Ranní Praha


	Nočně ranní Praha

Stává se již nepsanou tradicí (ale popsáno: 2003, 2005, 2006), že Pražská sekce v letních měsících pořádá tzv. "Noční Prahu" - s ostatními členy HaHy i jinými kamarády na kolech projíždíme ve večerních a nočních hodinách zajímavá zákoutí našeho hlavního města. Nejinak je tomu i letos a my Pražky se snažíme, aby tato akce byla vždy jiná, neotřelá, pokud možno originální. Proto padlo rozhodnutí, že letos si na Prahu tak trochu posvítíme. Předběhneme kohouta a za tmy, ještě před ranním kuropěním, vyrazíme tak, aby z optimálního místa ve městě bylo možno pozorovat východ slunce. Vize a představy jsou věc jedna, jejich realizace věc druhá. Akce se rodila poněkud obtížněji, než je zvykem, ale výsledek stál za to - vyšel na jedničku. Vypadal s lehkou samozřejmostí jednoduše a přitom efektně. My Pražky dokonce upadly v podezření, že buď máme techtle-mechtle se sv.Petrem, co zařizuje počasí, nebo jsme ho alespoň solidně uplatily. Po několika chladných a ubrečených dnech se počasí obrací o 180 stupňů a nás téměř zahlcuje super letní den, slunečný s azurovým nebem a teplotami kolem 30 st.C. Stručně-nestručně, jak se to všechno vlastně odehrálo.


V pátek 13.7.07 večer do Prahy k Ivě na Střížkov a k Lence na Žižkov přijíždí přespolní od Ml.Boleslavi a ze Sudet. Spravedlivě se rozdělíme, aby počet nocležníků v obou bytech byl stejný (Mimi se přesunuje z Jižního města na Žižkov a ustýlá si vedle Jany a Zdeňka). Po lehké večeři uléháme dříve, než je při podobných setkáních zvykem. Následnou sobotu vstáváme totiž nebývale brzy (kolem 3:30) a něco po čtvrté ranní, blikajíce vepředu i vzadu prorážíme kolmo ještě solidní tmu. O půl páté ranní se má setkat Střížkov se Žižkovem před Národním divadlem. Žižkov je před Národním divadlem s předstihem, Hana s Hynkem přesně. Iva dovoluje Milanovi, aby si vyfotil ulici Pařížskou, Staroměstské náměstí a Václavák od Můstku - oba přijíždí s dvouminutovým zpožděním. Od divadla pak už v houfu a svižně - přes most Legií na Malou Stranu. Újezdem a ul.Karmelickou na Malostranské nám. Nerudovou ul. a Úvozem stále rovně za nosem, stále výš a ještě výše a už jsme tam. Na vybraném to pozorovacím místě přímo pod Strahovským klášterem. Odtud perfektní vyhlídky na Prahu stověžatou. A neméně dokonalý obraz východu slunce. Alespoň tak všici doufáme. Je přesně 4:45. První zde ovšem nejsme - předběhli nás Šestákovi z Kralup, Jaruš s Jeníkem, kterým jsme o akci řekli a pozvali je. Všichni se přesouváme o pěšinku níže a více vpravo, tak o cca 200 metrů. Odtud vidíme z lepšího úhlu chrám sv.Víta, větší kus Vltavy a na horizontu siluetu Severního města.



Tma se postupně víc a víc rozpouští, za ranního rozbřesku vykukuje nový den. S dobrou náladou, občas žertujíce, náležitě natěšeni čekáme. Čekáme, až se nad Severním městem z lehkého oparu vyloupne zlatavý kotouč, životabudič punťa Slunce. Je kolem páté, nebe červánkově hoří. V pohotovosti i několik fotografů s prstem na spoušti. A je to tady - v 5:10 vystrčí Slunce váhavě jen svou zářící čupřinu a pak už to jde rychle. Jako by se Slunko odrazilo ze svého pelíšku tam někde za obzorem a už sebejistě pluje oblohou. Úkaz pradávný a přesto zázrak.


Na kole přijíždí další postava. Sluncem oslepeni těžko identifikujeme o koho jde. Že by Honza Suchý, pracovní kolega Mimi? Ta ho totiž pověřila důležitým úkolem - má být lídrem dnešního cyklovýletu za Prahou. Ne, není to Honza, je to jeho sympatická žena Olga. A vzápětí dojíždí i sám Honza. Oba po čtvrté vyrazili z domovských Hostivic. Snímků nacvakáno přehršel, je nás 12 a vydáváme se na sobotně ranní pouť historickou Prahou.


Připravila především Mimi a to víc jak dobře. Nestalo se, že bychom přes jeden vltavský most jeli 2x, společně jsme odhalovali tajemná zákoutí, která mnozí neznali. Praha v tuto dobu kolem šesté-sedmé ranní vylidněna, sem tam človíček jako by omylem.


A takto jsme Prahou šněrovali: Od vyhlídky pod Strahovským klášterem Pohořelec, Loretánské nám, Černínská, Nový Svět (ten nás okouzlil svým tichem a klidem zastaveného času). U Brusnice, Kanovnická, Hradčanské nám., Nerudova, Jánský vršek, nakouknutí do Jánské, Tržiště, Mostecká a po Karlově mostě opouštíme Malou Stranu a vnikáme na Staré město. Husova, Betlémské nám, Konviktská, Klášterní dvůr s kostelem sv.Bartoloměje (většina neznala), Průchodní, Na Perštýně, Martinská s kostelem sv.Martina, Uhelný trh, Rytířská, Na můstku (zde WC ještě zavřeno - ti, u kterých potřeba akutní, vpuštěni na WC v kasinu). Dále ul. Melantrichova, Michalská, Hlavsova, Malé nám, Staroměstké nám, Týnská, Dlouhá, Kozí, Haštalské nám, Řásnovka, Klášterská, Dvořákovo nábřeží.



Přes Mánesův most návrat na Malou Stranu - uličkou U lužického semináře vnikáme do Vojanových sadů. A zde příjemné překvapení - Lenčina dcera Ann nám zde nachystala snídani (bábovka a makovec od Mimi, máslo, sýry plátkové, uzené, hermelínové, anglická slaninka, celozrnné čerstvé rohlíky, rajčata, jogurty... a teplý čaj a teplá káva v termoskách). Pro romantiky možná i snídaně v trávě. Kol dokola osvěžující zeleň, dozrávající hrušky, sem tam pestrobarevný pyšně si vykračující páv (teda jeden byl docela krotký a téměř zobal Ann z ruky). Lenko, nebyl to vůbec zbytečný nápad (jak jsme si původně s Mimi myslely) takto snídaňově zaúkolovat Andulku!


Po této syté (idylické, překvapující, hladící, v zelený háv oděné, smíchem dozdobené) snídani program pokračuje - průjezd Kampou a dostáváme se k Tyršovu muzeu. Už tu na nás čeká další cyklokamarád Vašek, jinak pracovní kolega Mimi. A je nás lichých 13. Zde domluvena prohlídka. Kola uschováme v nedalekém Nosticově divadélku. Průvodcem je nám pan docent Bartuněk, zanícený sokol a znalec celé historie Tyršova domu čili Michnova paláce. Nejenom, že prolezeme celým palácem včetně suterénního bazénu, ale je nám dovoleno vylézti na samu střechu Tyršova domu. A to pomocí historického kovového žebříku. Po něm se na tuto střechu sápali i sám president T.G.Masaryk a tehdejší ministr zahraničí dr.E.Beneš! Za první republiky zde bývaly sluneční lázně. Vyláznili jsme se vydatně, pot se řinul. Z plošiny střechy pak velkolepý přehled po okolí.


Zůstáváme na levém břehu Vltavy, přes Kampu a Klárov se dostáváme na Letnou, pomocí mostíku pak do Chotkových sadů. Zadní kolo bicyklu patřící Olze je nějaké uvolněné a povážlivě se kýve. Chce to malou opravu - ještě že v naší výpravě je tolik šikovných hochů. A pokračuje se dál - kolem Mariánských hradeb, Veleslavínem a Petřinami až k rybníku Libockému. Je čas k obědu a tak blízko vozovny Vokovice nalézáme polední azyl v zahradní restauraci.


Přehoupnem se přes třídu Evropskou do přírodní rezervace Divoká Šárka. Nebušickým hájem a pak polňačkou (zde mění Milan píchlou duši) proplujeme kolem rotundy sv.Máří Magdaleny v Přední Kopanině. A frnk přes Kněževes, Středokluky, Běloky, Makotřasy do Lidic. Je vedro, po nedávném studeném a vlhkém období tropický šok s třiceti a více st.C. A tak nás Honza S. směruje nejprve ke koupacímu rybníku za obcí. Prima osvěžující pauza, plaveme a cachtáme se ve vodě všici.


Pak teprve prohlídka Lidic a jejích památníků. Navzdory jasnému dni smíšené pocity, memento i závan smutku v duši. Až při doplňování tekutin v místní restauraci nás rozveselí dvojice Honza-Olga. Dovolí nám nahlédnout do jejich vztahu i do vztahů mezi jejich příbuznými. Ne nadarmo ve svém volnu hrají divadlo a to nejen loutkové. A z Lidic přes Buštěhrad a Libochovičky hurá na Budeč - jeden z hlavních cílů dnešního dne. Dostává se nám odborného výkladu od Honzy - jde o původně přemyslovské hradiště s rotundou z 9.-10.stolení, nyní kostel sv.Petra a Pavla. Kolem kostela je hřbitov s barokní branou.


Prudce se skulíme do Zákolan (zde nás opustí Jarka - domů do Kralup to má necelých 10 km). Jan má krátkou přednášku o "veselých" komunistech vyhazovaných policií z místní hospody Honzovy babičky za první republiky. Upalujem na Okoř. Pod místní zříceninou gotického hradu opětovné doplnění tekutin. Větší koncentrace dotěrných much nás zvedá z hospodských židlí. Ještě zdaleka nejsme u cíle.


Přes Velké Přílepy dojíždíme do Roztok, zahýbáme vlevo a za nedlouho jsme opravdu v Levém Hradci - druhý významný cíl dnešní cyklovýpravy. Spočineme vedle gotického kostela sv.Klimenta, původně slovanského hradiště, prvního to sídla přemyslovských knížat. A opět zajímavý výklad od Honzy. Někteří fotí, jiní si zdřímnou. Vedro nepolevuje a přece jenom jsme na nohou od půl čtvrté ranní. Po krátké poradě se rozhodujeme i pro krátkou variantu, jak se dostat k Vltavě - kozí stezkou, s mírně dramatických závěrem. Kamzík by to zvládl rychleji, ale i my jsem dobří. Kopírujíc řeku dostáváme se k převoznímu místu Klecánky. Pro některé z nás klasika - známá tvář převozníka nás převeze i s koly na druhý břeh řeky. Ale jsou i tací, pro které je tohle první zkušenost. S převozníkem nejede pouze Jeník - fotí nás z břehu a my mu na oplátku máváme z motorové loďky. Důvod je prostý, Jeník musí do Dejvic pro auto.


Teď již po pravém břehu Vltavy až k psímu útulku, vlevo silničkou vzhůru až k bohnické psychiatrické léčebně, přes Kobylisy kolem obchodního centra Ládví a jsme doma na Střížkově. Tedy doma jsem především já - honem honem ohřát kotel připraveného guláše, vychladit pivka a vínko, postavit na kafe. Je nás jedenáct lidiček + jedenáct kol - vlastně 12, to Dušanovo visí na háku v předsíni. Docela slušně se v mém malém bytečku poskládáme a já tiše přemýšlím, kolik nás tu bylo asi nejvíc... Shodneme se, že dnešní cykloakce, byť docela zdařilá, je rekordně nejdelší, co se času stráveného s kolem týče. Cca o 4 ranní jsme dnes startovali a ve 20:00 byli v cíli. A to většina ještě bude pokračovat na Žižkov či do Hostivic... Aspoň ani letos nepřišli o "noční Prahu":


Jiné podání? Podívejte, se jak o akci poskládal Milan písmenka s obrázky (PDF dokument).
Další obrázky ve vám ukáže ve fotogalerii.
Jeli jsme tudy (po kliku interaktivní mapa): a po kliku profil tratě.

Zapsala Iva, korekturu provedl a text doplnil Hynek a po něm Hana.
Foto: Honza, Hynek, Lenka, Milan

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy

Nočně ranní Praha