Předvánoční procházka Prahou
s Karlem a Jaromírem

15.12.2018
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva, Hynek
Korektura Hana		 Foto Hynek Iva
 Interaktivní mapa
Zítra již třetí adventní neděle, tajemný čas předvánoční... Dneska ještě sobota, ale ne lecjaká. Po 14. se půjdeme předvánočně projít Prahou. Pod vedením z loňska osvědčené dvojice Karel-Jaromír. Startujeme ze stejného místa jako před rokem. To jest z foyeru Masarykova nádraží. Jak se oblečeme? Bude teplo? Bude zima? Něco mezi tím? Správně asi za třetí. Navíc asi více větrno. V lokalitě starého dobrého Žižkova to však určitě zvládneme. Takový je totiž cíl v pořadí 14. PpP (= Předvánoční procházky Prahou). Kluci nic neponechali náhodě a dostupné informace s předstihem a pečlivě zkonzultovali a doplnili s Jardou Jelínkem, skvělým lídrem předchozích PpP. Své polínko k úspěchu tematické procházky přiložila i Radka, pracující na Žižkově dobrých 15 let.
Uprostřed akční (a proto rozmazaná) autorka článku, Iva

Vymotáme se z Masaryčky a míříme na Vítkův vrch.

Hynkem "umělecky" ztvárněné okolí Masarykova nádraží
Před strmým schodovitým stoupáním se s námi Jaroušek rozloučí - měl by absolvovat další přátelsky kulturní setkání. Prostě persona grata.

Foto Iva

V nejvyšší části žižkovského vrchu Vítkov, ve výšce něco málo přes 270 metrů nad mořem, nějaký čas pobudeme. Nejstarší doložená zpráva o kopci pochází z roku 1041. Ve 14. století byl vrch pojmenován po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory, který zde měl vinici. A právě zde se odehrála 14.7.1420 bitva, při které byli odraženi křižáci méně početnými husitskými vojsky Jana Žižky z Trocnova. Socha tohoto vojevůdce zde zákonitě na sebe strhává nejsilnější pozornost. Sochař Bohumil Kafka navýšil hmotnost sochy na 16 a půl tuny a tak se Žižka na koni řadí na třetí příčku největších bronzových jezdeckých soch na světe. Po Karlovi a po Jaromírovi se slova ujímá i cestovatel Michal Jon - jeho dědeček svého času správcoval ve zdejším Národním památníku a chlapec Michal často projížděl na koloběžce pod obřím Janem Žižkou.

Hynek si dovoluje ještě jeden výtvor, "kresbu tužkou" (originální foto najdete v galerii)


Karel nám domluví výhodné jednotné seniorské vstupné na prohlídku interiérů památníku, kde asi největším zážitkem jsou větrné pohledy z vyhlídkové střechy památníku. Pravda, dnes není viditelnost ostrá jak břitva, ale i tak jsme fascinování matičkou Prahou pod námi. Shlížíme na hřbet statného koně s husitským bojovníkem Žižkou, na jedné straně pak do čtvrti Karlína a na druhé do bizarnějšího Žižkova. Národní památník vlastně tyto pražské oblasti rozděluje.

Funkcionalistická stavba památníku podle architektonického projektu Jana Zázvorky (otce populární české herečky Stelly Zázvorkové) prošla pohnutými historickými událostmi, ale i nedávno celkovou rekonstrukcí. Slouží nejenom jako museum (např. exposice věnovaná dějinám 20. století), ale prostor je dán i různým koncertům, divadelním představením či aktivitám pro školy.


Dozrál čas posunout se dál. Třeba na oběd, na nějaký ten lunch... Třeba i oklikou, abychom viděli taky něco z typického Žižkova. Nejvýhodněji se jeví vzít to přes Vrch sv. Kříže neboli Parukářku. Odtud bývají též famosní výhledy na Prahu. A opravdu výtečné jsou a nikdy tě neomrzí. Některé překvapí na samém vršku "Psí Hřiště" (s diskriminací hárajících fen - vcelku pochopitelné, jinak by zde mohla být psí Sodoma-Gomora). Z Parukářky sestoupíme na Olšanku, kde chvíli postojíme u nejstaršího žižkovského svatostánku, u kaple sv. Rocha. Vystavěna roku 1682 jako morová kaple, celým názvem jde o kostel sv. Rocha, Šebestiána a Rozálie.


U Žižkovské radnice zabočíme vlevo a průjezdem v Prokopově ulici cíleně míříme k Betlémské kapli z roku 1914. V dvorním traktu žižkovských činžáků se skrývá chlouba kubismu, jediné místo v Praze s původním kubistickým interiérem. Kostel patří sboru Českobratrské církve evangelické, autorem je sochař Emil Králíček.

Foto Iva

Originální pomník Jaroslava Haška na Prokopově náměstí každopádně zaujme. Někomu se socha líbí, jinému méně, někomu ani trochu. Netuctové dílo je poctou panu spisovateli a také jeho tvůrci akademickému sochaři Karlu Neprašovi. Druhou jezdeckou sochu na Žižkově dokončila po smrti otce až jeho dcera Karolina Neprašová.


Novogotický kostel sv. Prokopa na Sladkovského náměstí je další naší zastávkou. Vedle kostela se nachází neméně významná stavba. Je to Gymnasium Karla Sladkovského řadící se mezi nejstarší střední školy v Praze. Studovalo zde mnoho významných osobností, za všechny např. herec Jaroslav Marvan či novinář a spisovatel Ondřej Neff.


Když brouzdáte Žižkovem, nemůžete vynechat Palác Akropolis, lidově "Akropole". Palác je postaven ve stylu, který historik architektury Zdeněk Lukeš označil za "neoklasicistní s prvky opatrného konstruktivismu". Doznívají zde navíc rytmy stylu art deco. Akropole nabízí různorodé koncerty odlišných žánrů, alternativní divadla, klubové scény, večerní diskotéky... Vše doplněno službami barů, restaurací, kaváren. Inu, asi bychom se zde nenudili.


Na Olšanech v Mahlerových sadech míjíme Starý židovský hřbitov, který byl založen roku 1680 jako morové pohřebiště pro pražskou židovskou obec.


V jeho parkové části postavili v druhé polovině 80. let věž televizního vysílače. Tato Žižkovská věž, Tower Park Praha je nejvyšší stavbou Prahy a svými 216 metry i nejvyšší vyhlídkovou plošinou v České republice. Dobrý námět pro jiný pražský výletík. My dnes s pocity malinkatých mravenců těsně kolem věže proklouzneme.

Foto o pár desítek minut později, při odchodu z restaurace.

Zbývá nám proběhnout přes náměstí Jiřího z Poděbrad, lidově přes Jiřák. Zde hodíme oko po impozantním kostelu Nejsvětějšího srdce Páně od slovinského architekta Jože Plečnika. Formou režného zdiva zdiva byl kostel realizován v letech 1928 až 1932. Jeho hodiny o průměru téměř 7,5 metru jsou největší v Česku. Stavba je inspirována Noemovou archou.


I tentokrát úspěšnou PpP končíme v Pivnici U Sadu na Škroupově náměstí. Rezervovaná místečka v teple pivnice už na nás čekají.




Jelikož tandem Karel-Jaromír se opět víc jak osvědčil, má naší důvěru i na příští PpP 2020. Čímpak nás asi překvapí... ?

Karel je ten s kšiltovkou		  
Jaromír je ten, co nesedí na koni
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy