Zelené hory

22.8.-4.9.2014
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana
Foto Hynek 1  Foto Hynek 2

Galerie s Mike
Interaktivní mapa
Co mě čeká jsem věděl z vyprávění Ivy a filmu (a fotek) Kalimera z akce klubu Mike. PYRENEJE, které jsme poznali od Atlantiku ke Středozemnímu moři, mne překvapili svou zeleností a tím, že jsou prostě jiné hory, než jsem dosud viděl.
     
Pátek 22.8.
"Hynku, Rudy píchla pneu na škodovce, opozdíme se, zavolej Michalovi" volala dramaticky Zlata v pátek ráno.
"To jsem rád, že přijedete později, aspoň vše stihnu v klidu. Horší jsou ti, co jezdí v předstihu a ruší přípravy" mi říkal vedoucí výpravy Michal. A jeho klid nás doprovázel celou cestu, na kterou jsme se vydali ve 13:00. Po brzké večeři v 16:30 (Týráci a Michal jí, když to jde) v Plzni u Matasů jsme v noci zastavili na benzínce. V noci (02:30) pak jen lehce tekla krev, když Pavel pádem přešel hranici světlo/stín při noční pocházce u fordu Rimor (dál:e Avie).
Pozn. Místo na uložení helem v Avii se jmenuje helmiště.
   
   

Sobota 23.8.

A jeli jsme a jeli a jeli a v noci dojeli do Ondres a šli spát. Znaven jsem byl více než řidič, o noční diskotéce jsem vůbec nevěděl.
   

Neděle 24.8.
79 km, 907m
Po koupačce v tichém Atlantickém oceánu za zvuku místní kapely odjíždíme po cyklostezce (Kalimero dodal GPX) na nuda pláž v Bayone. Cesta z Biarritz byla (z pohledu cyklocestovatele začátečníka) dramatická: někdo hledá  cestu z města, někdo byl dehydrován a sotva šlapal, někoho na cestě překvapila rychlá střevní potřeba vyprázdnění. Ale nakonec dojeli všici, mně pomohl aspirin. Komentáře Michala Pavel zakončil otázkou: "A jaký z toho máš závěr?". Michal moudře neodpověděl. Spíme za obcí Eratzu v kempu Baztan.
   
   

Pondělí 25.8.
101km,1238m
Ráno jako rybičky (já ještě trochu leklá ryba) radostně šlapeme na sedlo Col d´Ispeguy (720m), v St.Etienne posloucháme v kostele se dvěma balkony varhanní koncert. Další sedlo je vyšší (901m). Svou dehydrataci léčíme v býčím městě (jak tam běhají lidé před býky) Pamploně pivem. Hned je lépe.
Večer se Pavel zapsal do historie HaHy větou, kterou vyřkl po nalití vína Michalovi: "Nevím, jestli jsem ti nenalil zbytečně moc".
   
   

Úterý 26.8.
63 km/1139m, 117km/?m
Odvážnější skupina A Hana, Maruška a Pavel jedou rovnou z Pamplony. Skupina B Hanka, Hynek, Rudy a Zlatka po převozu Avií jedou z Aribe. Při vaření polévky Zlatka odložením umělohmotné misky na teplou plotýnku vytváří misku s úsměvem. Jedeme kolem nádrže Embalse de Irabiako. Skupina B se v ní koupe, skupině A se na severním cípu naštěstí nepodaří přejet do Španěl.
Stoupání od jezera  do sedla Tapia (1300m) má na ukazatelích délku 6.5km, v reálu je to 10km. Na vrcholu nás čeká odměna v podobě pasoucích se koní před krásným horizontem. V campu v Espara de Salazar se koupeme v bazénu. Ve spolku spojených vařičů (Pavel+Rudy+Zlatka) dnes vaří Pavel, všichni Hančí chválí.
Večer se Pavel ptá: "Kdy budeme v Lurdách? Chtěl bych tam požádat o zázrak a udělat velký nákup."
   
   

Středa 27.8.
74km,961m (Hynek, ostatní dál a více do výšky)
Nechávám se vyvézt na první sedlo, ostatní dupou. V Isaba nakupujeme, před stoupáním na Col de la Pierre St.Martin to sníme. Silnice krásně šněruje na sedlo do výšky 1760m, kde se u cedule 1802m necháme fotit krásnými mladými Španěly. Kocháme se výhledy do více obydlené Francie. Ve sjezdu hledáme vodu a pomáhá nám dělník na stavbě, který není líný odejít 100m k uzávěru a pustit nám vodu. Většina do kempu v Issor sjíždí přes Arette (pivo), Hana s Hynkem jsou na průzkumu krásné lesno-vodní trasy přes Lourdios-Ichere.
Večer nám skvělý společník vypráví, jak čůral u slepic. Jedna k němu přišla a dívala se na něj a kroutila hlavou. Lekl se a zarazilo se mu to. Raději odešel dál. K střetu ani úrazu nedošlo.
   
   

Čtvrtek 28.8.
95 km/1004 m
Jedem po vlnovce stupající a klesající silnice přes ARUDY do Lurd. Hanky jsou nadšeny, na ostatní působí Lurdy rozpačitě. Jinak to nejde popsat. Po cyklostezce vedoucí po bývalé železnici a pak po silnici jedem směr sedlo Tourmalet. Základní tábor je kempu Saligos před Luz St Sauveur.
Večer Pavel vzpomíná, jak jej při dětských úrazech vozili na kárce k lékaři.
   
   

 
   
Pátek 29.8. 74 km/1974m
Dnes si Hana vždy před začátkem stoupání píchla. Poprvé hned ráno, pak odpoledne. Výjezd na známé sedlo TdF Tourmalet (2115) proběhl v mlze. Na vrcholku nás, stejně jako v předchozích letech "čekala" nepříjemná hospodská s hospodou, kde nebylo funkční WC a ani voda do lahví. Ještě že jsme se mohli vyfotit u sochy kolegy cyklisty.
Druhé sedlo Horquette d´Ancizian (1538 m) nás odměnilo průhledy v mracích. Večer jsme se z městského kempu St.Lary Soulan šli projít osvětlenou obcí připravenou dobře na turisty. Pavlovo vyprávěni jsem si nepoznamenal.
 
   

Sobota 30.8.
95km/1829m
   
19,6 km stoupáme k tunelu Biesca, který letos nejde na kole projet. Převozník Michal je ale na místě připraven. Za tunelem nás čeká dlouhý sjezd (jeden deštík) podél řeky. Nejkrásnější je dnes stoupání mezi skalními úbočími podél hučícího potoka ke kaňonu Anisclo.
Závěr etapy byl zajímavý. Když jsme si mysleli, že už vše máme za sebou, zvedla se proti nám stěna se serpentinami. Naděje, že tudy nebudeme stoupat byla marná. Do toho silný vítr a černá stěna mraků ozvučená pěkným hromobitím. Na vjezdu do kempu Ordesa v Torle nás přivítal potok z kempu tekoucí a následně rozkročený Michal držící markýzu Avie v poryvech větru. Tou dobou kroupy už byly pryč.
Večer Pavel vyprávěl, jak na něj v kaňonu skoro zaútočil dravec (že by Orel?)
   
   

Neděle 31.8.
cca 17km pěšky/700m do výšky max 1992m
Dnešní etapa byla deklarovaná jako odpočinková. Odpočali jsem si od kol (kromě Pavla), jinak ne. Silné zážitky to ale překryly.
Michal nám kupuje zpáteční lístky na bus za 4.5€ a jedeme na začátek pěší trasy k bývalému parkovišti, kde dnes už smí jen autobusy. Jdeme podél řeky s vodopády, Maruška si pořídila přírodní hole. Nad nejvýchodnějším bodem se obracíme u obrovského vodopádu vracíme se po stopách Vaška Havlíka stěnou, která se zdá odspodu jako nemožná pro vedení cesty. Cestou se na naši úrovni potkáváme s orly. Do 2000m nám chybí 8m. Když už to vypadá, že budeme stále stoupat, objevuje se konečně padák stěnou dolu.

Na začátku je trasa autobusem, v závěru je pěkně vidět sestup padákem (bez padáku)
V kempu oslavili alkoholici návrat pivem, Hynek koupelí v bazénu. Proto nevím, co Pavel zajímavého vyprávěl, ale překvapil nás nákupem vína, která nám došlo.
   
   

Pondělí 1.9.
57km, 1196m, max 2300m
Vzpomínáme na děti a jejich učitelky. Přejíždíme k Andoře podél "Kalimerovy silnice". V poledne šopujeme v obchoďáku. Vykolujeme se v Llavorsi. Ukolébaným cyklistům jízdou v Avii se jet moc nechce, ale na rovince do Alins se to daří. V kavárně u příjemné kavárnice-babičky se rozsedáme u kávičky a pivíčka. Dojíždíme do "středověkého" Toru, kde před teréním stoupáním svačíme. Pavel nás ale nabudí písní "Všichni už jsou v Andoře, nožky mají nahoře" a tak jedeme i tlačíme. Tato cesta (a následné klesání a procházka druhý den Andorou) se mi líbila z celého zájezdu nejvíce.
Na sedle Port de Cabus se kamenitá cesta mění v široký asfalt, který láká k rychlému sjezdu. Je ale mrazivo, a tak si šikovný Čech, vlastně Češka, konkrétně Maruška vytváří návleky na kolena z igelitových nákupních pytlíků. Jde to.
V Andoře za pomoci SMS i telefonátů nacházíme druhé lízátko (osvětlení nad stadionem) a pod ním čekajícího Michala. Je 21:00. Kemp je na jedničku.
   
   

Úterý  2.9.
93km/1928m
Ráno na pěší krátké procházce obdivujeme spojení nové architektury se starou. Janě H. by se zde líbilo. Avie nás převáží na Pas de la Casa. A jede to z kopce. A jede to z kopce 35km! Do Ax-les-Thermes. Opravujeme defekt na Hančině kole, koupeme si nohy v teplé lázni, pozorujeme závodníky Haute Route, konkrétně Barcelona-Angels. V 15:10 začínáme ukrajovat výškové metry do Port de Paylehres. Na sedle (18:19) vítr funí, jsou ale krásné výhledy. Nezapomenutelné. Silnice kličkuje, div neudělá uzel, do  QueriGud. "Hele a on je tady ještě jedeno výjezd! To je zrada!" Do Hares vyjíždíme za světla, do kempu Matamaie ve 21:15 již dojíždíme světélkující a blikající.
Pavel píchnul - v lednici - pivo.
   
   

Středa 3.9. 115km
, 500m
Z kempu s Michalem jedeme na Col de la Llose s pak následuje krásný sjezd úzkými silničkami s kamennými svodidly (i bez nich) kolem kamenných městeček. Z úrodné zemědělské části chutnáme jen víno a jablka, kiwi a pomeranče ne. Zmrzlinu a kávičku v Thuiru ano. Po zrušené železnici nás Kalimerem dodaná gpx trasa vede do nádraží Perpignanu a pak hustším provozem do kempu Mare Estang. JSME U STŘEDOZEMNÍHO MOŘE. Užili jsme si to!
   
   

Čtvrtek a pátek 4.9, 5.9
moc kilometrů i metrů, ale autem
Musím bohužel konstatovat, že se Michal, i když se snažil, NENAUČIL pokřik se stoupající číší "HaHy-HaHy-HaHy", a tak jej bohudík musíme vzít na výlet znovu.
   
   
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy