Foto Jašesta
Foto Jašesta

Corbieres

30.6.-10.7.2018
Foto Jašesta
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva
Korektura Hynek
Foto Iva, Jašesta, K1
 
Na začátek prázdnin se chystám s přáteli ze spolku HAHY jezdit na kole v pohoří Corbiéres. Jirka Okrouhlík z OK TOUR Jablonec nad Nisou nám připravil cyklovýletování přímo na tělo. Vyrážíme cca za dva měsíce, času relativně dost. Corbiéres... někdy na jihu Francie to má být. Že bych mrkla do mapy... No, je to hodně na jihu a taky na západě. Počítáno z Jablonce, tak úctyhodných 1620 km, píše Jirka. Pohoří Corbiéres je vlastně podhůří Pyrenejí. Á, to tam bude v červenci asi pěkně teplo...








V prvém kempu nad Lagrasse:

Teplo je slabé slovo. Za vedra šplhající ke 40 st. C jsme kolem poledne o první červencové neděli v cíli. V kempu nad starobylým městečkem Lagrasse, patřícím ke "156 nejkrásnějším", se rychle zabydlíme, stany stojí raz dva. Trochu si však dáváme záležet - vždyť tu strávíme celkem čtyři noci. Tož přesvědčíme Pavlíka, aby svůj stan o nějaký ten decimetr šoupnul. Pro lepší průchodnost a vůbec.
Odpoledne se vydáváme na prvou cyklojízdu čítající něco přes 40 km. Aniž bychom chtěli, jedeme ve dvou skupinkách HAHY. Aniž bychom chtěli, ta naše druhá vyrazí v protisměru než je v plánu. Nakonec to vůbec nevadí - zhruba v půli trati dojde k radostnému setkání :-). I tváříme se, že ten protisměr byl náš úmysl. Postupně zjišťujeme, že Corbiérky patří ke spoře osídleným regionům, silnic zde vede poměrně málo. Skalnatý kaňon řeky Alsou nás nadchne, v řece na okraji Lagrasse se smočíme a dokonce i zaplaveme. Úspěšný oťukávající výlet zakončíme ve venkovní hospůdce v Lagrasse, kde jako jeden muž objednáváme pastis, pivko, coca colu či oranžádu a s velikým potěšením hasíme žízeň převelikou.









Další etapy nás zavedenou ke kanálu du Midi, k více jak 300 let starému vodnímu dílu, jež spojuje Středozemní moře s Atlantikem. 240 kilometrů kanálu brázdí krajinu Languedocu, pyšní se 103 zdymadly + propustěmi a většinou romantickou lemovkou stromořadí. Dostaneme se i do další ze 156 nejhezčích francouzských vesniček, do Minerve. Tento starobylý skvost posazen do malebně rozeklaného vápence obestírá tragická historie. Kdy 180 obyvatel odmítlo opustit svou víru po sedmitýdenní kapitulaci obléhaného města a v roce 1210 zde bylo upáleno. Z Minerve vystoupáme nad úchvatný kaňon de la Cesse a mlčky se kocháme.





Pohoří Corbiéres však nejvíce proslulo vínem a torzy mohutných katarských hradů. Vína ochutnáme, hradní zříceniny obdivujeme. Jeden z výletů podél soutěsky Gorges du Terminet nás přímo zavede k jednomu z největších katarských hradů Termés. Cestou míjíme neméně působivou zříceninu hradu Durfort.





Jirkou Okrouhlíkem jsme v propozicích upozorněni na pěkný, starobylý jednoobloukový most při odjezdu z Rieux en Val. Známým se stal po natáčení filmu "Ve službách francouzského krále" v roce 1961. Hlavní roli si zde zahrál Jean Marais. Naši chlapci HS a Pavlík nám v sehrané replice zprostředkovali šermířský zážitek z tohoto mostu. Bylo to však až na podruhé, neb poprvé netrefili ten správný most ;-)





No a co potom středověká pevnost Carcassonne! Pohádkový hrad nad řekou Aude a Dolním městem (Basse Ville). Téměř v celé druhé polovině 19. století probíhala rekonstrukce této světově proslulé architektonické památky. Zamíříme i sem a důkladně prozkoumáme.
Nespoutanou přírodou pohoří Corbiéres ujedeme za den i přes 100 km. Vedro nevedro. Zažijeme také krátký, o to však prudší přívalový déšť, naštěstí již v podvečerním kempu a mnozí i odpolední výlet autobusem do města Narbonne, bývalého hlavního města římské provincie Gallia Narbonensis. Nevíme, co zde dříve obdivovat - katedrálu sv. Justa ze 13. století s přilehlým Arcibiskupským palácem či zbytky Via Domitia, první římské cesty v Galii, jež spojovala Itálii se Španělskem. Anebo v roce 1789 zprovozněný Canal de la Robine (propojil Canal du Midi a Středozemní moře) či jižně od něho gotickou baziliku Saint Paul Serge...

V druhém kempu za Tuchan:









Po 4 nocích v kempu nad Lagrasse následuje přejezd za městečko Tuchan. Ve zdejším kempu najdeme základnu a útočiště pro zbytek našeho pobytu v Corbiéres, čítající též 4 noci.V samotném Tuchan pak vinné sklepy se značkovým vínem Fitou. Vedra nepolevují, ale my každý den víceméně statečně šlapeme houpačkovitě zvlněnou krajinou, kde v poklidné sounáležitosti se vedle sebe rozprostírají táhlá vápencovitá pohoří a úrodné vinice. Kde na dohled se zdvíhají majestátné vrcholy Pyrenejí a zvláštní tetelení vzduchu jako by chtělo připomenou dávnou, mnohdy pohnutou minulost... Jezdíme dle chuti delší i kratší výlety, ve skupinkách více či méně početných, někdy třeba jen o třech či dvou cyklistech. I naše úspěšná sběratelka kešek Hanka H. je spokojena velmi. Nikdo z nás asi nevynechá skalní kaňon Gordes de Galamus – pomalu projíždíme silničku vytesanou v úbočí vápencového skalnatého masivu. Co chvíli zastavujeme nad hlubokou roklí, fotíme, kocháme se.









Mnozí se osvěží při koupačce v tůni na řece Verdouble při ústí další vápencové rokle Gorges du Gouleyrous. Ve vedrech, jež panují, působí toto příjemné ochlazení tak positivně, že někteří si vyjížďku ke koupací tůni v následujících dnech zopakují. V nedalekém městečku Tautavel mimo vinné sklepy narazíme i na muzeum prehistorie - pyšní se lidskou lebkou starou asi 450 tisíc let, jež byla nalezena v roce 1971 v jeskyni Caune de l´Arago mezi Tautavelem a Vingrau.
Dva z nás však chtějí zažít koupání ve Středomoří. I vydají se kolmo do Lví zátoky Středozemního moře a nechají se houpat na slané mořské vlně. Vrátí se plni energie, přestože cesta k mořskému pobřeží tam i zpět o 2x 45 km je stejná. To jiní v nedalekém městečku Cucugnan obdivují pěkný větrný mlýn a všichni do jednoho pak na viditelných dominantách pohoří Corbiéres impozantní zříceniny katarských hradů Aguilar, Quéribus či Peyrepertuse.

V neděli večer před odjezdem domů do Čech máme poslední brífinkovou sedánku. Pepa s Hanou rozdají každému diplomky v podobě pohlednic, naposledy koluje krabice bonbónů. Sladkou tečku v podobě malého pudingu zapíjíme červeným Merlotem. A pohodlně usazeni v kempinkových židličkách rozjímáme nad tím, jak jsme se sblížili s oblastí Corbiéres, krajem na přírodu a historii nesmírně bohatým. Jak nám tenhle kus jižní Francie přirostl k srdci.
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy