Šumava v červnu

11.6.-14.6.2015
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva
Korektura Hynek
Foto Iva
Co takhle podívat se zase jednou do šumavských hvozdů, dlouho jsme tam nebyli, pár let určitě... Právě panuje krásný čas červnový, dny předlouhé... Určitě s kolem, možná v komornější sestavě. Vyrazit by se mohlo už ve čtvrtek odpoledne po práci... Od myšlenky k pevnému plánu není daleko a naopak k ještě pevnější realizaci je proklatě blízko... Karel nastíní zdánlivě hrubý náčrt a zajistí ubytování na Špičáku v Železné Rudě, na Modravě a ve Volyni. Odtud by to v neděli měla být už návratová přes Strakonice a Blatnou do Mirovic na vlak. Jaromír vše s drobnými poznámkami odsouhlasí. Janě i mně je to víceméně jedno - hlavně že pojedeme Šumavou :-)

Cesta vlakem ve čtvrtek 11.6. ubíhá docela na čas. Z Prahy přes Plzeň až do Klatov rychlíkem. Zde bleskurychlý přestup do vláčku na Špičák, první to stanici v šumavské Železné Rudě. Posléze i první zádrhel - v Nýrsku jsme nuceni i s koly vystoupit. Pro vlakovou výluku dále možno pouze náhradní autobusovou dopravou. Celkem je nás cyklistů 6, co cestujeme do Rudy. Jak se všici i s koly vejdeme, když v busu už několik cestujících je? Výpravčí vlakové stanice Nýrsko by nás asi nejraději poslal kolmo ke všem čertům. Že to však nebude až tak velký problém nám ukázal řidič autobusu (no, možná až na popud nás cyklistů). Dvě kola dolů do zavazadlového prostoru a zbylá čtyři na palubu busu. A jedééém!
První šumavskou noc strávíme v penzionu "Eliška". Apartmánek s dobře vybavenou kuchyňkou, koupelnou a WC se nám líbí, budeme si pamatovat. Ještě než zahučíme do hajan, zajdeme do nedaleké hospůdky na šumavské topinky (výborné s míchanými vajíčky na cibulce), plzničku a kus řeči.



páteční ráno 12.6. je parádní. Modro nad námi po celý den, kdy ani to slunko se od nás nehne a věrně nás doprovází. Po snídani z vlastních zásob vystoupáme na Špičácké sedlo (982 m) a frčíme po cyklostezce Gerlova huť/ Nová Hůrka/ Prášily/ Srní. Stavíme u hrobky rodu Abelů v bývalé Hůrce a u jezera Laka. Toto pleso je sice nejmenší v české Šumavě, se svou nadmořskou výškou 1096 metrů však nejvýše položené v celé Šumavě.
Někde za Zlatým stolečkem na Hubačově cestě krátce odpočíváme, já dokonce vleže na zádech. O tři km dál, už ve sjezdu do Prášil, zjistím, že má kapsa u kalhot je prázdná - chybí zde mobil :-0. Kapsa je bez zipu, nepříliš hluboká, telefónek mohl snadno vyklouznout. Třeba zrovna při relaxu v trávě na zádech... Musím se vrátit k tomu místu u Zlatého stolečku. Ostatní jsou už asi dole v Prášilech, ani jim nemohu dál vědět, že se vracím. A to do pěkného kopce, ale z Prášil by to bylo ještě horší. Zkrátím to - mobil jsem opravdu našla na onom místě, kde jsem se válela. Chci volat kamarádům, kteří určitě už mají o mě starost. Jenže nemám signál! Ten je až o kiláček dva dál. V hospodě U Michala v Prášilech si všichni pěkně oddychneme. Já se dozvídám, jak mě mí parťáci už už hledali v příkopech a houštinách, když jsem se jim tak záhadně najednou vypařila.
Možností, kterak do Modravy, máme vícero. My chceme podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. V příjemném chládku obdivujeme tehdejší systém plavení dřeva. Taky nás dostihl první defekt - to Jaromír píchl duši a musí opravovat. Do modravského penzionu "Zlatá stezka", kde dnes spíme, dorážíme tak tak - hlavně že stíháme chutnou teplou večeři i potvrdit výhodnou polopenzi.



Skvělé téměř letní počasí dominuje i o sobotě. Vyrážíme na Březník (1006 m), kde jsme na jaře 2010 hledali s HaHy partou pramen Otavy. Přes Ptačí nádrž (1137 m) a Černou horu pak míříme k pramenu Vltavy (1165 m). Tím jsme zahajovali na jaře 2007 naši první "HaHy řeku" a já jsem trochu v šoku, jaká proměna se zde za těch 8 let udála. Lýkožrout smrkový neboli Kůrovec zde zhltl většinu lesa a podle toho to tady taky vypadá. Raději úprk přes Bučinu (1155 m) na Knížecí pláně (1005 m), k chalupě proslulé svou kuchyní. V únoru příštího roku zde máme zabukovaný běžkařský víkend na lyžích. Tak to tady trochu omrkneme.
Borová Lada, kolem Chalupské slati, Nové Hutě, Pláně, Zadov. To je další naše cykloputování. Od zadovské sjezdovky, teď v červnu opuštěné, pohlédneme hluboko do údolí a daleko k horizontu. Úchvatné obrazy! Dále míříme na Stachy, kde dáme zmrzlinovou pauzičku. V nedaleké Úbislavi trávil chlapec Kája své prázdninové dětství. Dospělý cyklista Karel to zde příliš nepoznává, jak se za ta léta obec změnila. Po Benešově Hoře přijde na řadu Vacov a osvěžující pivko/kofola v hospůdce U Milušky (tu nám tedy Míla zatajila... ). Ještě jeden táhlý kopec a pak už jen sjezd do cílové Volyně. Ubytujeme se na kraji města, v dřevem pobytém penzionu "Modrý apartmán". A velmi chutně povečeříme v restaurační zahrádce U Radnice. Všichni jednotně dřevorubecký steak a spešl pivko Kounic. Já jsem především ráda, že sobotní den proběhl cyklisticky poklidně, ať už jsme zdolávali šumavské kopce, nebo si s gustem užívali sjezdů. Že jsem na sebe nenabalila další chaoticky vzrušující situaci. Že si tu ve Volyni po výborné večeři spokojeně fotím kapli Anděla Strážce. Zářivě bílou, pro mě tak trochu tajemnou kapli, svítící v zeleni hustých stromů tam ve stahu, vysoko nad městem...



I neděle vyjde cyklisticky skvostně. Dešťové srážky údajně různě kolem nás, snad i přívalové byly, stromy padaly... Na naši cyklistickou čtveřici však ani kapka a slunko se pořád směje. Sv. Petr nás má asi rád.
Nedaleko za Volyní vjíždíme do Hoštic, do vesničky proslavené filmovou trilogií "Slunce, seno...". Poklidný běh vesnického žití přeměněn v turistickou atrakci, původního vesničana skoro nepotkáš. Ve Strakonicích díky supermarketu Billa vydatně posvačíme, za Mačkovem si skvěle zaplaveme v zatopeném lomu a v centru Blatné poobědváme. Jak jinak, než opět chutně ;-). Dojde taky k náhodnému setkání s cyklokamarádem Jardou Jelínkem - právě teď na kole brázdí blatenské náměstí. Jaroušek na Blatensko, do kraje svého dětství a mládí, jezdí pravidelně každoročně.
Zbývají nám poslední nedělní kilometry - přes Myštice, kde míjíme podlouhlý rybník Labuť do cílových Mirovic. Do odjezdu vlaku máme ještě času jako husa klasu. I vyplníme pauzičku cukrárenským posezením se zmrzlinou a kávičkou tureckou i tou ledovou, která při letních teplotách obzvláště chutná. Ve vlaku pak rozjímáme a hodnotíme - byl to úžasný prodloužený šumavský víkend! Dáváme za jedna a těšíme se na další podobný.
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy