Alpe Adria 1.část,
k moři

21.6. - 27.6.2021
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana
Foto Hynek  Video Hynek
Marek
Interaktivní mapa

Když Alena V8 vyhlásila možnost zájezdu s cestovní kanceláří Extrém tour po trase Alpe Adira, tak byl zájezd hned plný. Kdo pozdě chodí... Dohodli jsme se tedy s Kalimerem, že zkusíme variantu, kdy dojedeme vlastním autem do Salzburgu, tam se přidáme k zájezdu (povezou nám stany) a pak z Grada u Jadranu pojedeme zpět do Salzburgu na těžko, tedy se stanem a spacákem a karimatkami a varnou konvicí. Mělo to jedinou lehkou komplikaci, Kalimero šel v únoru na operaci srdeční chlopně a my jsme jeli už v červnu.
Operace se zdařila, Kalimero si pořídil přítlačný motorek na kolo a my mu slíbili, že když bude potřebovat, tak mu kolo zvedneme. Nesměl totiž zvedat břemena těžší než 6kg. Jet trasu na kole přes 1000 km a přes Alpy mu nezakázali. On se tedy, popravdě řečeno, ani neptal.

Při pondělním odpoledním setkání v kempu u Salzburgu jsme stolky uspořádali do kubistického obrazce, my bez toho umění prostě nemůžeme být.


Úterý 22.6. (trasa na mapy.cz)

Hrad nad Salzburgem jsme opustili a dali jsme se na jih

podél Salzachu. Byla to taková nenáročná cesta bez aut, dobře se na ní  povídalo.

Hrad u Werfenu - někteří vyjeli až nahoru po silnici, bez lanovky.

Nemohu se jen rozhodnout, jestli je lepší hrad sevřený v údolí nebo na kopci.

Bischofshofen, vzpomínka na dětství, kdy jsem sledoval turné tří můstků. Na budově u doskočiště nechybělo na desce s vítězi jednotlivých ročníku jméno Jiřího Rašky z roku 1971.


Tečkou, skutečně chutnou, byla večeře   v kempu v Schwarzach in Pongau. Tu nám připravil, stejně jako v dalších dnech Láďa. Velice příjemná služba Extrém touru.   Kuře s bramborem:
   


Středa 23.6. (trasa na mapy.cz)

Cesta se sice houpala, byly i větší stoupání, ale výhledy byly, a tak se stoupalo lépe.


Byly i rovinky, třeba v Klammtunnelu dlouhém 1603m. Ten jsme projeli rychle, hukot aut, které sice byly od nás bezpečně odděleny zídkou s vysokým zábradlí, nás hnal vpřed. Po jeho projetí jsme ještě dělali průzkum (to je ten ocásek na mapě) jestli by šlo projet kolem tunelu bokem, starou silnicí. Snad ano, ale počet a velikost spadlých kamenů nás odradily od delší cesty.


Toto město jsou lázně Bad Gastein. Vedle vodopádu jsou na okolních úbočích nalepeny větší i menší lázeňské domy včetně jednoho ve stylu brutalismu. Na 2.5 km vystoupáte 200 výškových metrů. Přiznám se. Zapotil jsem se. Někteří šikovní si nechtěli užívat lázeňskou atmosféru a vtipně si zkrátili cestu výtahem v parkovacím domě.
   


Další zajímavostí na trase byla zkratka mezi obcemi Böckstein a Mallnitz. Za 5€ (kolo+osoba) jsme ve vlaku zaparkovali kola a nechali se svést Taurenským tunelem dlouhým 8.5 km. Podjeli jsme hlavní alpský hřbet s kopci vysokými až 2800m.  Před nástupem jsme měli pech. Přijeli jsme totiž přesně v okamžiku, kdy se vlak s auty a motorkami rozjížděl. A tak jsme si hodinu počkali na 14:20 kdy jel další. Jezdí každou hodinu od 6:20 do 23:20 (z Böcksteinu).


Po výstupu z vlaku jsme udělali krátký průzkum, zkoušeli jsme lesní cestu místo silnice. Nešlo ale rozumně projet, budovali zde právě cyklostezku. Tak tedy příště. Po prosvištění serpentýnami do údolí jsme krásně dojeli do kempu Campanula Camping v Reißeck u obce UnterKolbnitz. Zde nás čekaly jen příjemnosti. Mohli jsme se vykoupat a protože majítelé jsou Moraváci,

dali jsem si doopravdické pivo, Ostravar.

Další příjemnosti byla večeře, vepřové na houbách s rýží.

Večer jsme si ještě zahráli oblíbenou hru - rozplétání vodičů. Jsme nějak moc električtí.
   
 

Čtvrtek 24.6. (trasa na mapy.cz)

Asi 3 km po startu na rovinaté trase jsme poprvé odpočívali. Tady jsme museli, to musíte uznat.


Žádné prďáky, cesta byla pozvolná, ale on takový dlouhý, mírný kopeček dá také zabrat. Ale nebylo jich moc.



V tomto altánku s tekoucí vodou jsme obědvali. To jsme ale již byli mimo trasu. Především Hana totiž chtěla navštívit jezero Millstatter See. Dostupnost koupání je zde na hustě osídlených březích špatná, nakonec se jí ale podařilo vykoupat. 


"Co když už budou ve Villachu všechny lékárny zavřeny, až tam dojedeme?", pravil Kalimero. Dali jsme mu za pravdu a šli se nechat otestovat na covid19, je to přeci zdarma. A do Itálie je to nutné bez ohledu na očkování. Ukázalo se, že to sice je zdarma, ale pro Rakušany. A 27€ se nám nechtělo platit. A ani v červeném kříži jsem neuspěli, to zase chyběla nějaká žádost. Nechali jsme to být, třeba se to vyřeší nějak "samo" a pokračovali podél řeky Drau dále.


Zcela náhodou jsme se u srdce sešli všichni a sváteční Honzové povolili lepým děvám se s nimi vyfotografovat.


Most do zatáčky, to je povinnost vyfotit. A přichází nám SMS (Láďa->A8->my), že ve Villachu se skutečně můžeme zdarma otestovat na náměstí Nikolaiplatz.

Ukázali jsme pas, vyplnili formulář s emailem a telefonem, pošťourali se v nose. Za půl hodiny nám přišla SMS o negativitě. Kdo si počkal na místě, dostal i papír s razítkem.


Radostně naladěni jsme si prošli Villach, ale věž, kterou jsme loni vynechali, byla zase zavřená, přišli jsme po 17:00. A tak jsme si dali alespoň kávu se zákuskem. Museli jsme se prokázat, že jsme byli na testu. V restauraci/kavárně to bylo poprvé a naposled.

V kempingu Gerli ve Villachu jsem nějak nestihnul vyfotit večeři, bylo to směs masa a zeleniny v tortile. A bylo toho dost, i když se hrnec s večeří chtěl projít po kempu, vyskočil z přívěsu a neudržel rovnováhu.

 



 
 
Pátek 25.6. (trasa na mapy.cz)

Nejatraktivnější část Alpe Adria Z Villachu do Itálie a tam po zrušené železnici Pontebbana nás čekala na 106 km dlouhé etapě.
   
Začali jsme lehkým stoupáním a vjeli jsme mezi horské štíty, ani nevíme jak. Pozvolné stoupání bylo dlouhé asi 45 km. Před hraničním přechodem do Itálie nás Kalimero nabádal: "Moc se nerozhlížejte a jeďte, ať vás zbytečně nekontrolují!" A tak jsme jeli tak rychle, až jsme přejeli cykloodbočku přímo na hranicích. Otočili jsme se a dali si hraniční přechod ještě jednou. A to jsme po této odbočce jeli loni, při italské etapě na zájezdu v Korutanech.
A pak to začalo. Mírné klesání až skoro k cíli. Výhledy, mosty, tunely občerstvovny v bývalých železničních stanicích. To vše jen pro nás, cyklisty.
   
V té hospůdce vpravo jsme potkali partu cyklistů, kteří jeli stejnou trase, ale nevynechali žádné občerstvení. Snad střídali pivo s vínem. Byli ale stejně rychlí jako my. Vlastně při jízdě rychlejší.

Toho s nejoriginálnějším oblečením jsem požádal o foto
 
To fakt nejsou kalhoty a košile, to je jeden dres.

Alespoň 4 tunely na ukázku:








Abyste dojem z cesty měli reálnější, můžete se podívat na naše tunelové video z průjezdu touto částí na youtube.
 
   
Stezka bohužel ve městě Resiutta končí (psáno v roce 2021). Pro Kalimera ale ne, jedeme na průzkum, tentokráte úspěšný, nemusíme tak brzo na hlavní silnici:    


 



V krásném městečku Venzone si na závěr dáme pivo a víno.


Před kempem Val del Lago nás ještě překvapilo stoupání. Dostáváme se ale do peletonu, tak to jede rychle.


V kempu zase málem vyhrál hlad před fotodokumentací. Zachytil jsem jen poslední kousky kotlety a těstovinového salátu.


Sobota 26.6. (trasa na mapy.cz) 112 km (stoupání 111m, klesání 344)

V poslední den šlapání na jih opouštíme Alpy, čeká nás horká rovinka:


Na cestě jsou nejzajímavější města:

Udine




Palmanova.
   

Z wikipedie jsem o devíticípé Palmanově podobné Terezínu, památce UNESCO (2017), zjistil, že začala být budována Benátskou republikou v roce 1591 jako obrana proti Turkům. Svou roli sehrála za Napoleona i v první světové válce.
   
Poslední kilometry byly testem morálky. Šlapat a šlapat, v závěru po dlouhém mostě, na kterém se cílové Grado vůbec nepřibližovalo. A to jsem  tam chtěl být brzo, zjistil jsem totiž, že mám silně nalomené sedlo. Naštěstí mapy od google pomohly najít bike shop a měli otevřeno a měli i rozumné sedlo.    

Tak ještě poslední večeře:

a tečkou bylo večerní koupání
   
     
Účastníci zájezdu měli v neděli osobní volno, my (HaHy+Kalimero) se dali na cestu zpět. Ta je popsána v dalším článku.    
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy