus s našimi NÚ řidiči „Karlem a Karlem“ přijel včas, rutinní nakládka. Razíme rovnou do Prahy. Jirka O. nás vítá, sděluje, že jsme „mladý“ tým, což se mu už dlouho nestalo – průměr 50 let ! V Roztylech před 8 hodinou už na nás čekaly Lenka s Mimi, nevědí, co je s Hankou, diví se, že s námi nejsou…čekáme na ně, přijeli se s námi rozloučit, dostali jsme občerstvení (vodku, sladkosti, slanosti) a provázely nás též potlačované slzy, když nám všem Hanka řekla důvod jejich neúčasti. Hance jsme předali plyšového psa pro štěstí… Děláme společné fotečky, smějeme se, ale ve skutečnosti se v nás pocity velmi perou, ale pevně věříme a VÍME, že je Hanka silná osobnost a že se s nemocí porve!!!  V 11.40 hodin jsme v Plzni – nabíráme dvě poslední účastnice a frčíme přes Německo dál a dál. Od Stáni jsme dostali šampus, dostáváme k tomu i kalíšky a připíjíme na zdraví Hanky a nás všech, což prakticky děláme celý zájezd – rádi a „účelově“. Jirka nám pustil jednu ze svých 3 pohádek – a to „3 oříšky pro Popelku“ - blíží se hranice Francie. Evička má pro štěstí tygříka „Toma“, Mirka leoparda „Ouško“ a já svou kočičku „Julinku“. |
25.7.2010V 7.30 první hygienická zastávka, v 8.30 odjezd – zaznamenali jsem pro nás změnu – Jirka je tady s přítelkyní – Milena z Liberce – velmi milá, prostě nám se také líbí :-)Společná snídaně u kulatého stolu (kávička od K&K, buchtička od Evičky, vypalování červa Becherem od Stáni…), je zataženo, neprší, je chladno. |
 |
| Na místě jsme v 10 hodin, zataženo, ale teplo,
kemp La Prairie u jezera Lac du Causse, stavíme 5 stanů naší 8HaHy party
(sice na tvrdém povrchu – ale hammer od Karla nás zachraňuje od
klení…, po vzoru Pavla se koupeme /nazí/ v jezeře - velmi příjemné - a
připravujeme se na I. etapu cca 65 km. Otepluje se, mraky se rozestupují, tomu říkáme přivítání. Plán odjezdu ve 12 hodin lehce překračujeme o povolených akademických 15 minut. Hláška: otázka na stojící dámy u busové zastávky: „Hledáte kešky?“ ..odpověď: „jo Češky“ Jak už to bývá, z 65 km bylo 72 km s převýšením 750 m.n.m. Hezké počasí, jedeme mírně zvlněnou krajinou na kopeček s vyhlídkou a starobylou vesničkou Yssandon, a dále do starobylého městečka St. Robert (první z 152 nejkrásnějších francouzských sídel) – fotíme jako o život, vždyť jsme to Hahy slíbili. Neopustíme si malé pivo za 2,5 € ani návštěvu hřbitova,kde místo našich květin mají keramické vzpomínky…,které nikdo nezcizí. |
  |
| Na cestách jezdíme skrz vesnice a městečka,
vyznamenaná ve dvou kategoriích „Miss France“:
Les plus beaux
villages de France – 152 nejkrásnějších sídel a
Villages Fleuris –
kytičkové vesnice s hodnocením 1-4 kytičky dle estetického dojmu – a my jich
během našeho pobytu uzříme velké množství – krása, včetně velkého množství
kostelů, katedrál, uliček, domků, kytiček… Obrovské pěstěné aleje ořechových velikánů, ale i skvělé špendlíky, švestky – snad se v noci nepo… Návrat v 18.30 hodin – koupel v jezeře, sprcha, vínečko, dojídáme zásoby z domova, zaléváme polévky a ve 20. hodin je 1. pokec, tak jako pak i všechny dny pobytu. Pijeme víno od Hahy, vzpomínáme. Mapičky, popis následné etapy…upozornění na zajímavosti, však to už od Jirky známe, nejpoctivěji si dělají poznámky Hanka H. a Stáňa, čímž nás často během zájezdu zachraňují od ještě větších kufrů, než jaké jsme chytli. |
  |
26.7.2010Anna – chladna z rána…v noci trochu pršelo – Evička spala venku a najednou hupky a byla vedle mě :-) když v tom přestalo…ale už se nevracela.Budíček v 7. hodin :-(, zataženo, chladno, bez deště. Zahajujeme tradiční ranní rituálek každý dle svého metabolismu – abychom do 9.00 hodin byli schopni vyrazit na trať. V noci chrápal Honza Su, který se samozřejmě „nařčení“ ostře brání, ostatně jako všichni chrápající. Trasa: přes „naši“ vesničku u jezera, Lissac sur Couze, do Noailles, Noailhac (v obou románské kostely a kamenné městské jádro) a do perly celého zájezdu, krásného městečka Collonges la Rouge (červené cihly) – jedno z nejkrásnějších městeček (viz Les plus beaux villages de France). Tam jsme se v tržnici nad centrem (zahradě) naobědvali z vlastních zásob – jako pokaždé. |
 |
 |
 |
Honily se mraky, ale i slunce svítilo, nálada
je výborná, i přejetí vypadnuvšího mobilu Honzy (když vytahoval foťák…)
zadním kolem Hanky se obešlo bez ztrát. Jedeme do nejvzdálenější ho
bodu dnešní cesty, vesnice Curemonte (152 nej), kde nám v kostele za 1 €
krásně zahráli, HH zapálila svíčku pro uzdravení Hanky.Zpět po malých silničkách přes Saillac a Turenne s hradem tyčícím se na kopci. Na náměstíčku si posedíme u pivka a píšeme pohled HaHy a pak jen tak tak jsme dojeli před hlásáním, abychom vše stihli – koupel v jezeře, pokec, pivo, večeře… Sedíme tradičně na našem Hahy náměstí a plkáme téměř do půlnoci (různě odbíháme, naléváme, přidáváme různé krmě – hlavně Stáňa, vaříme „potají“ – hlavně Honza Su..) 86 km s „kufrem“ (Hanka a Karel jediní nekufrovali), převýšení 1.250 m.n.m. |
Ráno je hezky – bude asi teplo, naši kluci vyrážejí do jeskyně prehistorické
– Grotte de Lascaux, ženy se vrhají kolem 9.00 na etapu dle zadání od Jirky,
kterou nazvaly „krásná“ – pohoda, louky, lesy, vesničky – tedy 2-3 domy od
sebe několik km. Oběd v zahradě obřího kostela v opatství St. Amand de Coly,
Montignac - květinové město – kde nás zaujalo „automatické“ WC – první šla
Evička, já hned za ní, což nebylo dobře – protože technika ještě nestačila
umýt, vysušit…což si vynahradila na mě – takže mě nejprve ze zadu umyli, pak
proudily litry vody na podlaze – ještě, že jsem měla sandále a na závěr – mě
osušili – no byl to zážitek – smála jsem se, že kolemstojící užasle zírali a
chtěli to také… :-) - prostě „opláchnuté nohy a usušená prdel“. Město
Montignac bylo úžasně vyzdobené girlandami plastových květů v různých
barevných kombinacích, protože právě hostilo festival tance a hudby. |
 |
 |
 |
| Cesta zpět – z Montignacu podél řeky Vezery
kolem zámku Losse na druhém břehu, odbočka do Valojoux s románským kostelem
a vodotryskem s umělými ptáčky, zpět na silnici a do Sargeac, kde jsme kromě
všudypřítomného kostela navštívili dobročinný bazar a pochutnali si na
vaflích (2 ks za 1€) a do St.Léon sur Vézere. Na kostele u řeky byla čára
zatopení při povodních a kolem všude plulo množství vodáků. Nabrali jsme
hochy (samozřejmě u hospůdky, dali nám ale ochutnat pivo i zmrzku), jedeme
kolem skalních masívů, kde žili pralidé, úžasné. Ve městečku, kde je kemp, les Eyzies, vlítneme do tržnice, ochutnáváme střídmě dobroty, nejvíce nám chutnají husí jatýrka, Pavel kupuje víno, abychom nebyli za debily… Do kempu Les Eyzies (pouze na jednu noc) jsme dorazili v 18.30, stavíme stany, dáváme bazén, mytí vlasů, bez večeře frčíme na pokec…ale krása. Nechybí ani cílové české pivo od Karlů. V nohách 75 km. Jo, docela toho máme ten den dost. „To je dovolená na ZOHAVENOU“, ale krásná! Večer hrají členové úžasné rodiny „Hujerů“ na kytary, housle a jiné nástroje, nálada prázdninová, jen před půlnocí nějací Belgičani měli jiný názor… Rodina Nejedlých z Vrchlabí byla fakt úžasná – manželé a 4 děti a přítel jedné z dcer, stále spolu, bez střetů, pořád někdo někoho objímal. |
Ráno je hezky, vše zase balíme… |
 |
 |
 |
Cílový kemp u Beynacu nic moc (u bílého
starého Meďoura)…– ale po sprše, která byla více vzdálená, už máme zase
lepší náladu. Využíváme i polokrytý bazén. V kempu letadla, balony, bez večeře „pokec“, víno, bonbony, už je nám to „jedno“ - nestíháme, ale začínáme získávat grify. Myslíme na Hanku i na Hynka. Hanka zapálila svíčku v kostele Cadouin na zdraví Hanky V. Trasa: přes les Eyzies podle Vezery a soukromého zámku v Campagne, v polích se zastavíme u kostela St. Martin z 12. st., který je ale zavřený. Na kopečku na soutoku Vezery s Dordogne prozkoumáme městečko Limeuil Haut s botanickou zahradou, ale za peníze, dole od soutoku fotíme obě řeky. Dále pokračujeme do opatství Cadouin, kde obědváme, v kostele zapalujeme svíčky a Efka málem kupuje šaty pro Lucku. Loukami do mariánského poutního místa Notre Dame de Caselou (pastevec zde vykopal sošku panny Marie) s majestátním platanovým příkrovem, Belves, Siorac, zámeček les Millandes, Castelnaud a přes řeku Dordogne do kempu v Beynacu. Přídavek do Monpazier dali jen Pavel a Honza. |
|
 |
 |
 |
| Cestou do Sarlatu návštěva městečka Domme –
velký trh. Cestou zpět nákup 5 litrů červeného Merlota, to abychom náhodou nebyli na suchu a s tím i malý kufr – celkem ujeto 55km. Etapa: občas hodně aut, ale celkově je nutné říci, že jsou Francouzi velmi uctiví k cyklistům, dlouho jedou za vámi, netroubí a při předjíždění vás míjejí v uctivé vzdálenosti /zákon káže 1,5 m). Po pokecu společná (kdo chce) procházka k osvětlenému hradu Beynac, na hřbitově společné foto pro HaHy, trika a čepičky CD Cargo od Karla, fakt nám sluší, průběžně píšeme SMS Hance a Hynkovi – podpora před operací!! Moc na vás myslíme. |
 |
 |
 |
 |
30.7. – pátekHanka jde na operaci v Pardubicích – v myslích jsme s ní.Ráno zataženo, mlha, v 9 hod. vyrážíme na etapu Údolím řeky Dordogne, prohlížíme si kostel v Rogue Gageac a Karel nám ujel, ztratil se nám velitel a šťastné setkání bylo až na kopci Fénelon, návštěva hradu je za 8 Euro, nejdeme, „baba“ nás nepustí ani na zahradu… Posvačíme - poobědváme a jedeme dále. Je už krásně – opravdu „11 rozhodla“ Pokračovali jsme na Greysse - městečko, o kterém nám na pokecu vyprávěl Jirka, že tamní usedlost – zámek – koupil před 8 lety nějaký Čech, sedíme na samém vršku, svačíme, sedím na schodech u kostela..je zavřený, v tom jde ke kostelíku mladá slečna, říkám do davu: „slečna nám jde otevřít“ – a ona dí: „já nemám klíče, možná tady naproti v radnici“ (Mairie – které jsou v každé sebemenší vesničce) – česky – nikomu nejdříve vůbec nedošlo, že vše proběhlo v češtině :-) Pak jí to „seplo“, že jsme Češi a konverzace nabrala obrátky… Zeptala jsem se, zda nekoupili místní zámek a ona, že ANO, a jak to víme….Vyprávěli jsme o cestovce Jirky, byla milá a pozvala nás k jejich sídlu, představila nám maminku Francouzku, krásně mluvící česky, škoda – tatínek doma nebyl, čekali návštěvu z Prahy, tak si mysleli, že jsme to my..:-) když jsme se motali kolem nich… Prohlédli jsme si sídlo z venku, ukázali nám i sklípek a na závěr jsme udělali společné foto, s tím, že slečně Kubištové foto pošleme. Dělá v Praze v Českém rozhlase (Anna Kubišta), francouzské vysílání. Domluvili jsme se, že příhodu řekneme všem při večerním pokecu – ale náš separatista to nevydržel a vyzvonil to děvčatům…ale i tak jsme večer byli za hvězdy, když jsme příběh vyprávěli! |
 |
 |
 |
| Hynek poslal SMS, že je Hanka po operaci –
zdravíme, stále na Hanku myslíme, pijeme na její zdraví. Do kempu u Creysse Gluges na 3 dny dojíždíme kolem 18 hodiny podél krásných skal, je pěkně. Ujeli jsme cca 77 km Poznámka: spoustu názvů si upravujeme dle svých českých úst, a je zajímavé, že jim všichni rozumíme, např. Romadúr, Lubrikant, Kluž, Kadilak, Koňak, Kozy… |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
| Pokračujeme směr Carennac – krásné opatství,
prohlídka, focení, kochání se. Hledáme vhodnou hospůdku, abychom si dali slíbený a doporučený pastis od Hynka na zdraví těch, co zůstali doma – ale marně, je zrovna siesta…tak jsme si v kempu dali české pivo, Karel si samým štěstím nalil pivo do bot  ,
koupeme se zase v řece,
 kreslíme
mapy, večeře, pokec.Je krásné teplo na večerní posezení v kruhu 8Hahy Pavel zaperlil: „Když jsem vyplej, tak jsem vyplej“, nasmáli jsme se, Pavel se dost divil, no vína bylo dost. Uleháme kolem půlnoci.  Trasa:
z Gluges do Floirac, podél řeky Dorgogne do Carennac s úžasným portálem
opatství s vyobrazením Krista, evangelistů, …přes Gintrac do kopce do
Loubressac, kde ve stínu na náměstí obědváme. Sjezd do údolí, návštěva
Gouffre di Padirac, Miers, kde je zavřená hospoda a podle útesů do Gluges.
Náměstí u kostela se jmenuje po Edit Piaf, která zde pobývala a věnovala
peníze na opravu kostela. |
SrpenPokračování najdete v další,
srpnové části. Do které Vás zve: |
 |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.|
|