Ostrov Rügen
pozvánka od kamaráda Honzy z července 2006
     
Určitě si řada čtenářů vybavuje doby (naštěstí) dávno minulé, kdy zaslouženou podnikovou rekreaci bylo možné při troše štěstí strávit u našich sousedů v Německé demokratické republice na pobřeží Baltského moře na ostrově Rügen, česky Rujana. U nás tato vzpomínka vzbudila velký zájem toto krásné místo znovu navštívit a na kole ho prozkoumat nejen z pohledu přírodních a kulturních zajímavostí, ale právě z pohledu změn, které společenský a politický život s sebou přinesl.    
     
Vzhledem k tomu, že Německo patří mezi civilizované země, kde není třeba se obávat nedostatku obchodů s potravinami, lékařské nebo jiné pomoci či nocování uprostřed liduprázdné tajemné krajiny, mohl by se ostrov pro milovníky velkého dobrodružství zdát jako nepříliš zajímavý. Přesto však poznání této krajiny a německé mentality není vůbec na škodu a může nás v lecčems obohatit. Anebo naopak nás přesvědčit, že existuje řada věcí, které děláme správně a lépe.

Největší ostrov o velikosti 926 km2 současné Spolkové republiky Německo leží na severu této země v Baltském moři, je obklopen 31 malými ostrůvky, v severojižním směru měří cca 50 km, v západovýchodním 40 km. Včetně všech výběžků a zálivů činí délka pobřeží téměř 600 km. Krajinu ostrova tvoří nepřeberná kombinace příkrých prudkých útesů a plochých rovných pískových pláží, hlasité dunění příboje a tiché rozlehlé zátoky zasahující hluboko do nitra ostrova, bíle svítící křídové skály a útesy, husté bukové lesy a světlé borovicové hvozdy, vřesoviště, bažiny, rašeliniště, močály, louky a pole. Počasí je v této oblasti téměř stejné, na jaké jsme zvyklí u nás. Teplota vody v moři se však pohybuje podle znalců tamějších poměrů v létě kolem 16 - 18°C a na pobřeží bývá poměrně větrno.
Letošní léto bylo téměř v celé Evropě dosti neobvyklé a tak i v tomto severnějším klimatu dosahovala uprostřed července teplota vzduchu 30°C a vody 24°C, takže lepší počasí pro cykloturistiku se zastávkami na osvěžení v podobě koupání v moři asi nebylo možné si přát. Členitost terénu také netrhá žádné rekordy, takže očekávání v podobě zdolání nějakého pořádného vrcholu je marné. Spíše naopak, při pohledu na mapu působí hodnoty kót s nadmořskou výškou 3, 7, nebo 15 metrů poněkud úsměvně. Nejužší místo mezi ostrovem a pevninou v úžině Strelasund je široké asi 2,5 km. Právě v tomto místě je ostrov spojen sklápěcím mostem, po kterém vede silnice i železniční trať. Tento most byl postaven v roce 1936 a do té doby měla Rujana spojení s pevninou pouze lodním trajektem. Přístavní městečko Stralsund, z kterého most vychází, tak tvoří jakousi vstupní bránu na Rujanu. Přestože leží na pevnině, je jeho osud s Rujanou pevně spjat. Stralsund je typické přístavní městečko s křivolakými dlážděnými uličkami, s řadou staveb dříve sloužících ke skladování zboží, a množstvím malých hospůdek. Obchodní význam přístavu je dnes již spíše symbolický, svoje útočiště zde nacházejí především jachtaři, pro které je zde k dispozici rozsáhlý přístavní komplex. 		   
     
Vzdálenost Rujany z Prahy je autem cca 750 km, obdobně je tomu u železnice. Díky vyspělému systému železniční dopravy v Německu lze do Stralsundu dojet vlakem poměrně levně a velmi pohodlně i s naloženým kolem. Na jízdenku „Schönes Wochenende Ticket“ v hodnotě 30 Eur může o víkendu cestovat až 5 dospělých osob, jízdenka pro kolo stojí 3,50 Eur. Protože u každých dveří vagónu je místo pro cca 4 kola a protože v Německu patří kolo téměř ke každodennímu životu, není třeba se obávat složité procedury odbavení kola ve vlaku nebo sundávání tašek. Takové spojení lze tedy využít již od našich hranic z Bad Schandau (v létě, kdy jezdí zvláštní cyklovlak, již z Děčína) a se dvěma přestupy s navazujícími spoji můžete za 6,5 hodiny vystoupit na pobřeží Baltského moře ve Stralsundu.
Pro cestování je možné vybrat si zde z poměrně velkého množství nabídky map od různých vydavatelů. Bohužel právě mapové podklady a orientace podle nich v terénu patří k těm slabším stránkám, které nás na cestě potkaly. Jen málokterá mapa je tak podrobná co do obsahu orientačních prvků (lesní porosty, významné stromy, rozcestníky, sloupy VN apod.), aby se vyrovnala obvyklému vysokému standardu českých turistických map. Přestože Rujanu protíná množství turistických a cyklistických značených tras, jejich označení v terénu velmi často chybí. Vyznačení vzdáleností je sice provedeno s přesností na desetinné místo, ale v naprosté většině případů ve skutečnosti najedete mnohem více. Stejně tak se nelze spolehnout na vyznačení typu cesty, které jsou pro jízdu na kole dosti významné. Zpevněná cesta v mapě může znamenat asfaltové úseky cyklostezek, na kterých jsou dokonce nakresleny krajnice a středové bílé čáry nebo pevnou dobře sjízdnou pěšinu ale i širokou lesní cestu z plážového písku, kterou lze stěží i projít. Nejlepší cyklostezky lze najít pouze ve městech, kde pruh pro cyklisty na chodníku nebo silnici je naprostou samozřejmostí. Proto je nutné počítat s tím, že občasné bloudění a zdržení při hledání správné cesty zde patří k věci. Pokud se tomu chcete úplně vyhnout, je nutné používat spíše malé silnice a nepouštět se na turistické značené cesty vedoucí krajinou. Co by neměl cyklistický návštěvník Rujany podcenit, je čištění a mazání řetězu. Téměř všudypřítomný pískový povrch cest dokáže zanést řetěz velmi rychle.
 		    
     
Jako startovní bod na okružní jízdu po Rujaně je téměř předurčen kemp ve vesničce Altefähr, která lPohled z Altefähru na Stralsnundeží na ostrově přímo proti Stralsundu. Jednak je od stralsundského nádraží vzdálen asi 8 km a jednak umožňuje večerní návštěvu přístavu, při které je možné si krásně vychutnat atmosféru starých časů. Z Altefähru vedla naše cesta po vedlejších silničkách nebo vlastních cyklostezkách podél jižního pobřeží, které však kopíruje pevninu a je na mnoha místech díky travnatým porostům nepřístupné.. V tomto úseku vede cyklostezka částečně po tělese úzkorozchodné drážky zrušené koncem 60. let. Ovšem na bývalých kříženích se silnicí leží koleje dodnes. Úzkorozchodná dráha protínala Rujanu ve třech větvích, z nichž do dneška zbyla pouze jediná 15 km dlouhá část, jejíž výhradně parní vláčky spojují přístav Lauterbach a lázeňská pobřežní městečka Binz, Sellin, Baabe a Göhren. V přístavu Lauterbach, ve kterém díky blízkosti sovětské posádky, kotvily dříve převážně vojenské lodě, dnes panuje čistě turistický ruch, na rybářských bárkách se prodávají pečené nebo uzené ryby s houskou nebo bramborovým salátem, které také patří k německému koloritu. Po ujetých 80 kilometrech se konečně dostaneme na to „pravé“ pobřeží. Tato jižní část na ostrově je od poloviny 19. století považována za lázeňskou oblast a i dnes je zde turistické a lázeňské centrum Rujany. Tato skutečnost se projevuje i tím, že hotely, penziony a kempy jsou úplně plné a v ceně za nocování se připočítává 1 Euro „vzdušné“. Z Göhrenu vyrážíme po pobřeží severním směrem. Pláže jsou všude čisté a jsou posety různobarevnými koši. Tyto koše patří bezesporu k místní specialitě. Jsou určeny k ochraně proti větru pro příjemné opalování a za 4 Eura v něm můžete strávit celý den. Bílé, částečně dřevěné lázeňské domy a dlouhé plážové promenády, ze kterých vyzařuje skutečný klid a pohoda přímo kontrastují s kouskem krajiny na úzké části pobřeží v okolí bývalé osady Prora.

 
 

    
Ve 30. letech minulého století začali na tomto místě nacisté budovat největší přímořské lázně na světě, jejichž kapacita měla být až 10 000 rekreantů. Vzhledem k dalšímu historickému vývoji však tento záměr zůstal nedokončen, po válce se území proměnilo v útočiště sovětské armády a tato část Rujany zmizela z mapy. Dnes zůstaly tyto pětipatrové domy v délce 5 km podél pláže téměř opuštěné a polorozpadlé. V jedné z jejich částí je umístěno několik muzeí připomínajících nejen tento původně nacistický projekt, ale prakticky celý poválečný tragický vývoj východní Evropy.
Ačkoli až sem po celé délce pobřeží vedly cyklostezky buď lesem anebo po samostatné asfaltové stezce, další cestu z Prory do přístavního města Sassnitz je nutné v asi šestikilometrovém úseku překonat po frekventované silnici.

Sassnitz je přístav s trajektovým spojením do švédského Trelleborgu, litevské Klaipedy a na dánský ostrov Bornholm. Ještě do poloviny 90. let byl pro tyto účely využíván původní přístav těsně pod městem, který byl však nahrazen novým komplexem umístěným mimo město do čtvrti Neu Mukran a původní přístav byl zpřístupněn široké veřejnosti. V původních skladových rybářských halách dnes částečně stále sídlí rybáři, ale většinou jsou zde restaurace a obchůdky s námořnickým a turistickým zbožím. Kotví tu spousta soukromých jachet a rybářských člunů, takže navštěvovat zdejší pizzerii by byl určitě hřích. Čerstvě ulovené ryby se i zde nabízejí na každé druhé lodi kotvící u téměř 2 km dlouhého přístavního mola. V bývalém odbavovacím terminálu pro trajekty je muzeum podmořské archeologie. Chloubou přístavu je i anglická ponorka. M. S. Otus, v jejíchž útrobách se nachází muzeum osudů válečných událostí na moři. Na malé rybářské bárce nebo na velké výletní lodi je možné podniknout plavbu kolem přírodního parku v oblasti nad Sassnitzem a shlédnout tak křídové útesy z mořské hladiny.

    
     
Cesta ze Sassnitzu vede všemy směry do kopce, neboť v okolí se rozléhá „nejvyšší“ pohoří na Rujaně – národní park „Jasmund“ (nejvyšší bod 161 m n. m.). Šestikilometrové stoupání hlubokým lesem nám dá i tak zabrat, avšak severní část ostrova určitě stojí za tuto námahu. Dostáváme se totiž mimo lázeňská centra spíše do běžné turistické oblasti. V kempu ve vesničce Nipmerow, ležícím na vyvýšenině 2 km od pobřeží dýchá absolutní klid a bezstarostnost, zkrátka pokud jste si sem přijeli na dovolenou odpočinout, pak jste na správném místě. Kemp leží částečně v hlubokém lese, částečně na louce, ze které je výhled na celé pobřeží táhnoucí se až k nejsevernějšímu bodu Rujany. Západ slunce je tady jako obřad, většina kempařů je připravena s fotoaparáty, teleobjektivy a kamerami. Malá restaurace se zahrádkou uprostřed kempu, drobné stavby coby příslušenství kempu a některá sociální zařízení se od doby NDR vůbec nezměnila. Ale k místní pohodové atmosféře to zkrátka neodmyslitelně patří.

Další den vyrážíme k našemu pomyslnému cíli – majáku na nejsevernějším bodě Rujany – na výběžku Kap Arkona. Nejdříve opět klesáme k pobřeží malými dlážděnými silničkami lemovanými snad stoletými buky a chaloupkami s doškovými střechami. I to jsou nezaměnitelné znaky ostrova. Od rekreačního letoviska Glowe opět začína dlouhá pláž, která se táhne po pobřeží asi 12 km až k městečkům Breege a Juliusruh.

Cyklistická stezka tudy vede hned vedle pláže po samostatné asfaltové cestičce, takže zastávkám na koupání opravdu nic nebrání. Stačí si jen vybrat, chcete-li na „Textilstrand“ (koupání v plavkách) nebo „FKK Strand“ (nudipláž). V odpoledním slunci pak po písečné pěšině dorážíme k věžím výběžku Kap Arkona. Těch tu stojí totiž hned několik. První z nich je rozhledna a věž pro měření polohy a výšky mořské hladiny, další dvě jsou již klasickými majáky. Původní z roku 1827 o výšce 19,3 m sloužil 75 let a dosah jeho světla byl 14,8 km. Nový maják z roku 1902, sloužící dodnes, vysoký 35 m, dosvítí až 40 km. Z jeho ochozu se naskýtá překrásný pohled nejen na nekonečnou mořskou hladinu ale i na celý ostrov. Asi nejhezčí úsek celé trasy vede právě po písečné pěšince z Kap Arkony po útesu vysokém téměř 40 m západním směrem podél pobřeží.

Pojedete-li jako my v pozdních odpoledních hodinách, můžete vychutnávat slunce, jak se neustále přibližuje k modré mořské hladině. A pokud se vám v této krásné chvíli nepřetrhne řetěz jako nám, stihnete celý západ slunce vychutnat z pláže v kempu Nonnewitz vzdáleném asi 10 km od majáku. I my jsme ho nakonec jen tak tak stihli, přesto doporučujeme tomuto úseku cesty vyhradit delší čas. V tomto kempu, který se řadí k těm větším, si můžete postavit stan téměř na pláži a šumění moře vychutnávat celou noc.

Následující den jsme zůstali na této severní části ostrova, jen jsme se přes přístavní a rybářské městečko Wiek ležící u jedné z ostrovních zátok, vrátili na pobřeží do Juliusruh. Vzhledem ke špatné předpovědi počasí jsme se rozhodli další noc strávit pod pevnou střechou v Sassnitz a zároveň tam okusili tu správnou večerní přístavní atmosféru. Z deště nakonec nic nebylo a tak nám zbyl poslední den na přesun do také již známého kempu na druhém konci ostrova, v Altefähru. Oproti cestování v bezprostřední blízkosti moře jsme si museli na tu „vnitrozemskost“ opět zvyknout. Přes město Bergen, ležící prakticky ve středu ostrova, jsme dorazili do kempu a za probíhajících středověkých oslav v přístavních uličkách Stralsundu jsme vstřebávali atmosféru zážitků uplynulého týdne. Jakmile jsme ráno nastoupili do vlaku, začalo skutečně pršet. Přesto jsme záviděli těm, kteří sem na svou dovolenou právě přijížděli a všem milovníkům cyklistiky a moře ji můžeme vřele doporučit.

Pro další foto klikněte

    
Zapsal a fotil ing. Jan Čížek, který cestu s manželkou Evou absolvoval v červenci 2006    
Korekturu provedl, text zdůraznil a Honzovy obrázky vložil Hynekk    
 

Odkazy:
- webová kamera online
- o Rujáně na Wikipedii
- obsáhly web o Rügenu (též anglicky)

    

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy