Ještěd s Michalem Třetinou

Tak opět jeden "absolutní" víkend je za námi. Intenzivní prožitky duše a těla harmonicky souznějí, taktéž jezdci, bicykly a krajina. A stále silné vzpomínky doznívají, ale i živě se vracejí...

Za Pražskou sekci jsme se přihlásily na víkendovou akci mělnického Cykloklubu Mike já + Lenka. Někde na trase před sobotním polednem by se měli připojit další přátelé ze spolku HaHy - Hana, Hynek, Jana a Zdeněk. Z Mladé Boleslavi na Mělník je to přece jenom pro ně zajížďka. Lenka se nabídla, že již v pátek koupí lístky na vlak, co bere kola. Po dlouhém zkoumání jsme vybraly ten z Masaryčky, co končí v Roudnici, jede přes Kralupy a hlavně staví mezi poli na Cítově. Odtud je to do Mělníka, co by kamenem dohodil. (Nad faktem, že neexistují přímá vlaková spojení mezi Prahou a Mělníkem žasneme rok co rok a rok co rok se snažíme nějaký vhodný přímý spoj z internetu vyčarovat, leč marně). Hodina odjezdu sobotního vlaku přímo vražedná - 5.40 z Masarykova nádraží.

To Boleslavská* sekce se zodpovědně v pátek připravovala výjezdem do Svijan (shodou okolností do restaurace), kde zbožně sledovala výklad části mužské části jablonecké sekce, tedy Zdenka pod rozkvetlým kaštanem.
* dle vzoru Ivy od dneška jsou sekce HaHy vlastními jmény!

Kolik hodin čítal konkrétně můj "posilující spánek" z pátku na sobotu, nebudu raději ani zveřejňovat. Nicméně na Masaryčce jsem byla ve slušném předstihu. To Lenka měla po ránu doma neplánované extempore se svým bicyklem (v předsíni se neuváženě skácel k zemi a na něm připravená cyklohelma vzala za své a praskla - bylo nutno vzít za vděk helmou syna Míši) a vyrazila o nějakou tu minutu později. Ale i to stačilo, aby jí ujelo to správné metro. Jak známo, vypjaté situace zocelují - v těch je naše pražská sekce solidně vytrénovaná. Prostě, vtrhly jsem s Lenkou a oběma koly do vlaku jako velká voda a ten se vzápětí rozjel. Uf! Dobrá práce!

Nás spánek posílil skutečně. Vždyť sraz u Jizery jsme měli v 9:15. Cestou jsme stihli opravit přehazovačku, navštívit historicky důležitý tábor v Bezdědicích, kde Hana kdysi dělala Hynkovi hlavní táborovou vedoucí (teď to dělá také, ale vedoucí je domácnostní), pozorovat kamzičí kozy, jak okusují ze zdi kaštan.

Pak šlo vše víceméně hladce - do Cítova dorazil vlak na čas, my se loudavě kolmo přesunuly na mělnické nádraží, kde jsme se posílily kafem z automatu i posnídaly něco z vlastních zásob. Po osmé se před nádražím začaly srocovat kola a jejich majitelé, v 8.15 jsem byli všici - něco ke třiceti cyklojezdců (těžko lze v tom hejnu spočítat, jak se zdraví, objímají, přemísťují, melou... Organizátoři Mike, PP či Kalimero to budou vědět přesně). Mapky jsou rozdány, poslední pokyn a hurá vstříc novým dobrodružstvím! Jelo se dobře, cesty všech chutí a příchutí, od silniček hladkých, přes ty vykousané, hrbolaté, štěrkovité až po ty ryze přírodní - lesní, písčité, travnaté i trochu blátivé. Došlo i na ty solidně terénní hopsavé a skotačivé, kdy můžete lehce něco ztrácet, tu láhev na vodu či celou cyklobrašnu. Ale skoro vždycky ještě někdo jede za vámi a upozorní, posbírá...Kousek se jelo dokonce po kočičích hlavách opravdové Tankové cesty! Taky lídr Mike měl nezvykle kolo symetricky obloženo cyklobrašnami - zdůraznil, že své věci má pouze v jedné brašně, ta druhá je manželky. Koutkem oka jsme na sebe s Lenkou mrkly - že by konec laškování nebo co?!? To by byla pěkná nuda. Ale žádné strachy, na špičkování taky došlo. Manželku jsme brzy odhalily - jela bez brašen. Miku, máš pěknou ženu a navíc sympaťačku!

Ve vsi Luka bystrozraký Zdeněk zvolal "Jedou" a v zápěti jsme se navzájem zalili sprškou polibků.

Podél mokřin

Přes makadam

Polední pauza v Kuřívodech

Odborná oprava (kombinačkami)

Firma Touche by měla děvčatům za reklamu vestiček platit

Asfaltkou vojenským prostorem

Někde pod Bezdězem jsme se dle plánu šťasně setkali s HAHYháky. A tak naše cyklodružina rozkvetla do celkového počtu 30 či 31? cyklojezdců. Někoho asi bude zajímat, kudy cesta cestička? Takže jelo se zhruba po připravené ose Mělník-Vysoká-Vlkov-Bořejov-Luka-Pankrác-Tanková cesta-Kuřivody-Těšnov-Čertova zeď-Modlibohov-Pláně-Ještěd-Osečná-Chrástná. Počasí, dá se říci, bylo navzdory předpovědi ještě vlídné - občas jsme i něco ze sebe svlíkli, abychom si to po chvíli zase oblíkli. No, znáte to, když si máj hraje ještě na apríl... Před cílovým výjezdem na Ještěd se více zatáhlo i nějaká ta kapka spadla, ale pořád to ještě šlo, či přesněji jelo. O tom, že nejenom duše kola může být píchlá, se přesvědčila Klára, která dostala pod Ještědem žihadlo od lesní včely a měla tudíž píchlou tvář! Poněkud nepříjemná záležitost a když se přidá i následná alergická reakce a do rána tvář oteče, není fakt co závidět.

Předání srdce k narozkám

První občerstvení bylo u železniční stanice Bezděz. Lenka se tam chlubila cyklistickými mapami regionu Liberec, jejichž úžasnost Iva ohodnotila slovy "Aha, to sou ty vobič mapy, jak dávaj v informacích". Pak pro nás Pépé připravil cesty, které jsme, ač tudy jezdíme často, neznali. Dovedly nás do Kuřívod na polední pauzu. Obsluha moc nestíhala a tak je musela Jana popohánět (rozumí tomu, většina její rodiny se pohybuje v restauračním prostředí). Také došlo k slavnostnímu aktu, předání darů narozeninové Ivě: kniha veršů, rosolové jedlé srdce a hlavně ty naprosto úžasné mapy regionu Liberec.

Louka s pampeliškami a cyklisty
má něco do sebe.

Vlevo nahoře Ještěd,
vpravo dole Lenka

Psssssst, "brýfink"

Druhý den to s tou píchlou oteklou tváří nebylo ani na cyklování - Klára zavolala domů, aby pro ni někdo přijel a s námi se rozloučila. V neděli se přidal ještě jeden karambol - malé dítě nečekaně a náhle vběhlo pod kolo Ivči. Ta měla jen dvě možnosti - buď smrada malého zajet či prudce zabrzdit a spadnout z kola. Vybrala druhou variantu. Naštěstí to odnesl jen odřený loket a kolena. A tak cesta pak již zvesela ubíhala Ralskem, bývalým to vojenským prostorem, kde se cítíte tak trochu v jiném jakoby zapomenutém světě, maličko nepatřičně a kdyby kolem vás nebyli kamarádi s koly, tak i trochu opuštěně. Nemohu opomenout impozantní návštěvu bývalého vojenského letiště Hradčany. Bylo to mé již třetí nahlédnutí do tohoto ohromného prostoru, kde se beztrestně můžete prohánět na kole, kudy se vám zachce. Opravdu velkolepé, po třetí mě to dostalo. Dalším neméně silným zážitkem bylo ponoření se do Čertovy rokle - úzká, potemnělá, vysokými pískovcovitými obry lemovaná ďáblova škvíra. A při tom pohádkově krásná, čarovná a záhadná. Být tam sama, tak se i bojím.

Objednávka dresu a kalhot Lenky na specifickém objednávkovém formuláři

Večer se také konalo:
- sledování hokeje
- neobjednání poháru (viděli jsem Kalimera, jak jej vychutnává, ten předtím viděl, jak si na něm pochutnává jiná skupina. Když jsme se rozmysleli my, že také budeme, tak již byla kuchařka FUČ)
- vrácení částky 166,-Kč, o který se omylem přepočítal pan vedoucí

Tak tady jsem přenocovali

Národopisná scénka (až na to okno)

Vojenský prostor je již zelený

Český nepořádek v bývalém ruském prostoru

sousedí s idylickým rybníkem

Propagační kolo banky Volksbank
s námi také jelo

Při cestě vojenským prostorem zpět sice hrozil déšť, ale u hrozeb to skončilo. Bylo vidět, jak příroda vítězí nad rusáckým vojenským dědictvím, i když mnozí Češi se jim snaží vyrovnat. Tentokráte jsme nenašli a tudíž nenavštívili hangár s ultralehkými letadly jako minule, na betonu letiště jsme si ale zajezdili..

Ideologické pozůstatky po pobytu

I dospělí se mohou houpat

Mít tak křídla...

Nesmím zapomenout zmínit ujeté kilometry - první den to bylo přes stovku a druhý téměř taky. Nedělní návrat do Prahy byl zcela v jiném duchu než ten sobotní příjezd - Eliška s Honzou byli tak laskaví a vzali mě, Lenku a ještě Emila a ještě všechna naše kola do svého roztahovacího náklaďáčku a bezpečně nás přivezli domů. Za ten supervíkend jsme blíže poznali samé fajn a prima lidi a těšíme se, že si to s nimi někdy zase zopakujeme. P.S. V ohradě u Mika, kde parkovala auta přespolních, jsme se srdečně všichni rozloučili. Dokonce jsme dostali dobrý horký čaj. A s Mikem jsme si dali konečně i pusu - to aby nemohl říkat, že se mnou si jen píše a s těmi ostatními se jen líbá. Všem cyklistům zdar a těm z Cykloklubu Mike zvlášť!

Ojedinělý záběr, kde je Michal Celý, nikoli jen Třetina

Galerie všech fotografií.

Zápis Iva, korekturu provedli a text doplnili a doobrázkovali Hana a Hynek
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čte+náři.

Na hlavní stránku HaHy