Nedvězí a
Vorlí hnízdo

V poslední lednové dekádě bývá již tradicí, že se HaHy spolek kolektivně setkává. Někdo se v lednu před několika málo lety narodil, jiní oslavují svá jména. A většina ostatních, co žádné výročí nemá, je ráda, že lednoví oslavenci jsou důvodem k setkání v mladoboleslavském Vorlím hnizdě. Obvykle přes den v sobotu běžkujeme v Jizerkách, oslavy rozjíždíme až k večeru. Tentokrát podzimně-jarní počasí s deficitem sněhu uchystalo změnu: Bude pěší výšlap na kokořínský vyhlídkový vrchol Nedvězí. Akci pravidelně v této roční době pořádá Klub českých turistů Mělník a Neratovice. A poměrně pravidelně se přídávají cyklisté z okruhu Mike klubu. Tentokrát bez kola. Z HaHy členů vybrána reprezentativní pětice. Ta posílena o fenku Noru včasně vstává, aby nezmeškala odjezd busu od mělnického vlakového nádraží. A máme tu bojový úkol číslo jedna - narvat se do jednoho ze dvou autobusů, přeplněných turismu chtivými zájemci. Nějakým zázrakem se zadařilo a jedem! Trasa vedena z Rozprechtic u Dubé - davy turistů rozptýleny, většina šplhá na Nedvězí přes Dražejov. My z Hahy se přimkneme ke kamarádům z cykloklubu Mike a po pozorném seštudování mapy vyražíme v počtu 24 + dvou psů po vlastní, drobet obtížnější ose. Ta silniční brzy přechází v lesní měkkou pěšinu, podzimními listy zastlanou, mnohde mlaskavně blátivou, místy po pravdě až hutně bahnitou. Ale naše turistická obuv se nezalekne, hravě zvládá i povážlivý náklon trasy, ojediněle blížící se kolmici. Tělům začíná být pěkné teplo, odhazujeme jednotlivé slupky oděvů. Jsou mezi námi i tací, co holé paže ukazují. Obdivujeme pískovcové sklaní útvary, postojíme u pomníčku horolezců.		Hovoří vůdce Tudy jsme nemuseli Polomem vzhůru
A než se nadějeme, Nedvězí se svými 458 metry nadmořské výšky zdoláno! Výhledy odtud sice podmračené, vyfoukané, ale do daleka, s tou správnou dramatickou atmosférou. A už to kulíme dolů na Osinalice, do paměti ukládáme právě objevenou lesní cestu, která klikatě traversuje jeden z příkrých svahů. Důvod vrátit se někdy a náležitě cyklo prozkoumat. Osinalice - nějak povědomé... No ano! Už to máme! Dubnové Kokořínsko v roce 2003, naše první HaHy cyklovyjížďka s Mike klubem. A přes Osinalické sedlo do Nových Osinalic -zde roubenky, jedna pěknější než druhá. A nad námi dělá se modro a uvnitř v nás taky. Duše vyčištěná, lesem provoněná, s přírodou v souznění... Chudolazy - cíl naší cca 16 kilometrové štreky. Bus zpátky na Mělník už čeká. Ještě stihneme pivko v hospůdce naproti - čtrnáctistupňový Granát zaslouženě chutná. Před mělnickým vlakovým nádražím se rozloučíme s Mikeovci, přesedneme do přichystaných aut a tradá do Bolky, do Vorlího hnízda. Další etapa dnešního bohatého dne může začít.		a jak vypadá II.třída? Vrcholové razítko
A beran pak do mě i trkal! Jmelí po vichřici v rukou jemné ženy		Průkopníci slepých uliček

Ve Vorlím hnízdě na nás čekal guláš. Tentokrát z pravého jelena, co po slovenských lesích do nedávno běhal. Byl výborný - Hana se opět vyznamenala. Do syta nakrmeni jsme mohli čekat zase my. Netrvalo dlouho a HaHy společnost posílena o členy ze Sudet, Ledců, Kosmonos. I když ne komplet, zdá se, že jsme všichni. Latiníkum známé "Chléb a hry" mohou začít. Hynek neponechal nic náhodě a s pečlivostí svou vlastní připravil nejrůznější soutěže. Vítěz vždy odměněn bombonkem - tu z čokolády, tu cucavým dropsem. Nejvíce cukrlat nahamouní Jana a stává se tak definitivním vítězem! Ovšem překvapení v podobě prvního soutěžního vstupu připravili Marcelka s Vráťou: V zapečetěných obálkách nejrůznější slabiky a rozstříhaná slůvka. A my máme složit rozumný text, co by dával smysl. Ježkovy voči! Tou NÚ zprávou je oznámení, že Marcela a Vráťa vstoupí 12.května tohoto roku ve svazek manželský!!! Jak se kdo bude jmenovat po svatbě, se ještě neví. Lenka podotýká, že by se Vráťa před svými žáky ukázal jako pěkný borec, kdyby převzal Marcelino příjmení "Tetřev" :-)

Jednou z dalších soutěží je úkol, přiřadit k jednotlivým přítomným osobám jejich oblíbené jídlo, pochutinu. Jak to, že většina neví, že Hana preferuje jablko, Lenka bílé víno a Iva vlašský salát? Skoro každému je však jasné, že Mileně stačí "teplé jídlo". V průběhu večera hostitelé připravili ještě jedno extra překvapení a to gurmánského charakteru. Na prkénku přinesena dvě opravdu pěkná pečená vepřová kolena (z toho jedno uzené)! Lenka s Ivou totiž neustále mluví o tom, jak si přesně na takové pečené či grilované kolénko jednou v Praze zajdou... Všem spravedlivě masíčko rozděleno, ani Nora nepřišla zkrátka. Ňam! Hodování, soutěžení prokládáno promítáním z nejrůznějších sportovních a společenských aktivit HaHy a proléváno víny červenými, bílými i mokem pivním. Že toto setkání bude fajn, to se dalo předpokládat. Ale že bude tak skvělé a že se tolik pobavíme a posmějeme... Spát se šlo až nad ránem kolem půl třetí. A snad v každém myšlenky šrotovaly - kdy že bude další HaHy meeting...