První leden


Sudetská a Boleslavská sekce

Abychom si lyžování pěkně vychutnali, vstali jsme v 6:30, po rozcvičce a otužování válením ve sněhu si do úst  nasypali musli a zapili to mlékem... Tak takto to vážně nebylo.
 

   
Ráno jsme se po po deváté POMALOUNKU dali do zpracovávání chutných zbytků, poklábosili a rozloučili se. Pak HaHy, Eva a Marcela dojeli na Jizerku. V cca 11:30 na Jizerce zapínáme vázání a začínáme se klouzat do mlhy. Marcela má PREMIÉRU s šupinkovými lyžemi. Jak je zvyklá, chce si při startu přibruslit, šupinky ale brzdí tak, že Marcela je vertikální poloze. Zbytek výpravy je ale v mlze vepředu. Nebojte se, nebloudí v Jizerských horách doteď, za chvilku jsem se sešli.
 
   
Před třináctou, dojíždíme do kiosku k panu Jouklovi (www.joukl.cz). Po smskování slyšíme pokřik VYLEZTE !!!!  - to nás mile vyzývá k setkání Zdeněček - bez Jany - prý je unavená, včera PRÝ ani nebyla  ochotna tančit. Hana ji vyráží naproti, bohužel, špatným směrem. Já tedy vyrážím na stíhací záchranou výpravu a tak se po těchto peripetiích scházíme až po půlhoďce. Hana nabízí německým spolustolovníkům své slané vanilkové rohlíčky změněné v sýrové kuličky a ti je s chutí konzumují a za chvilku jsou pryč. Dokončujeme dávání si do nosu a přes "Vlašáky" se vracíme na start. Cestou ještě pozorujeme sněhová zvířata. Marcela vysoce hodnotí brzdivost šupinek s úsměvem na rtech a dohaduje se Zdeňkem úpravu (na příští výpravě již má zcela nové lyže).  
Tradiční závěr je u Evy, která vždy pečlivě dbá o to, abychom se "nedejbože neopádli" (chodsky-opadnout se=zhubnout). A že jí to jde, jen si najeďte myší na obrázek!

Pokud by Vás snad zajímaly lyžařské styly podívejte se ještě na porovnání na "hýbací" obrázky. U Marcely musím zdůraznit, že za vše mohou ty šupinky, které ji Zdeněk doporučil.
Styl Zdeněk
Styl Marcela

>>>> Fotogalerie z 1.ledna nejen na Jizerce <<<<<
 
A to se ještě jednou doplňovalo!

Zapsal a fotil Hynek korekturu provedla Hana.
 


     
Pražská sekce

Poslední den v roce 2005, ten Silvestrův a první den roku letošního se vydařil - dala bych "za jedna". Navzdory prvolednovému počasí, které tentokrát rosničkářům vyšlo /drobné mrazivé mrholení/ i navzdory již úsměvným zádrhelům /ryze osobního charakteru/.
Zástupci Pražské sekce /Lenka a já/ se rozhodli tyto výjimečné dny oslavit s mělnickými cyklisty Klubu Mike. Silvestrovský sraz tradičně v centru Mělníka před vývěskou - někteří z nás byli přesně v 9.30, jiní /co obvykle bydlí nejblíž/ se postupně courali, až nás bylo jedenáct statečných s bicyklem po boku. Solidní sněžení nikoho neodradilo a tak poslední dobrodružství v roce mohlo začít. /Lenka označila celou akci za lehce šílenou a dlouho vypadala, že se sama sebe v duchu ptá, co v této společnosti bláznů pohledává/.
Cílem bylo nedaleké, ale malebné Kokořínsko. Ani v tuhé zimě neztratilo nic ze svého půvabu - ladné křivky, barva nevinně bílá /jak jinak když sněhová/.
Pro ty zvídavější hrubá orientace našeho pohybu kolmo: Mělník, Chloumek, Vysoká, Bosyně, Kokořín, Kokořínský Důl - zde plánované zastavení ve známé hospůdce u Tichých na popolední občerstvení - hustá masová polévka s knedlíčky, smažák, svíčková, žemlovka, pivko, griotka, čaj s rumem.... I poměli jsem se.
Všechny bude asi zajímat povrch cest a cestiček. Mnohdy náročný, kdy kola zápasila se sněhovou nadílkou - jako když se ztuha prokousáváte krupicovou kaší. Jinde zas umydlená vozovka... Po pravdě musím přiznat, že většina cyklistů tyto překážky slušně ustála. Až na jednoho, který měl tedy zase jednou svůj Den!!! Ano, byla jsem to já, kdo padal z kola jako hruška ze stromu. S údivem jsem hleděla na své "žluté gumy" s naprosto vyhlazeným již vzorkem. Jako když v horách jedete na letní obutí. Z celkových 5 pádů byly tři jen a jen moje. Ale asi už umím padat a mé oblečení čítalo několik měkkých hřejivých vrstev, takže pády vcelku bezbolestné a ani teď, co tyto zážitky zpracovávám, žádná modřina. Technický defekt jen jeden - a taky můj! V jednom zvláště choulostivém úseku se mi rozpojil řetěz a jeho rychlospojka nenávratně zapadla kamsi do snížku bílého nejbělejšího... Jezdím však se samými šikovnými chlapci, patřičně vybavenými - řetěz byl zakrátko opět celistvý a mohlo se pokračovat v zimní krasojízdě.
Od Tichých pak směr Harasov, Nebužely až do drážního domečku Vládi, který laskavě svolil, abychom v oslavách tohoto končícího podivuhodného roku 2005 pokračovali právě zde. A že to byl veselý, rozesmátý a co se pití + jídla týče chutný Silvestr!

 
Dobrodruzi před startem


Kokořín i Iva stojí
     
     
Ráno na Nový rok se nikomu ani nechtělo vstávat. Ale když každý tolik chtěl zdolat ten náš český kopec kopců Říp! Sraz před mělnickou cykloprodejnou OTTIS v 10.00, nezbytný přípitek s šumivými bublinkami a tři, dva, jeden - teď! Mnohočetný pestrý peleton cyklistů vyráží a opravdu na Říp. A na čele peletonku známí a slavní Lucka s Michalem. Je fajn opět se s nimi setkat. Již výše zmíněné počasí nevalné, takové podivné mrazivé mrholení. Ale prožívání novoročního času je jedinečné a neopakovatelné, takže nám to zas až tak nevadí. Lidí kolem mraky a mraky. Čekala jsem to, ale stejně byla trochu zaskočena. Ovšem kola máme jen my. A tlačíc je, statečně s nimi překonáváme prudké svahy Řípu, tento den navíc mnohde i kluzké. V protisměru cestou dolů potkáváme a zdravíme se s panem Ondřejem Neffem. Za ním funí neviditelný pes.
Nakonec románská rotunda sv.Jiří a Vojtěcha je námi dobyta. Nezbytné focení, dokonce i do místního mělnického plátku TEP. A konečně zlatý hřeb dne: Michal Jon před námi cyklisty jako svědky žádá svou Lucii Kovaříkovou o ruku! A že to myslí vážně, navléká Lucce krásný prsten. Tohle opravdu nezažijete každý den.
Pak už jen prozaické sklouznutí z oněch 456 metrů hory Říp a svižný dojezd do vlakové stanice Cítov, kam nás všichni spřátelení cyklisti doprovodili. A z Cítova vlakem domů do Prahy.
Jsem spokojena. Velmi. Tuším, že začínám mít jasno, kam budu pravidelně vyrážet na Nový rok.
Taky všechny zdraví a všem zdraví v roce 2006 přeje Iva.

>>> Větší obrázky jsou ve Pražské fotogalerii <<<

O výstupu píše nejen Mike, ale i Tep regionu1, Tep regionu2 a Mělnicko
 

 
Pražskou část zapsala Iva, fotili různí MIKE - kamarádi, korekturu provedla Hana

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.


Na hlavní stránku HaHy