Českým středohořím | (to najdete tady) |
|
Jo, jo, jooo...!!! Úvodní souhlasný pokřik půjčený od školačky Helenky z "Hrdého Budžese" plně vystihuje, jak dobře se sobotní akce mělnických cykloturistů vyvedla. Z naší skupiny kolem HAHY vyšlo zúčasnit se jen dvoum členům, spíše členkám - Lence a mně. Kladné rozhodnutí padlo kolem poledního v pátek a v sobotu se veškeré plány už jen hladce realizovaly. Já v 6.00 čekala na Praze 8 před automobilkou Porsche kompletně cyklovybavená - Lenka dojela svým červeným autičkem do minuty. Hodily jsme kola na střechu a už frčely na Mělník.
| |
Již po úvodních metrech polabské cyklostezky bylo na co koukat - přitahoval zejména kontrast velkolepých kopců a skal s průmyslem
Ústí, který se líně rozvaloval na protějším břehu. Plně upoutal též nový
moderní most přes Labe , architektonicky celosvětově uznávaný. Nakonec naše cyklodružina Labe opustila a začala ukrajovat taky něco s okolního
hrbolatého terénu. Nahoru a dolů a pro změnu dolů a nahoru. Nuda tedy v žádném případě. Zajímavá vyhlídková
(a nejen ta) místa byla doprovázena slovem - odborným toť výkladem, jak už je ostatně na podobných mělnických akcí zvykem.
Tak jsme absolvovali kostelík v Homoli pod Pannou,
Zubrnici s vláčkovým museem a funkčním mlýnem,
Ústěk s bizardními domky a domečky v neméně bizardním údolí.
|
|
A zcela pozvolna, nenásilně jsme vpluli do pískovcovitého podloží Kokořínska. Tady jsme si panečku stoprocentě užili
terení bikové jízdy! I trošku toho adrenalinu v krvi možná bylo
(alespoň u některých).
Co nás ovšem všechny do jednoho okouzlilo, byl velikán Helfenburk (více
tu a
tu a
tu)
- fakt moc pěkná udržovaná zřícenina. Chybu neměl ani terénní lesní okruh zvaný
Husí, zakončený úchvatnou solitární balvanovitou skalou, zvanou též
Husa nebo i Čáp.
Většině z nás se jelo príma, plynule a hravě. Někteří však měli trochu smůlu - jako že
5x spravovali (na jednom bicyklu, prosím!), anebo že jim za jízdy doslova
ulítlo sedlo.
|
|
| Hlavně, že se nakonec společnými silami vše opravilo a všichni dojeli do Mělníka zdrávi a nezraněni. Tachometr ukazoval necelých 88 km. Alespoň ten můj. Už se stmívalo, když nás Lenčino červené autičko vracelo Praze. Po těle příjemně unaveny, ale na duší? Jen svěží, odpočaté a omládlé! Doufám, že si podobné brzy zopakujeme a za hojnější účasti přátel kolem skupiny HAHY. Už se těší a všechny pozdravuje Iva. |