Rumunsko
|
|
Rumunsko |
|
| Vrátila jsem se z ... dobrodružného cestování
po rumunských jižních Karpatech celá - jen s pár modřinami, což je u
mě normální. Zážitky silné! Nejsem zvyklá na celoodpružené horské kolo a
bikování, takže to bylo pro mě dost náročné. Ale dostala jsem se do výšky
kolem 2200 m - na kole po neupravené kamenité cestě s vypětím všech
sil a při venkovní teplotě 40 stupňů. Zážitky byly umocněny krásnou
přírodou a pasoucími se stády ovcí. Pak mě ještě čekala ta samá cesta dolů,
takže vám nemůžu říct, co bylo lepší, jestli šlapat a tlačit do kopce nebo
drncat dolů. Slunce nám opravdu přálo, po všechny dny hřálo a pražilo na
plné pecky. Pak jsem se už těšila splavená a zaprášená do tekoucí řeky,
která byla naší jedinou koupelnou. Elektřinu, tudíž dobíjení mobilů apod., a
teplou vodu jsme v našich tábořištích nezaznamenali. Každé ráno jsme
zabalili zavazadla a stany, nanosili do autobusu a večer jsme ho v dalším
místě nalezli a přenocovali. |
  Všechny
etapy nebyly tak těžké, občas jsme projeli i vesničkami a městy na různé
úrovni, jsou tam opravdu velké rozdíly v životě místních obyvatel. Někde
sběrači borůvek a hub, pastevci ovcí, jinde běžný vesnický a městský život,
jaký známe. Všude ale spousta odpadků a nečistoty, plevele, prachu,
asfaltových silnic minimum, teprve je v těchto místech budují. Ale
západní auta (i Octavie a Fabie) všech druhů tam jezdí, ať je cesta jaká
je - a jeď za nimi pak na kole! Já, zájemkyně o architekturu, jsem žasla v
obyčejné vesnici nad monstrózními třípatrovými vilami antického typu
jako z jiného světa, které jako by tam spadly z nebes. Nechápu! |
| Nepříjemným zážitkem bylo zjištění po první noci, kdy nám zmizla čtyři kola pevně svázaná k sobě třemi zámky a dobývání se do autobusu, kde naštěstí řidiči spali, takže se nepodařilo nic otevřít ani odcizit. Přivolaný policista se sice omluvil a styděl za své spoluobčany, ale jinak nepomohl. Rodina - otec a jeho tři synové přišli o kola, tak následující den se vypravili na cestu zpět domů do Písku vlakem. My poučeni, jsme pak kola přivazovali k sobě do jednoho místa, drželi hlídky a stany stavěli dokola. |
 |
 |
 |
|
Rumuni si libují ve víkendových výjezdech ven "do přírody". Přijedou a někde u silnice či u řeky rozloží své bivaky. Zaparkují u silnice, v lepším případě u řeky, kde auto a sebe umyjí, rozloží stolečky, židličky, grily, přístřešky nepodobné stanům, otevřou dveře auta, pustí rádio a vegetí.  V sobotu, kdy jsme byli poblíž lázeňského městečka, patrně rekreačně vyhlášeného, jsme sotva s autobusem projeli, abychom vyjeli na cestu domů. Zážitek!  S cestovkou Alpina jsme byli spokojení,
dva studenti průvodci vše bravurně zvládali a byli skvělí. Stejně taková
byla bezva parta lidí. My a asi ještě dva páry jsme byli věkově patrně
nejstarší, ostatní byli ve věku studentů nebo krátce dostudovaných
vysokoškoláků, ze čtyřiceti účastníků 9 žen, jezdících osm, neboť cca
patnáctiletá dcera řidiče na kole s námi nejezdila.Potraviny a hlavně pivo levné a dobré, jen na té nejdelší 90ti km trase nebyla ani hospoda, ale většinou ano a jak chutnalo ! Tedy ať nám chutná a pěkné letní dny přeji ! Zapsala a fotila Jana korekturu provedli Hana a Hynek. Fotogalerii najdete pod  |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.