Co se dělo?
To je na této stránce v takové směsce.
Nejdříve se jaro nadechovalo a
zemědělci nám hrozili psy.
Pak přišel rej čarodějnic v Jablonci
Pak jsme vstoupili do Evropské unie a hned první den se to u nás v Mladé Boleslavi projevilo:
Přiletěla německá vzducholoď.
V rozkvetlé aleji nás
předjela finská škodovka.
a fotografovali nás polští
cyklisté mířící do Prahy.
Jedna mladice v Jablonci
oslavila to, jak stále
vypadá na 25.
Vidíte ji na Evině dortu:
(a pravdu, až tam dáte
ukazatel myši)
Divadlo popsala IVA:
Ale pro pořádek pěkně od začátku.
Původně byl program zcela jiný - měsíce dopředu plánovaný výlet na Kokořínsko. Během několika málo minut a několika rychlých telefonátů mezi Ml.Boleslaví-Prahou 8-Prahou 4 bylo v pátek po osmé večerní rázem vše jinak - definitivně se jede do Bolky, abychom realizovali první jarní kolektivní cyklosetkání.
Nesporná výhoda - nemusí se tak časně vstávat, jako v případě cyklovýletu na Kokořínsko. My z Prahy jsme měli spicha na konečné tramvají před ďáblickým hřbitovem. Něco po deváté jsem se krásně sjeli /nikdo na nikoho nemusel čekat/ - Milena s Lenkou přijížděly od metra v Holešovicích, no a já s Dušanem skoro před hřbitovem bydlíme. Ještě esemeska Vorlům, že vyrážíme a pak už jen ŠLA'A'A'P do pedálů.....Bylo frišno, nějké to mračno, ale nemrzlo a hlavně nepršelo.
Ve Veleni jsem dala na výběr - pokračovat buď přes Kostelec či přes Brandýs/Labem. Dušan rozhodl, že to bude přes Brandýs.
Pravda, blesklo
mě hlavou, že v případě, že nám někdo z Vorlů přijede naproti, nebude to na
Brandýs, ale na Kostelec, jak to mají naučené...Ale co! To už naše pražské
družstvo musí být dávno na společné a jedině té správné silničce na Mladou
Boleslav.No, bylo to opravdu o chlup. V Brandýse bylo totiž přeautováno, já a za mnou v závěsu Dušan jsme přelétli rušné křižovatky, zmizli v zákrutě a tím i z očí Lence a Mileně, takže ty odbočily jinam. Jsou to však holky inteligentní a záhy to napravily a dohonily nás. Konečně jsem všichni měli městečko za sebou a užívali si cyklojízdy tichým borovým lesem, bývalou to vojenskou zónou. Projíždíme Hlavencem, když tu na obzoru dva podezřelí cyklisti - chystají se odbočit na Sudové Hlavno. Že by Vorlové? A směřují na Kostelec!!! Váhavě zamávám. Na Hynka to tedy nevypadá, na Hanu - možná...Asi mávám na úplně cizí lidi...Nebudu napínat, byli to naši. Setkání fakt o chlup - sice ne s Hynkem, ale s Hanou a Janou. Hana jezdí bez mobilu, tak by asi dojela až do toho Kostelce, ale Jana by ji možná zachránila - jezdí s mobilem a ještě před Kostelcem by nás určitě kontaktovala.
A hned
bylo veseleji, jak naše šestice uháněla k Bolce. Záhy již bez větších dramat
pak dorazila do ul.Smetanova k Vorlům.Sotva jsme stačili sundat cyklohelmy, už se podával oběd - to díky Hynkovi, který zůstal dopoledne doma a šetřil pohybový aparát na odpoledne. Svá hladová bříška jsme uchlácholili výborným křehounkým kuřátkem, žluťounkými brambůrky, nakládanou zeleninkou.
Navrch pak kafíčko s makovcem...
No a mě se
najednou ani nikam nechtělo, setrvala bych v příjemné otupělosti a s mdlým
úsměvem mentála bych civěla do blba...Ale nic takového. Honem, honem,
nasedat a pokračujem v krasojízdě! Brzy jsem byla v reálu - nožky na
pedálech kmit-kmit, větřík svištěl kolem uší, Bolka za zády a první kopec
před námi. Z něho pak opravdu krásné výhledy do daleka na Bezděz, Ralsko,
Ještěd, Trosky, ale na kochání nebyl vůbec čas. Již se skluzem jsme se
pokoušeli stihnout divadelní představení ochotnického spolku v Ledcích.
Předvoj Hynek-Dušan nám zakoupili vstupenky, zbylá dívčí část přišla o
počátečních pár minutek. Jelikož šlo o představení pod širým nebem, naše
lehce propocená těla nikomu nevadila. Šlo o zdařilou situační komedii
plzeňského autora
Antonína Procházky "S Tvojí dcerou ne!" Zasmáli jsme se a vůbec celá
atmosféra byla fajn. Po skončení
představení
zbývalo již v pohodě a beze spěchu na kole se opět přesídlit do Bolky, u
Vorlů doplnit tekutiny /kafe, čaj, vínko/, posílit se obloženými bagetkami,
poklábosit, ale ouha - v 18.55 jede vlak na Prahu, máme na to slabou
čtvrťhodku!!! To byl fofr! A opět - dnes již podruhé - o chlup. Jana
vystartovala jako první, že nás povede. Za ní se zavěsil Dušan, za Dušana
já. Pak dlouho nic, po ohlédnutí jsem v dáli zahlédla Hanu. Kde jsou zbylé Pražandy - Lenka + Milena? Na nádraží jsem stihla koupit skupinové jízdné a
náš vlak vjížděl do stanice. To už konečně i holky, rozloučení s Hanou a
Janou byl raz-dva, narvali jsme se i s koly do vagonu se zavazadlovým
prostorem a už frčeli ku Praze. Vyšlo najevo, že Lenka s Milenou v závěsu
odbočila na úplně opačnou stranu, než je mladoboleslavské hlavní nádraží,
nebýt silného Hanina vokálu, tak ještě teprve dnes dojíždějí kolmo ke svým
domovům.Ale všechno dobře dopadlo, za hodinku jsem s Dušanem vystupovala v Praze na čakovickém nádraží a holky to dojely až na to Hlavní. Můžeme jen konstatovat, že sobotní cyklovýlet 8.5.2004 byl velmi zdařilý, tacháče ukazovaly přes 100 km a nikdo si po Kokořínu ani nevzdych. Zdraví všechny zúčastněné i ty, co byli tentokrát mimo a na nějaké podobné příští se těší Iva.
Všechny obrázky, hlavně z představení, naleznete ZDE.
A poslední akcí, ke které mám fotky je náš zájezd do skanzenu v Přerově nad Labem, ze kterého předkládám tyto záběry:
Kolo jedné místní paní
Nejenom námořníci vkládají
do lahví své výtvory...
Hádanka na závěr.
Co to na obrázku vidíte?