Krušné hory a
|
Že se jedná v
jádru o zakuklené cyklisty, prozradil jeden technický defekt. Kolegu
nepříjemně pozlobila běžkařská bota - její podrážka se více a více
odlepovala, až z původně nenápadného "žraloka" se stal nebezpečný dravec.Ten
téměř znemožňoval další pohyb na běžkách. Hrozilo akrobatické běžkování po
jedné lyži s odpichem volné nohy. Naštěstí někdo vylovil z útrob batohu
lyžařský pásek se sucháčem a "žraloku" se definitivně svázala -
zalepila
huba. Celkově ujetou trasu bych ohodnotila takovými slušnými 30 kiláčky, jak
bývá poslední dobou mým zvykem. Střízlivější odhady kamarádů mě usměrnily -
bylo to 26 km.
|
A repete se konalo 4.-5. března:Jak se běžkuje na západě |
Odněkud z neznámých temnot se vynořují
velké sněhové vločky, hustě jedna vedle druhé. A jak zdivočelé včely
útočí na přední sklo našeho auta. Jedeme třicítkou, kola zápasí s
narůstajícími vrstvami sněhových jazyků. Pomalu míjíme znehybnělý kamion,
jen jeho obří kola se beznadějně protáčí. Z příkopu poněkud komicky
našikmo trčí osobák. Netočí se mu nic. Tak takhle nějak vypadalo naše
cestování dvěma auty (mělnický transit s 9 a pražská škodovka s 5 pasažéry)
v pátečním podvečeru prvého březnového víkendu. Sněhová chumelenice
nejchumelovatější (jak by podotkl po svém Staník spolu s Nohavicou "a
furt kurva padá"). Po neméně vydatné sobotní snídani (dominovala výborná šunko-sýrová pomazánka) se konečně vyráží běžkovat. Celou akci naplánovali a běžkařské trasy rámcově načrtli mělničtí cyklisté v čele s Pepém. Za HaHy spolek účast tradiční - Lenka + já. Počasí přeháňkové, s mírným sněžením, které jen občas přidává na intenzitě. Ráz celého běžkařského výletu lehce dobyvatelský i trochu dobrodružný - stopu si většinou sami prorážíme, nejednou se vyrovnáváme se poněkud nerovným terénem a čas od času hledíme v mapu a dohadujeme, kudy dál. Zvláště při točivých sjezdech a mezi stromy si užíváme dosti legrace. Pádů nepočitatelně, nechybí ani ty více kuriosní. Několikrát to mrskneme přes státní hranici sem a zase tam a tak se běžkařsky realizujeme i u našich německých sousedů. V Lubech slabá hodinka k doplnění tekutin - někdo Plzní, jiný Bernardem, další svařáčkem. V samém závěru dne, již při pomalém šeření mnozí odepínáme lyže a zdoláváme Vysoký kámen (773) - přírodní to skalní útvar s úchvatným výhledem do širého kraje. K panu Slivkovi se to stihlo kupodivu ještě za světla a tak večeře (výtečná svíčková) byla prvně v kulturním čase, jak to má správně být. A volná zábava hluboko do nočních hodin. |
Neděle pak ve znamení pročišťujícího se nebe, dokonce váháme, zda hodit
do programu opalovačku. Ale přece jenom je pod nulou a tak protínáme
cik-cak široširé panenské pláně kdesi nad Kraslicemi. Krátce posvačíme
šťavnatý vepřový řízek pana Slivky a ještě jednou se rozjedeme pozdravit
Vysoký kámen. Ten se tentokrát ostře vypíná proti modrému nebi a rozhledy z
jeho vršku jsou ještě velkolepější. Škoda, že víkend tak rychle uběhl. Ach,
umět tak zastavit čas... A ještě FOTOGALERIE Míly Hrdličkové. |
Hynkovo shrnutí. Iva si kromě kamarádů,
běžek, modrého nebe a rozhledů užila takto: - gulášek s bramborovými noky - šunko-sýrová pomazánka - výtečná svíčková - šťavnatý vepřový řízek |
Zapsala Iva, korekturu provedl Hynek, fota jsou od PPeho (Vládi Pustiny) z klubu MIKE a Lenky z HaHy (pražská sekce) a Míly Hrdličkové. |