Brdy

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva Korektura a doplňky Hynek a Hana	Hynek (+1Jana) Fotogalerie kovář Dobřív	Interaktivní mapa Mapa na cykloserveru Kalimerovo vyprávění Profil sobota Profil neděle

Iva: O druhém červnovém víkendu nás Kalimero pozval do Brd. Již potřetí zorganizoval spanilou cyklojízdu nedotčenou brdskou přírodou s hustými zdravými lesy. Lesy, kde stromy krásně voní, ptáci řvou a lišky dávaj dobrou noc.

Až na Vlčánka se všichni srocujeme už v pátek v podvečer. Jako základnu Kalimero volí turistickou ubytovnu v Dobřívi. Ti, co sem dorazí auty, přesednou na kola a jedou na rokycanské nádraží přivítat ty, co přijedou i s koly vlakem.
Kdyby se čirou náhodou chtěla vetřít nuda, tak rozhodně nemá šanci. O to se postarala ve vlaku jedna zapomenutá červená peněženka a jedno černé pouzdro s brýlemi. Hádejte, komu se asi tak mohlo přihodit... Bez napínání - vše nakonec dobře dopadlo. Pokladní ve výdejně lístků se služebním telefonem spojila s vlakvedoucím a ten dle popisu zapomenuté relikvie našel. Tyto pak přespaly v cílovém Chebu a druhý den v sobotu, když se vlak vracel, předány byly v Rokycanech. Dotyčný(á) díky své roztržitosti tak musel o pátečním večeru a sobotním téměř celém dnu konsumovat na dluh.

Vlevo nahoře Kalimerův displej

My- bez cachující HankyH

V restauraci No 1

Sobotní ranní slunko sálá, žne a pere to do nás. Kdo se nenamaže zevně, riskuje spálení.

Kdo se nenamaže vnitřně... neriskuje nic. Ranní start s přesností na vteřiny stíhá tenorista HS, na poslední chvíli dorazivš autem beze spánku, po vysilujících závodech celníků a protančených nocech! Mirek nám líčí svou noční veselou příhodu. Je to o tom, kterak se chtěl uložit k spánku. Když je totiž Mirek v dobrém rozmaru, do postele skáče. Ale ne jen tak ledabyle, nýbrž to stylem flop, neboli česky stylem zádovým. Vracejíc se z toalety v tmě tmoucí si však nesmí poplést pokoj. Rozeběh, skok flopem... Au, auuů! To by ta postel ale nesměla být obsazená... Zalehnuta pouze drobná maličkost Káji Táchy byla... Auvajz, auvajz! A tak se všichni srdečně chechtáme hned po ránu. Jak uvedeno o pár řádek výše, po ránu vskutku skvostném.

Lehce po osmé vyrážíme. Je nás 18 a ještě v Dobřívi se chytnem trasy č.3 - vede nás na mostík přes Padrťský potok, kolem vodního hamru (prohlídku necháváme na neděli), lesem do Strašic. Houpačkovitě převážně asfaltkou až do Zaječova. Zastavení u památníku věnovanému PTPákům. Zde nás konečně dojíždí autem Vlčánek - nějak se k němu nedonesla zpráva, že sobotní start už v 8 hodin. A rázem se zaokrouhlujeme na pěkném čísle 19.
Čekají nás úseky, na které je třeba pro přihlášené zájemce povolení ke vstupu do vojenského prostoru. Povolení máme a považujeme si ho. Vždyť nějaký čas trvalo, než se Kalimerovi za pomoci Františka z Hoštic podařilo od velitele VÚ Brdy získat.

Kuk-Kal

My můžeme

Ze Zaječova si to hasíme na Kvaň a M. Vísku. Ovšem zříceninu Valdek nesmíme minout. Nabízí se označení "opuštěný Valdek", ale u části hradeb je lešení.

