Pro odhalení najeď myší

Burčák tour 2005 - Znojemsko aneb vzpomínka na  Praha - Vídeň

Každý rok po roce 2000, tedy již po páté, jezdíme vyměňovat krev na jižní Moravu. Naši pozvánku (se spoustou odkazů) přijaly Hanka a Lenka. Hodně prodloužený víkend od středečního svátku 28.9. až do neděle byl, i když svatý Petr nebyl vždy náš fanoušek, jest popsáno v následujících odstavcích.

Hrdé Znojmo

První dojem z ubytování v kampu u pana Suchého v Havraníkách byl skvělý, kola jako lákadlo u vstupu, nabídka čerstvé pizzy, posekaný trávník. Druhý dojem pak byl pionýrský. Malá chatička se čtyřmi palandami silně připomínala socialistické tábory. Hodně blízké seskupení nás čtyři ale spíše stmelil, konec konců, ani nám nic jiného nezbývalo a tmelení bylo veselé. Nemuseli jsme se shánět po pokojích ani hledat ve společenské místnosti, byli jsme stále vedle sebe. To ale až od čtvrtečního večera, kdy dojela pražská sekce.

Šobes

ožaluděné zatáčky

Nový Hrádek

Jedna Dyje jako tři řeky

Ale chtělo by to nějaké tekutiny, když ne burčák, tak aspoň víno nebo pivo. V nejbližší vsi, Lukově jsme se dali do hledání hospody. První zavřená, druhá též. Jacísi chlapíci, co opravují dveře v kulturním středisku na nás volají, "Co hledáte?" "Hospodu", odpovídáme. "Tak pojďte, vemte si!" Právě totiž přijel vnuk jednoho z nich a dovezl na kole v tašce pivo. Hana děkuje a dává si. "A pán si nedá?" "Já jsem spíš na víno." Ihned je vyslán vnuk k babičce: "Vezmi to víno tam nad almárkou ve sklepě!  A ať ti dá babička skleničky". Za pár minut dojíždí vnuk s požadovaným mokem. "Teď tu ale musíte zůstat déle!" A zůstali jsme, popovídali si, dozvěděli se o životě v pohraničí po roce 48, jak maminka vynadala veliteli posádky, jak jako kluci kradli rakety ze signálky... Pěkné to bylo. Ti Moraváci jsou fakt pohostinní. V hovoru čas rychle ubíhal a tak místo Bítova jsme navštívili také pěkné  moto-muzeum v Lesné. Druhý den jsme alespoň trochu splatili dluh pravými chodskými zelnými plackami. Večer jsme měli domluvenou ochutnávkovou středu v Moravském sklípku v Šatově. Pět druhů vína neznámých odrůd: portugalské bílé, kamenorůžák bílý, dívčí hrozen, damascénka, Bouvierův hrozen plus 2 burčáky a k tomu odborné povídání.  Naštěstí zpáteční cesta byla jen 2 km. Pod dojmem středeční ochutnávky jsme domluvili  prohlídku sklepa s ochutnávkou na pátek.

Tak to je větrný mlýn v Lesné. O něm nic nevíme. Nebyli jsme tam. Ale dle webu zde je třeba i Candát na žampionech tedy k jídlu

Moto-muzeum v Lesné

Posedět je možno u indiána

Čtvrteční den začal bubnováním deště na střechu a se svou hudbou skončil až v odpoledni. V pěším výletě jsme navštívili Loucký klášter, který má pronajatý firma . Firma, která se o propagaci nejen svého vína, ale celého Znojemska dobře stará. Nejvíce nás asi zaujala výstava děl umělců, kteří jsou členy společnosti přátel dobrých vín a jezdí  na ochutnávky vína a archivují jej ve sklepích Znovínu. Nejvíce asi pan Slíva. Poobědvali jsme v arabské jídelně (doporučuji), prohlédli si další památky města, prošli podzemím a večer se přivítali burčákem s Hankou a Lenkou.

Nesvadba: Konečně se cítím dobře naložen	Slíva	Slíva
	Znojemský viadukt	U prodejny keramiky

V pátek si Lenka vyčistila a namazala řetěz (co kdybychom potkali Zdeňka), projeli hranice do Retzu (vzpomínáte PrahoVídeňáci na velké červné kolo?), pozorovali bitvu Dona Quixote (kovového) s místním větrným mlýnem a prošli část kalvárie. Prokličkovali jsem cyklostezkami (někde těch různých souběžně probíhajících cest bylo AŽ MOC), rozehnali hejno špačků (a zavzpomínali na horror Ptáci) a přejeli bez problémů nehraničním přechodem. Hned za hranicemi nás pozdravil zámek v Jaroslavicích svým ambitem prosvíceným nebeskou modří. Při fotografování málem došlo k neštěstí: Hanka se přidržela několikametrákové hlavice na zábradlí a ta se rozkývala, nebyla vůbec oporou, naštěstí zůstala na svém stanovišti (Hlavice i Hanka). Za několik desítek minut jsme se rozkývali i my. V první sklípku jsme nebyli úspěšní (ale dostali jsme červený předburčákový mošt), v druhém nám zdarma dávali dobrý zelený veltlín a ve třetím jsme bez ochutnávky nemohli odejít. První sklenka červeného burčáku nebyla nijak zvláštní, v dalších jsem se ale již vpili. A pak rozkývali. Opět nás Moravané příjemně zdrželi a tak plánovaný vodní mlýn ve Slupi jsme okoukli jen zvenčí. Večer pak patřil již ochutnávkám (DESET vzorků) v nám dobře známém Moravském sklípku v Šatově. Ochutnávka dnes však proběhla úplně jinak. Vína nic moc, vše uspěchané....

	Retz
Don Quixote	Sancho Panza
		Rakouské vinice jako ruské celiny
Orientace v mapě	Orientace v terénu	Ano, je to on, Franta Pepa Jednička
Dramatická poezie vinic	PTÁCI	Na bycyklu  šlo překonat přechod lehce
Příprava samospouště	Víly vycházejí...	... a vinaři pracují
Cyklistky koštují	Vodní mlýn ve Slupi	Zatahuje se opona

Sobotní den měl velké plus v modré obloze a velké mínus v teplotě. Ne, že by bylo pod bodem mrazu, ale bylo frišno na druhou. Vyrazili jsme na jih. Teplota se ale v Rakousku nezměnila. Tentokráte jsme si nechali v Hnanicích pasy zkontrolovavat i od rakouského pasováka, aby se nerozčiloval jako včera, kdy jsme si s Hanou jeho čtení novin vyložili jako nezájem o kontrolování a on pak bručel na Hanku s Lenkou. Zahřáli jsme se stoupáním dubovým lesem a nechali si rádi vnutit dojem tepla sluníčkem babího léta. Hlavní cíl našeho putování bylo městečko Hardegg s hradem, jehož malebnost se mi nezdařilo na fotografiích zachytit. Z vyhlídky, která je již na české straně a jejíž návštěvu doporučujeme, po besedě s klubem turistek (> 60) jsme dojeli do informačního střediska správy národního parku Podyjí v obci Čížov. Tam si nejvíce užila Lenka s Hankou. V koutku pro děcka uspořádaly závody ježečka, kačenky a berušky (dřevěné hračky, jak se dolu kolíbají na nakloněné dřevěné rovině). Závody to byly asi zajímavé, protože dramatické a etické problémy závodu ještě probíraly večer při toaletě. Abychom ukojili své chuťové buňky, večer jsme v Novém Šaldorfu nakoupili burčák (cena od 40,- do 60,- za litr). Ochutnali vína v dalším sklepě a domluvili si nedělní nákup. Večer jsme pak uspořádali (jako předčasný dárek Lence k narozeninám) soutěž ve hře ACTIVITY. Na začátku bych svou Hanu nejraději přiškrtil za to, jak očividně dávala svůj nezájem najevo. V průběhu hry ale již bylo vše jinak, skvěle jsme se v prostoru 2*3 metry pobavili. Až se uvidíte s Hankou, nechte si ukázat zrychlený film nebo ode mne nakreslit sirotka (poprvé v životě jsem kresli kosočtverec se sexuálním významem).

Ta  červená hromádka vlevo dole je relaxující Hanka

bez komentáře

Portugal

Královský stolec

Kola a my v bufíku

Závěr:Znojemsko a hlavně Podyjí je moc pěkné, cyklostezky dobře značené, vedené mezi vinicemi a podél Dyje. Do Rakouska a zpět je cesta jednoduchá nejen hraničními přechody. Lidé jsou zde milí a vstřícní, sklípků spoustu. Ubytování v kempu nic moc, chatka malá, sprchy špinavé, ale na přespání to jde, zvlášť, když nám půjčili radiátor. Kvalita vína ve srovnání s Valticemi je ovšem nižší a burčáku značný nedostatek. Hynek prohlásil, že se mu nejvíc líbilo v Perné u Formana a to mně taky, zvlášť když měl dostatek burčáku a vína a další byl hned vedle.

A ještě odkaz na OBSÁHLOU FOTOGALERII a Lenčin doplněk

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy