Burčák poetický

26.-29.9.2015
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva
Korektura Hana
Foto Hynek
Iva26, Iva27, Iva28, Iva29
Video na Youtube
Interaktivní mapa
googleapiKey_DokumZde
Básnička pro sobotu (od Petra z Brna):
Stará brble: "Syčáku, kolik vypils burčáku?"
Říkám na to: "Nemám šajn, ale je mi fajn."
 
Na burčáktour po Jižní Moravě v provedení HaHy jezdívám poměrně často. Tradičně kolem svátku sv. Václava. Když náhodou někdy vynechám, o to více se pak snažím, abych příští ročník nechyběla. Protože ten částečně zkvašený mošt, barvy světle až tmavě žluté nebo světle rubínové až temně červené chutná skvěle, ba nejskvěleji právě zde.
Jako nejlepší se osvědčilo zázemí v obci Perná, v domě s číslem popisným 90. Letos Hana pevně zabukovala dny sobotou počínaje a úterým včetně konče. Rýsuje se tudíž naděje na čtyři parádní cyklovýletíky v režii Hynka, kdy souběžně hrdla lahodným mokem prolévati budem...
Jedu v holčičí pražské posádce s Mílou a řidičkou Lenkou. Sraz kolem deváté dopolední v Perné se nám zdá příliš brzký, proto volíme poklidný dojezd něco po poledni a plánovaný sraz v Mikulově před zámkem se sekcí mladoboleslavskou a frýdlantskou cca o hodinku dvě později. Těsně po nás přijíždí do Perné MaVr a tak je nás rázem pět, co se dostrojíme do cyklistického, připravíme kola a trádá přes Bavory chuťovým zážitkům vstříc..
Ještě v Perné se trochu zadrbneme - Míla zjišťuje, že její bicykl potřebuje vyměnit prasklé lanko. Ještě že je s námi šikovný Vráťa, ještě že právě míjíme jeden sympatický sklípek, kde provedeme prvou ochutnávku a Vráťa navíc výměnu lanka. Burčák nám chutná velmi, skvělá nálada graduje. A to i do kopce z Bavor k Mikulovu. Ten zdoláme když ne s písní, tak s úsměvem na rtech určitě. Nakonec se s oběma Vorly, s K2, frýdlantskou Alenkou a též s HS se v historickém jádru Mikulova opravdu setkáváme. Tato pětice má dnes v nohou podstatně více km než my. Neb absolvovala cyklojízdu do sousedního Rakouska k Plakacímu kopečku a povinně i letos zkontrolovala množství ponožek na šňůře. Hlavně ty, co zde Hana zakolíkovala před lety. No a v rakouské vinici skupinka HaHy nemohla neochutnat různé odrůdy vín ještě v podobě hroznu.
 

Po prohlídce Mikulova a zámeckého parku se vracíme opět přes Bavory (a opět přes vinný sklípek) do Perné. Dnes avizován úplněk s výjimečně zarudlým měsícem a tak někteří po návratu naň čekají a číhají. Jiní znaveni prvními dojmy i příjemně nevtíravým burčáčkem relativně brzy upadnou do postýlek...
   
 

Básnička na neděli (od Dagmar ze Ždánic):
Vždy o tomto času propadnu chuti burčákového kvasu.
Burčákové opojení, nad něj nic lepšího není.
Burčáková mánie – každý rád z poháru velkým douškem upije.

   

V neděli kolem deváté přijela posila. A to přímo z jihomoravské metropole Brna - spřátelené cyklistky Marci a Peťa, co taky občas kopou, pardon, jezdí za Cykloklub Mike. Podobně jako někteří z HaHy. Pro nedělní výlet je nás rázem 12 a máme namířeno na sever. Přes Horní/ Dolní Věstonice a přes Strachotín. V Hustopečích na náměstí obdivujeme zdejší římskokatolický novodobý kostel sv. Václava a sv. Anežky České, vysvěcený v září 1994. Pročítáme a seznamujeme se s pohnutým osudem jeho předchůdce.

Další zastávka je na periferii obce Křepice. Z křovisek na nás překvapivě houkne monument nedokončeného památníku maršála Malinovského. Kdo si chce osahat konstrukci pěkně zblízka, musí po žebříku do výšin. Pokračujeme sjezdem v úvozové cestě podél slaďoučkých švestek, projedeme obcí a jsme u Křížové cesty v Křepicích. Jak svou poklidně meditační atmosférou zcela odlišné místo...

V Přísnoticích splyneme s diváky Svatováclavských slavností. Průvod v bohatě zdobených krojích je nádherný, většinu z nás však přitahuje mužský pěvecký sbor. To nepřeberné množství krásných lidových písniček, co sypou chlapi z rukávu je úžasné! Chuťově harmonicky vyvážený burčák dochází, nutno doplnit zásoby, což provedeme v Ivani.
 
Konsumace nejenom burčáku pokračuje pak v našem domečku v Perné. Poměrně dobře vybavenou kuchyň si zadýcháme a tak nějak po svém zútulníme. Pak už nic nebrání vést řeči, klábosit a hlavně probrat ty, kteří mají tu smůlu a nejsou přítomni. A že na některých niť suchá fakt moc nezůstane... ;-). Nevím už, kdo přišel s tématem "moje svatební noc" (no přeci, já Hynek). Nicméně ujalo se a s vyprávěním, líčením a přeháněním došlo na každého. I na brněnská děvčata, která v našem domečku dnes nocují.
   
     
Básnička svátečně modrého pondělí (od Kamila z Třeboně):
Burčák, to je dobrý mok, pil ho již poslední Rožmberk.
A jak jistě víte, byl to Vok!
Nejlepší to tekutina chutná na zemi,
pijeme ho jak v patře, tak i v přízemí.
Burčák, to nápoj bohů jest, máme ho rádi. A fest!

S chutí realizujeme své dnešní výletové plány, rozděleni do skupin a podskupin každý jinak. Drobet s adrenalinem to má např. Hana, která sama jede z Mikulova do Znojma vlakem, aby po výstupu na peróně zjistila píchlé zadní. Je to však děvče šikovné, bez cizí pomoci duši vymění, aby ten den už z kola téměř neslezla (jen na malou chvilku v boskovštejnském muzeu historických kol). Návštěvu muzea doporučujeme, rezervujte si více času!

Já s duší pohodáře se přidávám ke grupě, jež se nablíží dvěma auty - přes Znojmo do Boskovštejna. Po prohlídce zdejšího velmi zajímavého muzea kol se vydáváme už na svých bicyklech ve směru Vranovské přehrady. V důsledku letošního suchého a tropického léta zde není moc vody a v ocasovitě mělčích zálivech dokonce voda chybí zcela. Tento částečný deficit nám však nemůže zabránit, abychom chutně poobědvali takřka nad výletním parníkem se jménem Vranov.
Barokní zámek Vranov nad Dyjí, vzniklý přestavbou románskogotického hradu, vidíme už zdaleka. Opravdu skvostná perla na strmé skále, budící nefalšovaný obdiv. Ze zadního nádvoří hluboké výhledy až 70 metrové padají k samému dnu údolí řeky Dyje. Však tudy zanedlouho na kolech pojedeme... Údolím totiž vede cyklostezka, která se nám dost hodí. Neb skrze smíšené lesy se stáčí k našemu dopolednímu startu u boskovštejnského muzea. Na základnu dojíždíme už za tmy, naší řidiči Hynek a Vráťa cestu perfektně zvládli. Umožnili tak sobě a svým spolujezdcům prozkoumat na kolech vzdálenější oblasti od našeho zázemí v Perné.
Poznámka redakce: Suchý jel tam a zpět (do/z Boskovštejna)
 
 

   
   
     
Básnička k nevšednímu úterý (od Harmivy ze Střížkova):
Burčák žlutý, červený, úžasné to pití,
musím za ním na Moravu, není jiné zbytí.
Nálada je po něm skvělá, veselí i smíchu dost.
Co na to však naše těla? Přec mordujem je pro radost. .
Nevadí, že nejsou bdělá, když rozevlátě tančící...
Hlavně že ne plačící.
   
 

Přijet z dalekých Čech na jihomoravskou burčáktour a neobjet všechny ty známé a milé kočičárny Lednicko-valtického areálu? To nelze. Tak hurá za vícero cíli dnešního a posledního výletu! Vystoupáme kopec z Perné a už podjíždíme blankytnou nebeskou s Dívčími hrady zvanými též Děvičky. Motáme se Pavlovem, každý po svém a jinak, takže musíme na sebe počkat. Když tu se do našeho zorného pole dostává Novomlýnská vodní nádrž. Po hrázi ji z velké části objedeme. S Lenkou hraju takovou vzpomínkovou hru, dala by se pojmenovat otázkou "Pamatuješ?" Tááák... Pamatuješ jaká značka vznikla zde při nájezdu na hráz před takovými cca 3 roky? Jasně - PLHA! Pavel - Hančí. Pamatuješ, co našli hoši na břehu lomu za Mikulovem, když děvčata se koupala? Jasně - kostru rybí hlavy i se zubama! Pamatuješ, kdo vypadl z kola támhle do křoví a odřel si do krvava bradu? Jasně - Ty! ;-)
Stavíme a fotíme se u Obelisku, nejseverněji uložené stavby, domorodci nazývané též "Facka". Následuje Janův hrad neboli Janohrad, kde posvačíme, někteří i bufetovou polífku. V zahradách při zámku Lednice kola vedeme. V dálce za upravenou travnatou plochou a vodním kanálem vidíme Minaret. Následují další roztroušené drobné stavby, tzv. salety - Tři Grácie, Kaple sv. Huberta, Rendes-vous neboli Dianin chrám. Ten Apollónův spatříme též vzdáleně až za Mlýnským rybníkem. Nad zámkem ve Valticích se stahují mračna, aspoň budou dramatičtější fota. Vystoupáme ještě k mé oblíbené vyhlídkové kolonádě Reistna (Rajsna). S 291 výškovými metry je to nejvyšší bod Valticko-Lednického areálu.
Čtyři burčákové dny utekly jako... jako... no asi jako voda. Každý den byl jiný, ale každý hezký. Spojovalo je pití lahodného kvasícího vinného moštu, v ideálním případě ve fázi bouřlivého kvašení. Určitě budou vzpomínky, aby se mohlo pokračovat ve hře "Pamatuješ?"

   
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy