Beru tedy Hanu, řetězy, psa, staré "práskačky" a jedeme do Bedřichova. Na místě je to jasné, bereme lyže. Skutečně plnohodnotná zima. Sníh je všude, i na místech, kde bývá vyfoukáno, je ho dost. To jsme si mohli vzít ty nové běžky... Krátce stoupáme k rozcestí U buku, potkáváme rolbu (jen stlačuje sníh, je bez zařízení na tvorbu stopu). Na další křižovatce odbočujeme vlevo směrem k Černé Nise. Zde už trase není prošláplá, projíždíme čerstvým sněhem (vepředu je většinou Hana). U Olivetské hory se nezastavujeme na výhled, je (vlastně tradičně) mlhavo. Od Bílé kuchyně dojíždíme ke Hřebínku, kde občerstvení není, jak jsme očekávali, otevřeno, je zde nápis "Pro nemoc zavřeno".
Protože je to první běžkařská výprava, volíme kratší variantu, uhýbáme
k rozcestí Gregorův kříž. Zde podporován Haniným křikem "POLÍVKA",
zvyšuji tempo a jako první dojíždím k oblíbené hospůdce na Nové
louce. A zrada, na dveřích nápis GESCHLOSEN - ZAVŘENO. No co se dá dělat,
dám si polévku na parkovišti. Nejkratší cestou běžíme na parkoviště,
kde OBĚ občerstvení mají otevřeno
,
ale ani v jednom nemají polévku
.
No ještě že máme v Jablonci kamarádku, soukáme do sebe rohlíky a dojíždíme
k Evě. Vnikáme do domu, zvoníme u dveří a zrada, Eva není doma.
Co se dá dělat,
frčíme domů a věřte, nevěřte, tam jsem zjistil, že už na polívku nemám
chuť.
Tak neváhejte, když počasí
vydrží, vezměte lyže a hurá na hory. Je to zajímavější než vánoční úklid, vážně.
