Zahradní slavnost ve stínu Hostibejku
Školní mládež vítá se s prázdninami výlety, mejdany a jinými společenskými radovánkami, jejich rodiče jim to samozřejmě závidí a snaživě je napodobují. Tak i kralupští členové Hahy, škole již lehce odrostlí, uspořádali gardenparty spojenou s naučným výletem pod průhlednou záminkou, že nás zavedou do míst, kde ve školních škamnách bifloval latinská slovíčka úplně první z našich svatých Václavů. Ranní start se trochu opozdil, zatímco mělnická delegace zvládla svou ranní porci několika desítek kilometrů i navzdory rozvodněné Vltavě s lehkým předstihem, horalé ze Sudet bloudili ve svých silničních korábech někde u Počernic a dovolávali se pomoci mobilními telefony; totálně selhali zástupci hlavního města, kteří se nedostavili vůbec. Dlouhé čekání na opozdilce naštěstí zpříjemnil chutný ovocný čaj, specialitka paní domu, a kapalný produkt moravských alejí, stylově rozlévaný z lahve od Vincentky.    
Trochu nepříjemným překvapením bylo těsně před polednem zjištění, že všechny cesty z Kralup vedou do kopce, útěchou byl bohatý kulturní program okruhu, při kterém jsme na vlastní oči aspoň zdálky zahlédli gigantickou stavbu nové nejvyšší hory Čech, kterou ve vltavském oblouku nad Řeží už několik let obětavě vrší Pražáci ze svých druhotných surovin; už dnes ji nepřehlédnete z Petřína a ani nemusíte šplhat na rozhlednu. Součástí programu byla i módní přehlídka cyklistických dresů v Kozinci, občerstvení u Kratochvílů a zamyšlení nad budoucími akcemi pod netradičním rozcestníkem neznačených cest v Noutonicích.  
Slibovaný rozhovor s Bílou paní na Okoři byl odložen po zjištění, že už nedovádí v podhradí se šerifem, ale údajně žije počestným životem někde v Otvovicích. Přeplněná restaurace Dělová bašta pod hradem k návštěvě moc nelákala, radši jsme si vyjeli další kopec k hlavnímu cíli programu, na staroslavnou Budeč, kdysi centrum přemyslovských Čech před založením Pražského hradu. Ze školičky, kde kromě malého Vašíka podle pohádkáře Hájka studovala snad i mladá Krokovic Libuška, toho moc nezbylo, zrovna tak jako z někdejšího slovanského hradiště; zato vzorně udržovaná rotunda svatého Petra a Pavla je nejstarší zachovanou kamennou stavbou v Čechách, založenou knížetem Spytihněvem v roce 915. Příjemným zážitkem byl i krátký koncert uvnitř, i když šlo vlastně jen o trénink, formu tu ladili muzikanti pro program následujícího dne. Po rychlém sjezdu jsme u sklenice oroseného piva v Zákolanech zavzpomínali na nejslavnějšího místního rodáka a jeho hektické cesty ze stranických schůzí na Kladně, kdy ho neuvědomělí železničáři často vysazovali z vlaku ještě před cílem; socha našeho druhého dělnického presidenta dodnes zdobí zdejší náves a je oblíbeným cílem výletů odborářů a vděčným pozadím pro jejich skupinové fotografie.
Po návratu do Kralup došlo konečně na vlastní zahradní slavnost, někteří účastníci byli ale z kulturního programu tak vyhládlí, že ještě před podáváním polévky stačili vyplenit celou zahradu, jejich pozornosti neunikla jediná bobulka na stromech, keřích a záhonech. Jiné zmohla únava hned po jídle a přetahovali se o igelitovou plachtu na pohodlné ležení v trávě, odpolední siesta na lůžku není u nás už dávno jen výsadou mateřských školek a domovů seniorů. Kromě vynikající gulášovky podávaly se i proslulé škvarkové placky paní Táchové, proti případným následkům chladného a vlhkého počasí posledních dnů byla k dispozici antibiotika v podobě Beskydského penicilinu, skvělé kombinace švestkového vývaru s medovinou. Jen s těmi léčivými účinky si nejsem zcela jistý, i když mé totální ochraptění možná nebylo zrovna důsledkem jeho požití, koneckonců po rehabilitačním výjezdu na Hostibejk jsem zase začal mluvit. Tahle skalní ozdoba Kralup bývala pohanským obětištěm, v pozdějších časech tu dlouho stávala zkamenělá hostinská z nedalekého Lobče, než ji při stavbě silnice rozemleli na štěrk, dnes vrchol zdobí hostinec, altánek s vyhlídkou a rozkošné kulometné hnízdo. Prohlédli jsme si odtud Kralupy a všechny chemičky v okolí pěkně z výšky a posléze se vrátili zpátky na základnu, místní i přespolní, zůstávající na noc, čekaly už jen samé radovánky, reprezentanty MIKE klubu pak rozbahněné cesty podél Vltavy k domovu.

Zapsal Pepe, fotil PePe a Hynek, korekturu Hanou nebylo třeba provádět.
     
Kdo se nebojí vstoupit na Zákolanský ,uvidí fotogalerii.
 

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy