Cykloloučení 2006

 zapsala:  
Už prvý říjnový pátek a zítra v sobotu setkání a zároveň cykloloučení s HaHyjáky. Pro nás Pražky další z šancí podívat se prvně do "Bořkova". A mne už pátý den sužuje nějaká střevní virosa s nepředvídatelnými průjmovými stavy - mohu si vůbec dovolit zúčastnit se?

Už sobota ráno. Cítím se lépe a s přesvědčením chovat se dietně se nechávám Lenkou odvézt do Sudet. Konkrétně do Bořkova, ještě konkrétněji do Velkých Hamrů - tam bydlí a zázemí mají naši hostitelé Bořek, Mirča a Bořkova maminka.
Mirčin popis cesty skvělý - s Lenkou lehce Bořkovo sídlo nacházíme, vybalujem kola + ostatní propriety a čekáme na příjezd zbývajících členů HaHy. Netrvá to dlouho, jsme téměř komplet a rozmýšlíme, kdy a vůbec zda-li absolvovat plánovaný rozlučkový cyklovýlet. Rosničkářům totiž zase jednou vyšla předpověď - počasí nevalné, střídá se pouze intenzita deště.
Mirka hodí do éteru rozhodná slova: "Jedem, nejsme přece žádný sračky."
"Jak kdo", špitnu a plaše se rozhlédnu po kamarádech.
Daleko se nedojelo, déšť zhoustl, asi rekordně nejkratší HaHy-cyklovyjížďka, něco kolem 11 km.
Jak útulně teploučko může být v hospůdce ve Zlaté Olešnici! Žádné problémové počasí nemůže smazat dobrou náladu a srandy kopec.
Mobilujem nepřítomným marodům Zlatce a Mimi, abychom je pozdravili a povzbudili.

   
     
   
A ještě příjemněji a ještě přátelštěji prosycená atmosféra na Bořkově, kde si na své příjdou gurmáni i gurmeti (gurmet - znalec schopný ochutnávat, posuzovat a analyzovat pokrmy a vína). Skvělých pokrmů a nápojů nepočitatelně. Na mnohá jen smutně koukám, některá zkouším na sobě testovat (Iva popisuje jako vědecký experiment, já bych řekl, že opatrně podlehla) - a hle, je mi docela dobře, žádné úprky směrem k toaletě. V pozdním odpoledni ještě vykonáme pěší procházku do vrchu nad Svárov (Popelnice) a blízkého okolí Velkých Hamrů.
Večer se pak někteří saunují, všichni však pokračují v konzumaci nejrůznějších lahůdek. Stále mi je dobře a tak si i já více a více troufám.
Ženská část osazenstva nějaký čas tráví v Bořkově zlatnické dílně a krámku, i nějaká ta náušnička se zakoupí.
Hynek promítne vybraná fota z HaHy archívu - některá opravdu srdečně pobaví. 		   
   
A na závěr exotické překvapení hostitelky Mirky gurmetského charakteru - nefalšovaní opražení kolumbijští mravenci, kdo chce, ať ochutná, nikdo nikoho nenutí. Lenka míní, že to je jen fikaně nastrčená čokoláda. Ale nikoliv - jsou to opravdoví baculatí tvorečkové s tykadýlky a několika páry nožiček. Většina z nás ochutná (až na dva členy HV: opravuji členky) - pro mne sice chřupavé, ale chuťově trochu nevýrazné (málo kořeněné).
    


   
Navzdory počasí závěrečné hahyjácké cykloloučení velmi zdařilé. My Pražky jsme konečně poznaly celý Bořkov i sympatickou Bořkovu maminku. A v neděli slunečno - pro nás, co nejsme ze Sudet výzva: alespoň částečně si vynahradit uplakaný včerejšek. A tak na slabé dvě hodky vyjíždíme kolmo do kopců (Mirka, Bořek, Lenka, já) - ukazujeme si mimo jiné např. Kozákov, ještědskou jehlu zabodnutou do mraků, rozhlednu Štěpánka. A na rozhlednu Černá Studnice si sami vyjedeme.
Jen samá pohoda - pohoděnka, to by bylo pěkné núďo. A tak malé extempore připravila Lenka s kličky od auta. Už to velmi nadějně vypadalo, že budeme muset na Bořkově zůstat. Ale vše dopadlo, jak mělo - kličky byly a my už opět doma v matičce Praze.		    
HaHy cyklosezóna končí, ale cesta láká dál:    
     
Galerii s většími fotkami získáte kliknutím na ruku:
Zapsala Iva, korekturu provedli a text doplnili Hynek s Hanou

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy