Předvánoční procházka Prahou s Jardou Jelínkem

13.12.2014		  
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva Foto Jašesta

  
Pro jubilejní desátou Předvánoční procházku Prahou objednal Jarda Jelínek náramné počasí. Teplo, sucho, slunečno. Se skvělou viditelností do daleka, do široka... Sešli jsme se na levém břehu Vltavy, jižně od Petřína. Na Smíchově při výstupu z metra B, ve stanici Anděl. Spočítali jsme se na solidních 55 kousků - v hojném počtu dojeli výletníci z Mělníka a přilehlého okolí, z Kralup, z Ústí nad Labem i z poměrně vzdálených Českých Budějovic. No a pochopitelně došli Pražáci. Akademická čtvrthodinka uběhla, tak vyrážíme...

V podání Jardy je i přednáška o smíchovském průmyslovém rozvoji v 19. století poutavá. A což teprve zmínka o Ženských domovech, které slavnostně otevřela v roce 1933 Alice Masaryková. V 900 místnostech mohlo najít azyl až 1400 žen.

Začínáme stoupat severním svahem Pavího vrchu. Nejprve narazíme na krásný krajinářský parčík Na Skalce. Počátky jeho vzniku na pozemku usedlosti Skalka se datují do 90 let 19. století. Poslední léta se park mění k nepoznání. Na podzim 2012 tu dokončili i nové jezírko. Nechce se ani věřit, že se jedná o oblíbené místo narkomanů.
 
Dalším parkem naší vycházkové trasy je Santoška. Park patřil k bývalé usedlosti, kde působila známá zpěvačka Henrietta Sonntagová. Koncem 60. let 19. století usedlost přebudovali na novogotickou vilu a v santošském parku se zrodila socha Flory. Dnes objekt slouží jako mateřská školka. Od r. 1924 až do 1939 vedla k parku tramvajová trať, stoupání až 64 promile! Tu pak nahradil trolejbus a v roce 1969 nakonec autobusová linka.

Míjíme dvě velmi zajímavé vily. Ta první je "vila Říhova", architektonicky významná konstruktivistická stavba. Tu architekt Josef Karel Říha postavil pro potřeby své rodiny. Svého času v ní pobýval politik Jan Kalvoda. Druhá honosná vila původně patřila uhlobaronu Krulišovi. Po něm se taky zove "vila Krulišova" a nelze ji v oblasti Pavího vrchu (281 m n.m.) přehlédnout. V této vile pracoval v devadesátých letech 20. století sám Jaroušek. Z toalety přímo od záchodové místy míval nádherné výhledy na Prahu - na Vltavu, Vyšehrad, Podolí, Kavčí hory... Hned v sousedství vily se vypíná odvětrávací věž silničních tunelů Mrázovka, jimiž je stejnojmenný vrch prošpikován. Výstavba speciální konstrukce této věže s odvětrávací šachtou nebyla jednoduchá, ale vše nakonec dobře dopadlo a věž plní svou důležitou roli.

Trochu popojdeme ještě v mírném stoupání a ocitáme se na hřbitově Malvazinky. Patří mezi největší hřbitovy v Praze, založen byl v 70 letech 19. století v oblasti bývalých vinic. Zde míval pozemky hospodářských usedlostí malostranský měšťan Tomáš Malvazy. Hřbitovu dominuje novorománský kostel sv. Filipa a Jakuba, dnes patřící ke kulturním památkám. Máme příležitost obdivovat náhrobky a funerální plastiky významných umělců, např. Stanislava Suchardy, Jana Štursy, Josefa Václava Myslbeka. Pochováno je zde několik pražských osobností, např. spisovatelé Jakub Arbes, Ondřej Sekora či Egon Bondy, herec Ferenc Futurista, lékař Jan Janský i fotbalista František Veselý. A vedle těchto velikánů odpočívá na Malvazinkách i náš kamarád, výborný cyklista Josef Kříž. Našli jsme kde, zavzpomínali a uctili památku Pepího minutou ticha... Ještě pohled na krásné barokní sluneční hodiny u vchodu a kráčíme dál.

V kolonii řadových domků, původně vystavěných pro sociálně slabé v roce 1921, se cítíme dobře, tak nějak útulně. Malinkaté domečky jsou seřazeny v dlouhé řadě, každý má nepatrnou zahrádku. Čas se právě posunul k době oběda, když se dostáváme k hospůdce Na vinici. Tu pro nás Jaroušek prozíravě zamluvil. Ačkoliv nás pěšáků, dnešních obdivovatelů Prahy je stále hodně, všichni se pohodlně k prostřeným stolům vejdeme. Nasyceni, napojeni, můžeme se zase procházet.
 
Ocitáme se vlastně na vrchu Mrázovka, ve stejnojmenném parku s historickým hřištěm Sokolů. Obdivujeme také nové parkové cesty a schodiště s dřevěným zábradlím, pěkně upravená dětská hřiště. Není to však tak dlouho, kdy byla Mrázovka prorostlá nepropustnými houštinami s černými skládkami a úkryty bezdomovců. Míjíme honosný hotel Mövenpick. Jeho dvě oddělené budovy jsou propojeny červenou lanovkou. Hele, ta zrovna stoupá příkrým svahem vzhůru! Z Mrázovky se nám otevírá skvělý výhled na Prahu. Jarda nám taky připomene nedalekou historickou vilu Bertramku, kde koncem 18. století hudební skladatel František Xaverius Dušek se svou krásnou mladou chotí, operní zpěvačkou Josefínou, hostili Amadea Mozarta.

Po definitivním sestupu se ocitáme opět dole na Smíchově. Upozorněni jsme na secesní průčelí bývalé Ringhofferovy továrny směřující do Plzeňské třídy. Od roku 1862 vyráběla tato továrna železniční vagony a od roku 1897 tramvaje. Koncem roku 1998 byl areál vybagrován a fragment továrny začleněn do nově vzniklého obchodního a kulturního centra Nový Smíchov. Proti průčelí Ringhofferky si ukazujeme další historickou dominantu - Egerovu synagogu, vystavěnou v roce 1863. Za 2. světové války fungovala jako skladiště zabaveného židovského majetku, po válce pak jako skladiště podniku ČKD. V roce 2004 byla opravena a přestavěna na archív Židovského muzea v Praze.

To už se blížíme k rušné křižovatce Anděl. Své jméno dostala podle nárožního domu U Zlatého anděla a ten zase podle sochy zlatého anděla, umístěné ve výklenku na jeho fasádě. Končíme a loučíme se u stánku se sladkým svařákem. Dokonale nás zahřeje a tak heavy metal (jak jsme si zvykli říkat) jádro čítající 15 pěšáků v letošní PpP s JJ pokračuje.

Přes náměstí Kinských a Újezdem až k lanové dráze na Petřín. Svezení lanovkou dnes neplánujeme, petřínské stráně zdoláme pěšky po svých. Od restaurace Nebozízek se kocháme nádhernými výhledy na matičku Prahu. Tytéž jsou pak k mání z prostranství pod Strahovským klášterem a z jihovýchodního okraje Hradčanského náměstí. Naše Praha se blyští tisící miliony světel a světýlek a my všichni jsme na ni v tu chvíli obzvláště hrdi a pyšni. Po dostatečném obdivu velkolepě nasvícenému chrámu sv. Víta, té gotiky chloubě, sestoupíme po Starých zámeckých schodech na Klárov a Valdštejnskou ulicí vplujeme na Malostranské náměstí. To je nás asi jen deset, co se vnutíme do vyhlášeného malostranského restaurantu U Glaubiců. Je zde narváno, ale úplně dole v 700 let starém sklepě se pro nás místa najdou. V úžasné atmosféře si tak jedním/ dvěma/ třemi orosenými, medově jiskřícími a chuťově lahodnými pivky přiťukneme. Na pohodové Vánoce a taky na zdraví, štěstí a radost v tom roce příštím. Prostě na nás, na Jardovy bezvadné PpP a další společné aktivity. Vivat!

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy