Středo,hoří

Když je po dešti nebo před deštěm, zkrátka když je odfoukáno a super viditelnost, popadnu svůj malý nedokonalý dalekohled a vyběhnu schody do nejvyššího patra našeho domu. Odtud je totiž bezkonkurenční výhledy do Českého středohoří. Hlavou se mi honí představy, že právě teď by bylo príma rozhlížet se dalekohledem či bez něho z některého vrcholu té krásně boulovaté krajiny.
Sny a představy se leckdy plní. Právě jeden takový vyfoukaný víkend začíná...

Je pátek, první v červnu, mraky si hrají na honěnou, mnohdy pěkně zběsilou. Vtíravou otázku "bude pršet-nebude?" vytlačí modré z nebe a punťa slunce. Takže brýle s UV-filtrem ano. Za chvíli je všechno jinak, připlula další mračnová posila... A takto se to střídá i po celou sobotu a ani v neděli žádná změna.

Vláďa nám opět nabídl romantický veget s přespáním ve svém drážním domečku - na sklonku dne se nás tam sjelo sedm a s domácím Vláďou přespalo osm. (Tvrdím, že domeček je roztahovací.)
 

V sobotu vstáváme brzy, skoro jako na šichtu. Vlakem z Mělníka se musíme dopravit do stanice Velké Žernoseky - zde totiž start již III.ročníku Českého středohoří, pořádaného cykloklubem Mike. Přijíždíme jako první, ale neee, Roudnice nás předběhla! SMS-zpráva mě upozorňuje, že druhý vlak od Mělníka má sice lehké zpoždění, ale zato veze HaHy posilu!!! Netrvá to dlouho a už se objímám s Janou a se Zdeňkem. Moc prima, že přijeli.
Z Ústí nad Labem po vlastní ose kolmo dorazil hlavní a veledůležitý aktér celého výletu - nikdo menší než Mirek Hofman, znalec středohoří Českého na slovo vzatý. Jsme opravdu v dobrých rukou, je nás 32 a můžeme vyrazit.

Prvý kopec, který nám stojí v cestě, je vrch zvaný Knobloška. Dílem ho vyjedem, dílem kola vytlačíme a zbytek vylezem po svých. Úchvatný rozhled, daleko a průzračně do nekonečna...
Takové to NÚ vyhlídky si ještě zopakujem ze zříceniny Kamík a rozhledny Varhošť. Na Kamík v duchu "malého horolezeckého lezení", kdy zapojíte všechny čtyři končetiny.
Rozhledna Varhošť /639 m/ nedávnou rekonstrukcí vyměnila dřevěné podlahy za ocelové mříže - jednotlivými patry tak možno prohlédnout jak přes pavoučí sítě.
A co že všechno možno spatřit z těchto nebeských výšin? Tak především kroutící se Labe o osmi zákrutách. Jihozápadně pak Milešovku (837 m), největrnější horu Čech. Vedle Kletečné, lom Kubačku, zříceninu Košťálov (vylezli jseme vloni v dubnu), Lovoš (570 m) s turistickou chatou, trojvrchol Solanské hory.
Na západě neústupně se táhnoucí Krušné hory, ústecký hrad Střekov. Severně možno spatřit větší část Děčínského Sněžníku s rozhlednou, částečně nejvyšší vrcholy Lužických hor a též část hor Jizerských. Jižně v dáli, posazen do České tabule majestátný Říp (455 m). A napravo od něj dvojvěží hradu Hazmburku (též jsme navštívili vloni), Radobýl a Plešivec.

Poněkud delší oběd v Ploskovicích, kratší prohlídka zámecké zahrady. Zjišťujeme, že původně celistvá cykloskupina se rozpadla do několika menších partiček. S Janou a Zdeňkem s od tohoto okamžiku kontaktuji pouze SMS zprávami. Držím se hlavních lídrů Mirka a Michala a taky svých 7 spolunocležníků. Začíná totiž návrat na domeček. A to kolem Malé pevnosti Terezín, podél Labe přes Roudnici. Poslední stoupání a pak už jen slíbený hladký a svižný sjezd... S Katkou roztočíme kola na maximum a předjíždíme kluky. "Kde to vázne?" provokativně utrousím a šlapu, co to dá. No, chvíli to trvalo, než chlapci ukázali, co je v nich.

Zakončení celé té skvělé soboty ještě skvělejší, pokud je to vůbec možné. Ohýnek plápolá, vuřty dozlatova se opékají, kytara zpívá do noci...
Dlouho budu vzpomínat a ráda se budu vracet. Iva.
A když si to čtu a prohlížím fotky, nesmím příště chybět. Hynek

Zapsala Iva, korekturu provedl Hynek, fotky dodala Jana Há., Míla Há. a Michal Té.

A z fotek těch tří je také udělána devadesátipětičlennáfotogalerie (příště to proberu více).
 












Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.


Na hlavní stránku HaHy