Ve všedních dnech se totiž zřícenina opravuje, zpevňuje. Mnozí se proto vyšplháme na protilehlou zeď bez lešení a užíváme si kochacích vyhlídek do daleka, do široka... Nad Ohrazenicemi sjíždíme do Jinců a neomylně brzdíme před hotelem Kratochvíl. Bezchybně slunečný den vrcholí a tak obědváme venku na terase, vidíce na kola. Následuje odpolední Čenkov, Dominikální Paseky, Obecnice. Terénní polňačky i cestičky asfaltové. A hup opět do vojenského prostoru. Dlouze natažené stoupání, zdánlivě nekončící. Nedaleko kopec Třemošná (778,6 m), prakticky hned vedle. Sjezdíku, byť krátkého, se přece jenom dočkáme a u vodní nádrže Pilská posvačíme. Žízeň hasíme až v Nepálu, v útulné to nepomucké hospůdce, přesněji řečeno venku před ní. OK, točí kvasnicové Svijany...
Zvláštní, tak trochu tajemná a možná i zádumčivá atmosféra prosakuje hrází mezi Padrťskými rybníky. Údajně rybníkaté vodstvo v Čechách nejvýše položené (630 m). Malíř impresionista by se zde vyřádil. Je vedro a tak někteří z nás se v rybníku smočí a i pár temp uplavou. S plavkami i bez nich.

Pilská nádrž

Utajení?

V Nepálu mají Svijany

A už tu máme Trokavec, první vesničku při výjezdu z vojenského prostoru. Vystoupáme k malebnému kostelíku ve Skořicích - první defet, mění se duše. A za nedlouho druhá. Tím s defekty pro dnešek končíme a užíváme posledních chvil dnešního úžasného cyklování. Hladký sjezd podél řeky Klabavy si náležitě vychutnáme. Již opět ve vojenském prostoru. Obdivujeme lovecký zámeček Tři Trubky, bez povolení veřejnosti nepřístupný. Tato podivuhodná stavba doznívajícího romantismu z 80 let 19. století patří t.č. vojákům.
Z vojenského prostoru vyplivnuti jsme pro změnu ve Strašicích a po známe trase č.3 končíme v Dobřívi před ubytovnou. Natočili jsme rovnou stovku, jak to Kalimerův plán předpokládal. Inu režie tak trochu v duchu vojenském, tak to přesnost musí být.

Domorodci jsou zde milí

My fakt můžem

Lovecký zámeček poblíže soutoku Třítrubeckého (dříve Černého) a Padrťského potoka byl vybudován na konci osmdesátých let 19. století majitelem této části Brd, knížetem Jeronýmem Colloredo-Mansfeldem, majitelem panství Dobříš a Zbiroh

Tři Trubky (info)

Hynek a Hana: Neděle byla dnem návštěvním: Hamr Dobřív, Kalimerův dolní rybník, zámek Kozel, Muzeum na demarkační linii. Ale tak zkrátka to nejde vzít, zvláště když Pražky s Kralupáky po hamru vzali kramle. I zaměstnanci ČD pohrdli pohodlí železnic a po dvou osách dojeli do svých domů. Aby i oni věděli Jak to bylo, pojeďme:

Vantroky	Hamr	Nosič na ...
Ač většina z nás v hamru v Dobřívi byla, stejně jsme se rádi podívali, jak zařízení může fungovat desítky let, počichali jsme si (kouře rozdělávaného ohně), poslechli o historii a podívali se na práci kováře (video). A František si koupil zvonek a celou cestu zvonil. Po rozlůčkové besídce a rozpravě Kudy nejlépe do Prahy a líbačce jsme se rozjeli. Naše grupa s průvodcem se dozvěděla, co tu dělal Fiala, když byl malý. Třeba jezdil do Holubího Kouta k Dolnímu rybníku. Nyní zde kvetou lekníny. Stovky. Po sjezdu kolem usedlosti pana Václava Chaloupka (byl tam) jsme zabrzdili u rybníka u zámku Kozel. Spíše než vlastní zámek mne zaujal park, zátiší s lavičkami a LIRIODENDRON TULIPIFERA děvčata zase zaujal Dan. Servírky v restauraci také docela ušly.

Cesta zpět vedla lesem (Cháchov, směr Maršál) a krajinou (=bylo se na co koukat).

Posledním cílem bylo Muzeum na demarkační linii. Ona ta linie sice vedla trochu (na druhé straně města) jinudy, ale to nevadí. Techniky, která je funkční a která se používá při natáčení filmů (Tobruk) tu je dost a z různých dob. Kalimero měl jisté výhrady, ale já byl spokojen, díval se "jinou optikou". Posuďte sami.

A to je konec.

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy