Moldava

Začalo to už v pátek před třetí odpolední...
Na zádech sportovní baťůžek, v jedné ruce cestovní brašnu, v druhé běžky... Na poslední chvíli HUP do posledního vagonu vlakové soupravy metra. Vzápětí DRC do pánské červené sportovní bundy (na zádech baťoh, v ruce běžky... ). Neplánované, leč srdečné setkání se Stodolákem Jiřím Pavlem K. On a jeho grupa vyrážejí z Hlavního nádraží na Vysočinu s cílem proběžkovat Orličkami.
Já mám rande taky na Hlaváku - před pokladnami jsem ku podivu první a vyhlížím dalších pět s běžkami. Během okamžiku jsme kompletní - velmi sympatická dámská jízda směr hory Krušné zahájena.
Jediná Lenka je bez lyží (vezou autem HaHy). Zavazadlo má ale těžké - mohou za to tři litry skvostných vín červených. Modrého Portugala dovezeme do cíle, ale lahodné a silné víno jihoafrické ztrestáme do poslední kapičky. Nálada graduje, lepší snad být už nemůže. Ani nám nevadí dva přestupy - v Teplících a v Louce u Litvínova.
Poslední, v pořadí třetí vláček je opravdu NÚ - absolutně všechno na čudlíky: Obsluha dveří WC včetně zamykání (často se zapomíná a pak ty trapasy), splachování, mytí rukou... Máme pár minut zpoždění, ale v přestupních stanicích na nás vždy čekají. Taktéž před nádražím v cílové Moldavě - hlavní organizátoři celé akce, Jana se Zdendou + jejich auto, do kterého naložíme veškerá zavazadla a jen tak na lehko dokráčíme k našemu víkendovému azylovému domečku, č.p. 143.
   

Vlevo je naprosto úžasná toaleta, vpravo je vidět, že ač sněhu dost, dráhy to zvládají!
Ráno nás vítá za okny lehkou sněhovou chumelenicí. Všude bílo a kam pohlédneš, haldy sněhu. Posíleni o kamarádky ze spřátelené Stodoly či Mike clubu (Klaris, Míla, Mirka) vyrážíme v konečném počtu 11 na běžkařský výlet. Někdo bruslí, jiný klasikem je rád a leští stopu. Kdo umí a koho to baví, praktikuje a spravedlivě střídá oba styly (Mirka).
Trefa do mázy dnes téměř dokonalá, po většinou voskujeme fialovým na -1 až +1. Chvílemi hutně hustou mlhou pošpikujeme kraj u sousedů v Sasku - po bývalé železniční trati kolem Neuhermsdorfu a dál na Český Jiřetín. 33 km nám stačí a tak vyfoukaný dnešek ukončíme v nádražní hospůdce ve stanici Moldava.
Konzumací pestrých dobrůtek a kvalitního pitiva večer pokračuje u dlouhého stolu v klubovně. Semele se kde co, téma vážné i nevážné (závěr bohaté diskuze = nejlepší kamarádka bude stejně asi gay).


Večer i ráno jsme si povídali, v sobotu pak přišlo na řadu oslavování.


Snídani vévodila Klářina vánočka, recept Klára na požádání dodá.

Zdeněk si při snídani ukládá mapu do hlavy.


tady jsme bydleli

šup do Německa

dráha klasiků vedl po železnici
     

přes hranici jsme přešli jen
malinko (nebylo to pro bruslící)

styl Hana

styl Iva

alej svatebčanů co kůl, to
stromek, to svatba

že by železničáři?

Lenčino arabské
překvapení
V neděli se objevuje další posila - sám náčelník cykloklubu Mike dorazil od Mělníka svým Fordem Mondeo. Prý kdyby nám ujel zpáteční vlak domů, tak možná někoho odveze. Michal stihá tak akorát a vyráží s námi na dnešní běžky. Za hraničním přechodem uhýbáme hned vpravo a cik-cak se snažíme v prostoru mezi Moldavou, Cínovcem, Zinnwaldem a Rehenfelder Strasse. Kvalita sněhu je o třídu horší, ať mažeš co mažeš, do mázi se netrefíš. Z nebe pořád něco padá a mlha houstne v krupicovou kaši. Ani blízkou dominantu, vrch Kahleberg (905 m) nedohlédneš. Občas dokonce ani kamarády jedoucí ve stopě před tebou. Nepoztráceli jsme se však ani tentokrát a usuzujíc, že 21 kiláčků v této sibérii je dostačující výkon, zapíchnem to v moldavské nádražní u pivka, grogu či svařeňáku dle tradice.
Víkend nezklamal - zasněžené hory krásné, počasí občas krušné. To však nemůže odradit a tak tu určitě nejsme naposled.
P.S. Užasný vláček na čudlíky ponechán, ať si jede sám. A narvali se do aut dílem k Michalovi, dílem k Vorlům, někdo ještě k Zdendovi a Janě. Dobrá volba. Doma v Praze jsme byli, než někdo stačil okem mrknout (Iva nemrkala, zaklapla víka a hodinku spinkala).

šest + Viker

šest+Třetina

mlha Krušnohorská

MiMi, ale ne Valníčková

stromová poezie

domeček u dráhy Moldavské
     
Jak celou akci zhodnotit? Vřelý dík patří Janě za zorganizování a výběr bezchybné chaty, letní opáčko by jistě stálo za to. Spousta tras ještě nebyla námi projeta, opakovat bychom mohli i další zimní sezónu. Sympatické na německé straně je to, že trasy jsou rozděleny pro klasiky a bruslaře, horší to, že po těch bruslařských chodí i pěšáci. Jiný kraj, jiný mrav. Zdeňkovi za vedení tras už děkovat nebudu, stačily vaše díky, on by se pak moc naparoval :-).
     
     
Interaktivní mapu výprav najdete na www.everytrail.com    
Zapsali Iva, šikmé písmo Hynek. Fotili Miluška, Klára a Hynek, korekturu provedla a text doplnila Hana.
U výhybky pod sněhem je FOTOGALERIE

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:


Na hlavní stránku HaHy