Ze Studnice (Černé) k Drakovi
Když nenapadal čerstvý sníh ani na poslední únorový víkend a zdálo se, že zima bez většího boje ustupuje jaru, rozhodl se náš Spolek veselých cyklistů, že místo běžek vyšlápne si hezky pěšky někam na pěkné místo v Sudetech.
Příjemné teplo, suché silnice a nové obutí mého kola super odolnými plášti Schwalbe Marathon Plus přímo vybízely, abych se do Vorlího hnízda přiblížila kolmo. Dosti povinností a starostí způsobily, že jsem z domova na Praze 8 vzhledem k únorovému času odstartovala poměrně pozdě. Bylo to v 17.15 a to už mobilovala i Hana, že mi razí z Hnízda naproti.
V černé asfaltové tmě někde za Kostelním Hlavnem potkaly se dvě šílené - jen nesmělá světélka blik-blik naproti sobě: "Halooo, je to cyklista, lépe cyklistka a vůbec nejlépe Iva?" "Jo, jo, ty bludičko spoře osvětlená!" Ve dvou se to vždycky lépe táhne a i po tmě lépe jezdí. V osm večer jsem si už v Hnízde pochutnávala na masové číně s kari rýží. Ňam!
Druhý den, sobotní ráno. Před Hnízdem přibrzdí červené autíčko, z něho se vykulí Lenka s baťůžkem a v pohorkách. Ještě ji přemluvíme na jedno kafčo a perníkovo-ořechovou buchtu a už vážně jedem. S řidičem Hynkem a fenkou Norou je nás pět. Za Bolkou přibíráme další auto - kamarádka Eva z cykloprodejny Stevens se synem a dcerkou se k nám přidává.
V cílovém Jablonci v útulném bytečku u Zdendy je již většina ze Sudet. Jeden, dva, tři...sedm Sudetských. Slušný počet. Můžem zahájit dnešní pěšárnu.
A hned do kopce, nejprv stoupání pozvolné, pak prudší a ještě kolmější... Lesní pěšina se zbytky špinavého sněhu, místy zákeřné zledovatělé ostrůvky.		    
Tu zprudka uhybáme vpravo - ve ztemnělém lese nám Staník ukazuje pomníček Marušky, která si právě zde vzala život... A tak raději rychle z lesa ven, za světlem a životem.
Netrvá dlouho a vrcholek Černé studnice z rozhlednou je náš (869 m n.m.) Dole v hospůdce snad až příliš teplo, mnozí se škrábeme zchladit do nejvyššího patra rozhledny. Tedy, pěkně to
tu táhne a profukuje! OVŠEM TY VÝHLEDY, ty dnes stojí za trocha toho průvanu. Z jedné strany zasněžený Kotel, Sněžka, Luční hora. Z druhé Královka, Holubník, Jizera. A mezi nimi Kozákov, romantické Trosky a Bezděz a ještě bokem sám pyšný Ještěd.
Pokračujeme přes Černostudničný hřeben na Muchov (787m) - červená značka se vine mezi mohutnými balvanovitými útvary, skalkami a skálami, bizardně a přitom půvabně rozházenými po lese. Chvílemi je terén docela náročný, zatvrdlý sníh se střídá s kluzkými ledovými plotnami. Těžko říci, co dává více zabrat - zda zadýchaný výstup či drobet adrenalinový sestup.
Obdobné si zopakujeme ještě na vyhlídku Terezínku (550 m) - městečko Tanvald jako na dlani. Baráčky, domy i sídliště, tovární komín či kostel - vše jako z dětské kostkové stavebnice.
Nějaké to lehké uklouznutí a 3-4 pády na zadek. Za řeč stojí Mirčiny vzadu roztrhané kalhoty a naražená holenní kost. Hlavně, že jsme všichni celí, nezlámaní, po hromadě držící.
 		    
Na Muchově nám Jana věšela bulíky na nos, že táámhle, no tam, vpravo od zrcadlící plochy je vidět komín Boleslavské škodovky. Prd, nikdo nic neviděl. Tak jsem tím směrem zaměřil optiku a zmáčkl. A ono fakt. Je tam. (Najeďte myší na obrázek a uvidíte). Nebo se podívejte do fotogalerie.    
Zbývá návrat vláčkem z Tanvaldu do Jablonce a posezení v nedaleké hospůdce U draka. Zde ovšem zakončení dnešního úspěšného výletu velkolepé - k orosené sklenici pivka přikusujeme křupavé topinky s česnekem a tatarákem.
Skvělě nás zástupce Pražské a Mladoboleslavské sekce ti Sudečtí provedli. Po zas jiné a pro nás neznámé části hor Jizerských.
Díky, kamarádi! Líbilo se moc.		    

 
Kdo si chce na hýbacích zvukových obrázcích připomenout,
jak nám šmakovalo, nechť klikne na kameru:.
Nedělní ráno bylo nejen pro mne slavnostní. Nasadil jsem tachometr s nulovými hodnotami. Pak jsme všichni vyleštili rámy a nalepili první HaHylepky na těla svých hliníkových koníků. Po pár stovkách metrů jsem přišli na to, že fakt už není zima. Naše řádně obalená těla hned začal chladit pot.
Stromy si ještě jarní zelený listový šat neoblékly, ale sněženkoví průzkumníci už bílé hlavičky hromadně hrdinně vysouvali a otáčeli se marně po sněhu, který k nim patří.
Ani nám nechyběl. Už to prostě začlo.		  
   
Zapsala  Iva, fotil a text doplnil Hynek, který to i svázal dohromady
Za motýlkem se skrývá fotogalerie 		 

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy