Na Sázavu
18.1.2014
|
|
Na Sázavu18.1.2014 |
|
| Autor textu | Foto / video | Ostatní |
 IvaKorektura Hynek, Hana |
 Foto
Jašesta,
Foto Karel |
|
| Spáchal to Karel, když nás pozval na sobotně lednový výlet Posázavím. Prý když letos pořád není na běžky, tak to vezmeme pěšky. Ačkoliv naše procházka by se nechytla na běžky ani při vydatné sněhové nadílce. Protože to bylo často o úzkých pěšinách podél vody, o příkrém šplhání se do téměř kolmých svahů či naopak o prudkých sestupech. |
| Sraz máme na Hlavním nádraží a chceme se nablížit vlakem k Pikovicím. S deívtiletou Bárou Kalimerovou je nás celkem deset. Víc jak třetina našich výletníků, zaměstnaná u dráhy, jede zadarmo. Opravdu na poslední chvíli však přiskočí do vagónu Honza Sucháč a rázem je nás jedenáct! Pěkné prvočíslo... Z vlaku vylezeme na zastávce Petrov, sejdeme s kopce dolů a po mostě překonáme řeku. |
 |
 |
 |
| Pěšárna podél dolního toku řeky Sázavy, výlet tzv. Posázavskou stezkou, může začít. Vede nás červená turistická. A vede nás krásně, atraktivně i náročně. Od Pikovic přes územ í Třebsína, po svazích vrchu Medník až k Žampachu. Dílem jdeme chodníkem vytesaným ve skále, jindy po kamenném zdivu. Poblíž Pikovic je ve skále taky umístěna pamětní deska. Ta mimo jiné prozrazuje, že stezka byla vybudovaná v letech 1919 -1924 Klubem čsl. turistů v Praze. Postupně se zastavíme na třech vyhlídkách se zábradlím - na Klimentově, bezejmenné a Raisově. Slunko sice po celý den zůstává schováno, ale ranní mlha dávno rozpuštěna. A tak se kocháme dokonalými výhledy proti proudu řeky a ladnými zákrutami úchvatného meandru. Skrze holé větvě stromů vidíme dobře i odjinud. Toť výhoda zimní sezony. Též jiných turistů je zde poskrovnu, a jelikož teploty stále nad nulou, potkáme i tři bikery. |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| V Kamenném Přívozu na břehu řeky se cosi mihotá. Přijdeme blíž a žasneme. Stádečko o více jak tuctu nutrií právě vylézá z řeky. Tyto masité vodní krysy, přerostlé řekomyši jsou zřejmě zvyklé na krmení od lidí, neb neomylně míří k nám. Brr! Někteří z nás nemusí všechno a velké hlodavce už vůbec ne. Míjíme dvě tři hospody, jsou však plné nebo zakouřené. Teprve restaurace v Žampachu při hotýlku Harley Davidson je pro nás a pro tento den ta pravá. Pijeme, jíme a zároveň pokukujeme po výzdobě lokálu. Všude, kam pohlédneš, modely, obrazy a fotografie motorky světové značky... |
 |
 |
 |
| Po kávové siestě ještě omrkneme zdejší Žampašský most či tzv. Kocourský viadukt. Se svou výškou skoro 42 metrů patří k nejvyšším kamenným železničním mostům ve střední Evropě. Tento elegantní sedmiobloukový viadukt, o délce přes 109 metrů, co překlenuje údolí Kocour a potok Studený, má náš neskrývaný obdiv. Zvláště když si připomeneme slavnostní zahájení jeho provozu - bylo to 1. května roku 1900. Po tomto mostu na Žampachu se nakonec i svezeme. To při návratu domů slavným Posázavským Pacifikem z nádraží Jílové u Prahy. Sice se už v tuto lednovou dobu stmívá, ale ještě stihneme něco velkolepých pohledů z vlakového okénka do sázavského kaňonu. V nohou, více či méně zablácených, máme solidních 16 kilometrů. Tělo příznivě okysličeno a duše? Tak ta si libuje (bylo zajímavě, poučně, krásně i veselo) a navíc slibuje, že podobných výletů bude více. |
 |
 |
 |
 |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.|
|