Středo,hoří |
Když je po dešti nebo před deštěm, zkrátka
když je odfoukáno a super viditelnost, popadnu svůj malý nedokonalý
dalekohled
a vyběhnu schody do nejvyššího patra našeho domu. Odtud je totiž
bezkonkurenční výhledy do Českého středohoří. Hlavou se mi honí představy,
že právě teď by bylo príma rozhlížet se dalekohledem či bez něho z některého
vrcholu té krásně boulovaté krajiny. Sny a představy se leckdy plní. Právě jeden takový vyfoukaný víkend začíná... Je pátek, první v červnu, mraky si hrají na honěnou,
mnohdy pěkně zběsilou. Vtíravou otázku "bude pršet-nebude?" vytlačí modré z
nebe a punťa slunce. Takže brýle s UV-filtrem ano. Za chvíli je všechno
jinak, připlula další mračnová posila... A takto se to střídá i po celou
sobotu a ani v neděli žádná změna. Vláďa nám opět nabídl romantický veget s přespáním ve svém drážním
domečku - na sklonku dne se nás tam sjelo sedm a s domácím Vláďou přespalo
osm. (Tvrdím, že domeček je roztahovací.) V sobotu vstáváme brzy, skoro jako na šichtu. Vlakem z Mělníka se
musíme dopravit do stanice Velké Žernoseky - zde totiž start již III.ročníku
Českého středohoří, pořádaného cykloklubem Mike. Přijíždíme jako první, ale
neee, Roudnice nás předběhla! SMS-zpráva mě upozorňuje, že druhý vlak od
Mělníka má sice lehké zpoždění, ale zato veze HaHy posilu!!! Netrvá
to dlouho a už se objímám s Janou a se Zdeňkem. Moc prima, že přijeli. Prvý kopec, který nám stojí v cestě, je vrch zvaný Knobloška. Dílem ho
vyjedem, dílem kola vytlačíme a zbytek vylezem po svých. Úchvatný rozhled,
daleko a průzračně do nekonečna... Poněkud delší oběd v Ploskovicích, kratší prohlídka zámecké zahrady.
Zjišťujeme, že původně celistvá cykloskupina se rozpadla do několika menších
partiček. S Janou a Zdeňkem s od tohoto okamžiku kontaktuji pouze SMS
zprávami. Držím se hlavních lídrů Mirka a Michala a taky svých 7
spolunocležníků. Začíná totiž návrat na domeček. A to kolem Malé pevnosti
Terezín, podél Labe přes Roudnici. Poslední stoupání a pak už jen slíbený
hladký a svižný sjezd... S Katkou roztočíme kola na maximum a předjíždíme
kluky. "Kde to vázne?" provokativně utrousím a šlapu, co to dá. No,
chvíli to trvalo, než chlapci ukázali, co je v nich. Zakončení celé té skvělé soboty ještě skvělejší, pokud je to vůbec možné.
Ohýnek plápolá, vuřty dozlatova se opékají, kytara zpívá do noci... A z fotek těch tří je také udělána
devadesátipětičlennáfotogalerie
(příště to proberu více). |
|