Jana se snažila uspořádáním sýrové rolády (dole roláda, přes ní položen krycí chlebík) naznačit, že to přeci nebudeme jíst bez chleba. Její myšlenku jsme úmyslně nepochopili a smyslně se ládovali.
Ale protože jsme lidé kulturní a činorodí, přišel čas i na hry a soutěže (jak se známe, 8 vteřin a dost, slovo od, twistr), se kterými jsem obtěžoval samozřejmě já. V jednu hodinu v noci bylo soustředění rozpuštěno s tím, že vyrazíme dnes v 10:00.
mohlo
být vidět, kdyby bylo vidět. Zvlášť důležitým místem, které nebylo vidět
bylo Janino rodné město
Dobrovice. Po krátkém občerstvení (mimo jiné
banánky v čokoládě od Lenky) následovala cesta (kupodivu s lyžařskou stopou) okolo vojenského tajně špionážně vysílacího prostoru.
Abychom si cestu "usnadnili", tak po výjezdu z lesa jsme pod mým vedením zabloudili, jeli lesem klacky neklacky a neplánovaně jsme se najednou vyskytli u pramenu Boží voda. Tady nás zachránila modrá značka a zdárně jsme dojeli lesem nad známé (jezdí se tu cyklokros) horské středisko Holé Vrchy a sjeli zrádným terénem k rybízovým plantážím. Při sjezdu jsme pro Hanu uspořádali představení balet na lyžích. Při něm Hana, která vychytrale jela na zadní pozici, viděla, jaké děláme kreace při po přejezdu z louky na zorané pole s hlubokými brázdami. Byli jsem odměněni hurónským smíchem. V závěru jsem již jen zdržoval fotografováním a požadováním pitiva, vylučování tekutin jsem si nechal až na doma.
