Železnicí na Vrátensku rozhlednu

Domníváte se že blábolím po boleslavské muzejní noci, ve které jsem viděl strašidla, utržené nohy a středověkou galantní poezii? Ano máte, pravdu. Na tuto rozhlednu skutečně nejde a nepůjde s lokomotivou a vagónky dojet. Ale přesto měli tyto pojmy tento víkend (21.-22.5.2005) něco společného. A tak jsem toho zneužil v nadpisu.

Začalo to večer v pátek ( Pro některé to však začalo již odpoledne v hospůdce ve Svijanech s výborným kvasnicovým pivem, kde se postupně sjeli: Hana rovnou z práce, Eva z JBC, Zdeněk též z JBC, ale nestylově autem, a Jana z MB. Do Bolky jsme jely s Janou kolmo, Zdenda autmo a Eva se vrátila do JBC. Hynek nám sice chtěl jet naproti, ale pro nefunkčnost svého mobilního telefonu neslyšel prozvánění a tak zůstal doma.) na boleslavském hradě, kde sídlí muzeum a kde se pořádala velice pěkně zaranžovaná muzejní noc: Volný vstup do všech expozic, též do dvou sklepení s vojenskou nemocnicí a strašidly, víno, pivo, folková skupina a vystoupení galantní poezie divadla Jarky Jenčíkové. Toto představení, kdy čtyři dívky názorně předvádí erotickou (v tom nejčistším duchu slova) poezii, je zvláště vydařené a i když jsme jej viděli již po třetí, zase se líbilo.
Zdeněk viděl též zajímavé vystoupení u stánku s pivem a uzeninami, kdy pozorovaný aktér "vtipně" střídal výdej piva, ošahávní vuřtů, olíznutí rukou, prst do hořčice, olíznutí rukou, vrácení peněz, olíznutí rukou, ukousnutí vuřtu, olíznutí rukou, nalití piva - a hádejte co udělal teď - ano uhodli jste.

Tajemná brána

s myší se pohnou!

jeviště na nádvoří

Sobotní nebe volalo: pojeď ven! - a tak jsme (HaHy + JaZd) s chutí podlehli. Tentokráte jsme zvolili netradiční nájezd do údolí Strenického potoka u Pětikozel. To již byl Zdeněk po prvním přenýtování zlobícího řetězu (i Zdeněk umí sprostá slova) a děvčata nahoře bez triček, jen v plavkách, tím jsme s Janičkou oficiálně zahájili léto. Údolími nahoru dolů jsme dojeli na nádraží Sudoměř kde se ozvalo zarachocení a rána - Zdeněk se válel na štěrku. Byl to ale pád nenáhodný, v nulové rychlosti, účelný - Zdeněk potřeboval zjistit, který článek řetězu se neohýbá jak má. Šel tedy nýtovat a já s děvčaty šel na obhlídku muzea o kterém víme již z minulé návštěvy.
O jaké jde vlastně muzeum? Železniční nadšenci si koupili (?pronajali) nádražní budovu stanice Sudoměř a vytvořili zde železniční muzeum. Dnes bohužel nebyli na stanici a tak je zastoupila (asi) žena jednoho z nich. Viděli jsme spoustu nástrojů, strojů, zařízení, drezíny, oblečení, telefony, lampy jízdní řády...
Víte třeba, co to je kompostér? To je ten mechanizmus, kterým se do kartónových jízdenek razilo datum. Také jsme se dočetli varování.
Věděli jste, že floky (hřebíky) měli speciální tvar hlavy a číslo a tím určovali dřevo pražce, způsob impregnace a výrobce?

Zaujala nás též tabulka, která asi byla vyvěšena ve vagonech. Je na ní hovořící pán (v ruce má termosku) s paní v kupé. Nápis zní:
PRÁVĚ JSTE SE SEZNÁMILI A UŽ TAK DŮVĚRNI?!
POZOR NA
49 ze sta pohlavně nemocných bylo nakaženo osobami jim blíže neznámými. Proto pozor při náhodném seznámení - předčasná důvěrnost je nebezpečná!

Zdeněk opravuje

Po shlédnutí expozice a zaplacení dobrovolného vstupného byl již Zdenda hotov, jen si umyl roce, nastoupili jsem do ťapek a ujeli tři metry, když Jana volá: "Jéééé" - přední plášť skrýval značně povadlou duši, byl skoro bezduchý. Po té, co Zdeněk Janě vysvětlil, že má špatnou duši (jen ventilek), Hana poskytla duši svou, správnoúzkoventilkovou a za pár minut jsme po rychlé výměně skutečně jeli.

Cestu na rozhlednu na Vrátenské hoře (498 mnm dle cedulky, 507.5 mnm dle mapy, vstupné 10 Kč) jsme za občasného zarachocení řetězu absolvovali v klidu. Sjezd do Nosálova, hospůdky U nás, byl urychlen magnetismem piva zde podávaného. Po botanické obhlídce květin jsme bez zastávek, expresně dojeli domů. Příště to vezmeme přes Valdštejnsko a bude to ještě hezčí.

vpravo kousek Mšena

U nás

už tam fakt ni není,
tak jedeme

Neděle volala úplně stejně jako sobota, ale volání jsem podlehla jenom já. Hned po obědě jsem radostně sedla na kolo a vyrazila směr Mohelnice, Sychrov, Svijany. Za týden totiž přijede kamarádka s rodinou a taxem jela prověřit délku a náročnost naplánovaného výletu. Hynek nakonec nevydržel a přijel mi naproti, to bylo radosti, zvlášť když mě pozval na pivo do cyklistické hospůdky Jizera v Nové Vsi a ještě navrhnul večerní grilování.... Mám báječného muže.

Více fotografií naleznete ve FOTOGALERII.

Mapa, kudy jsem jeli a kudy pojedeme příště (klikni na zvětšení):

Zápis a foto Hynek ,korekturu provedla text doplnila Hana.
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy