Mozart-Radweg4.-8.9. 2018 |
Autor textu | Foto / video | Ostatní |
Hynek Korektura Hana |
Foto
Hynek: Vše nebo jen
zajímavosti (50) |
Mapy
Středa,
Čtvrtek,
Pátek,
Sobota |
Od roku 2012, kdy jsme na
Mozart - Radweg náhodně narazili,
jsme plán odkládali na příští rok. Až v roce 2018 se to povedlo. V úterý 4.8. v poledne do Kalimerova auta přisedli s koly Hana a Hynek a vyjeli do Schechenu u Wasserburg am Inn. Večer v kempingu Erlensee jsme udělali inventuru, co jsme zapomněli (čelovky, správné nahrání mapy do Hynkovy džípindy) a za svitu světla ze záchoda zalezli do stanu a stanové rakve. |
Středeční start je pomalejší, kompletujeme
kola a brašny. V 9 hodin jsme už ale u Innu, cesta je rovná, ale kopce Alp
se rychle blíží: V Oberaudorfu přejíždíme dřevěný most z Německa do Rakouska, kde se už houpeme na prvních terénních vlnách: |
Po obědě ve stínu stromu (paštika) už nepodlehneme dalším svodům dalších laviček, i když jsou s panoramatem, vodou a lehátky: Stoupáme do horského střediska Waidring abychom pak podél řeky dojeli do Loferu, kde pečlivě vybíráme hospodu. Vyhrává ta, kde je nejvíce domorodců a místní pivo UNSER BÜRGERBRÄU (3.50 €) je fakt dobré. |
Waidring Lofer UNSER BÜRGERBRÄU v Lofere, Kalimero má užší pivo. Závěr dne je tak, jak má být. Posledních 15 km je zadarmo, tedy z kopce, až do kempu Steinpass v Unkenu. Je zde klid, jsme druhá skupina hostů, po nás přijíždí ještě dvě auta. Kempař nás odbaví v garáži a ráno zjišťujeme, že spal ve stanu. Večer rozdělal u teepee oheň a povídal si kamarády. Večeříme (zalévací polévka a nudle) kousek od stanů u stolu mezi umývárnami. Prostě bez chyby. |
Sice blízko cyklostezky, ale výše zobrazené ubytování jsme nevybrali. |
Ideální umístění v Unkennu (stany, kempař v garáži, umývány s jídelní lavičku, přístřešek na kola. |
Ve čtvrtek vstáváme v 7:00 při 10°C, ale je vidět, že sluníčko bude hřát a tak vlastně není zima. Vyndáváme elektrické přístroje ze zásuvek, zasouváme potraviny do chřtánů, Kalimero do posledních vteřin suší orosený jednoplášťový stan. Startuje windowsy a můžeme vyjet na další kochací etapu: Cyklostezka vede středem výrobny drtě. |
Přítok Saalachu |
Vtipný vykřičník před klesáním. |
No, není to krása? |
Ještě kousek nás Mozart vede Alpami a do velkých měst: Bertechsgaden známe z Orlího hnízda s Mikem, to jsme byli ale jen v údolí, nyní poznáváme i zámek s okolím. |
Oběd u Bertechsgaden Ache (rybičky, v konzervě). Opouštíme Alpy a vlastně podél Salzachu dojíždíme alejí do Solnohradu: Na začátku aleje nás vítal pán v růžovém. Podle krku černoch. Závěr aleje. To bílé (vzadu) je hrad. To vpravo je Sphaera, ale domorodci prý říkají Mozartkugel. |
Ten Solnohrad je prostě sladký, že? |
Má představa, vycházející ze zeleného podkladu mapy, že teď už to bude rovina a pohodová projížďka, se ukázala jako absolutně mylná. Mírná i prudší stoupání/klesání nás dost utavila a vzpomínali jsme na příjemné Alpy. Při večeři (čínská restaurace) Hana pravila: "Do kempu dojedeme za tmy". A měla pravdu jako vždy. Jen nevěděla, že dojedeme až do druhého kempu, ten první nefungoval. Díky Kalimerově pečlivé přípravě jsme po 4 km našli ten druhý. Sice byl zavřený, ale vjet do něj šlo a umývárny byly otevřené. A tak Hana bez světla, já s trojledkovou blikačkou na prstíku a Honza s reflektorem v puse jsme postavili stany úspěšně. A zítra bude celý den pršet. Ráno ale nepršívá. Dáme budíček v 6:00. A pojedeme bez snídaně. |
V pátek jsme skutečně vstali v
6:00. Během čištění zubů jsem uvařil vodu na čaj a tak jsme měli ráno při
balení alespoň čaj. Nechali jsem probudit recepční, zaplatili za noční pobyt
a v 6:59 za sucha vyjeli. Profil trasy byl dost rovinatý, jelo to. V půl
deváté začaly kapky deště houstnout a tak přišly na řadu bundy. V 9:00 jsme
od Tyroláků přejeli k Bavorákům a ti otočili zalévací kohoutek krajiny více,
bylo potřeba najít stříšku. Našli jsme ji u cukrárny. Vytáhli jsme své
jogurty a posnídali. Tím se nám trochu zhoršil zrak. Usoudili jsme totiž, že
prší méně a vyjeli. |
Sobotní budíček jsem ukecal z 6:00 na
6:30. Dobře jsme se rozhodli, spánek byl kratší o noční "koncert" mladých
kempařů a strach, jestli vydrží stan při prudkém dešti. Vydržel. Ale vlhkost
byla vysoká (zvlhnul i průkaz Honzova zdravotního pojištění, který si
zatavil do folie). Mlha byla výtvarně tvůrčí a nad ní jsme jasně cítili
sluníčko, které nás pak skutečně provázelo celý den. |
Slunce nám krásně nasvítilo klášter Seeon: Krajinou nás provázeli sochy Heinricha Kirchnea cyklotrasy skulpturweg, kterou jsme bohužel neprojeli celou, asi by to stálo za to. |
|
A pěkné byly i hadovité silnice. Nejenom v této části trasy, ale i jinde jsme ve vesnicích viděli vysoké cechovní sloupy dané obce: |
Detail: Další najdete ve fotogalerii. |
Svatba byla dalším důvodem k zastavení. Většina svatebčanů již byla v kostele, přesto jsme stihli ještě několik modelů. Škoda, že jsme nepřijeli dříve. |
Cesta nás vedla loukami dále až k městu Wasserburg am Inn, dle Hany napodobenina Českého města Loket: |
V závěru jsme pak u Innu vybrali kámen k
pomníčku Michalu Třetinovi. Tady: |
Celková trasa byla asi 390 km, většina cest po cyklostezkách nebo málo frekventovaných cestách. Můžeme ji vřele doporučit k následování. Pro větší počet zážitků bude lepší ji rozdělit do více dnů, kempů je na trase dost. |
|