Středohoří
+
okolo MB

Rok s rokem se sešel a je tu opět cykloakce klubu Mike České Středohoří, v pořadí již IV.ročník.
Jelikož jde o vyjížďky tradičně velmi kvalitní, neváháme ani vteřinu a v poměrně slušném počtu "bylo nás pět" se HaHy účastní.
S cyklisty klubu Mike v čele s M1/3 a PPém čekám na mělnickém nádraží, spěšný vlak nás má dopravit na ústecký Střekov. Vláček od Všetat je tu a v jednom z oken div nevypadnou mí lidi - Hana, Hynek, Evka, Milan. Na Střekově nás již vyhlíží Mirek Hofman, co se Středohoří týče, znalec nad znalce. I s jeho ústeckými cyklokamarády nás startuje dohromady 36.
Trasa naplánovaná ze Střekova přes Březno, Těchlovice, Přední Lhotu k zřícenině Vrabinec.
Hynek: neznaje Ústí, fotografuji všechno: nádraží, nápisy, náplavku s mostem, nádrže.
Cestou nás Mirek zatáhne na velkobřezenecký hřbitov, aby nám zde představil hrob "muže, který dal pivu svou tvář". Nejde o nikoho jiného než Victora Cibicha, kterýž to se na nás buclatě a modrooce směje z viněty piva Březňák. Na chvíli ještě zastávka u zámku a opouštíme definitivně Velké Březno.
Čedičový skalný útvar Vrabinec (350 m) se zříceninou hradu zdoláváme bez kol, před finálním výstupem použijeme všechy čtyry končetiny. Až po sestupu si všímám, že výstup na značce je označený jako NEBEZPEČNÝ Z nevelké vrcholové plošiny Vrabince pak malebné výhledy do údolí řeky Labe a všech světových stran.
Dalším a asi hlavním cílem letošního Středohoří je Buková hora s TV-vysílačem připraveným pro blízké digitální vysílání.
Vystoupáme nejprve silničkou, posléze lesní cestou, červeně turisticky značenou (My jsme si i poklesali: z profilu je vidět, že jsme nejdříve stoupali na křižovatku, která se tvářila, že je kousek od cíle. Tam jsme na sebe počkali, odfuněli, usmáli se a po pár metrech začali dramaticky klesat! Dokonce jsem zastavil a v mapě zkoumal, nejsme-li průkopníky slepých silniček!). Útulná turistická chajda s hospůdkou, lahodná polévka čočková, chutný párek s hořčicí, chlazené pivko Březňák či kofola. Proložíme kocháním se z Humboltovy vyhlídky (683 m). Je nám blaze a nechybí nám nic (no prostě NIC).
Někdo z lídrů odmává odjezd a jeden po druhém se spouštíme z Bukové hory úzkou pěšinou ve vysoké trávě. Prořízneme přilehlou pastvinu, často i nějaký ten šťavnatý kravinec. Černé kravky dobře kontrastují s jásavě zelenou trávou. Jejich udivené pohledy se mění v nespokojené kolektivní bučení.
Raději zrychlíme, šťastnější z nás mezi kravinci prokličkují a už se brzdí u nové rozhledny Náčkovice, zvané též rozhledna Vítkova (616). Pěkně zde fučí, mraky se honí, slunko mezi nimi laškovně probleskuje. Fotografové v pohotovosti, lovci beze zbraní... jako by se předháněli, kdo uloví ten nejkrásnější záběr. Dnes vedou mračna a mráčky - hotová mraková rapsodie. Tolik "zvěře" k lovu jsem na obloze dlouho neviděl. Hynek dostává chuť na jahodový pohár se šlehačkou. I já suše polknu - mračna dokonale našlehaná vyplňují nebeský prostor nad námi.
Chutě si raději necháváme zajít a plně se ponoříme do bájo dlouhého sjezdu přes vesničky Konojedy, Kravaře, Blíževedly, Rašovice, Sukorady... Jednu z nich, už nevím kterou, si vybírá Míra Martinovský k opravě svého kola. A vybral dobře, neb v místní hospůdce čepují pivko světlé, tmavé, možno skombinovat na řezané, možno i jedovatě růžovou limošku... Ani nám neva, že oprava kola se protahuje, zřejmě nejde o obyč píchlou duši... Nakonec kolo jakž takž pojízdné a do syta občerstveni odpíchneme se od hospůdky všichni.
Abychom přes Liběchov dostali se k samému břehu Labe. Balancujem a drnčíme v silně hrbolatém terénu. To PPé nás chce asi prověřit - kdo kolik vydrží, která duše (ta v naší schránce tělesné) bude dříve vytřesena... Přežíváme všichni, i Jíťa s lehce ale do krvava odřeným loktem.

Dojez na Mělník hladký. Někdo spěchá na nádraží, jiný domů, mnozí pokračují na drážní Domeček k Vláďovi.
A zde už tradiční romantika - plápolající ohýnek, vůně do zlatova opékajících se buřtů či čerstvých koblih ke kafíčku a čaji, nezbytné pivčo...
Praha dnes daleko, přespávám na domečku dle původního plánu. Nad plán ovšem skvělá koupel - do velké plechové vany kluci ohřáli při ohníčku v hrnci-prádelňáku vodu.
Kdopak z vás se může pochlubit, že kolem půlnoci po krk ponořen do teplé lázně pozoruje hvězdný rej a důvěrně šepotá si s bachratým měsícem ve tvaru písmene "D"? Ach, ty letní noci a vůbec celý letní čas...
V domečku je fotogalerie.  Po kliku se mapa zvětší.


 
My Boleslavští, ještě musíme pochválit ČD za skvělou obsluhu tento den. Úsměvy, správné informace a jako tečka lůžkový vagón pro cyklisty, až na malé zpoždění BEZ CHYBIČKY.

V neděli, vydatně posilněni spánkem, který jsem ještě částečně užíval na začátku jízdy (mozek se ne a ne rozeběhnout), jedeme na průzkumy kolem MB.
Příjemně nás překvapilo, že zámek v Josefově Dole se po mnoha letech devastace dostává do nového kabátu. Pak jsem se pustili do zelné džungle, která lemuje Jizeru v údolí směřujícímu k Bakovu. Pak byla chvilku cesta pěško-turistocko v normálu, dokonce jsme, potkali jsme i párek lesních vílek - běžkyň, které se pod Haniným pohledem mění v bývalé Helčiny spolužačky. Potom natáčíme "Most přes řeku Jizera". Seskupujeme se, přebíháme, podhled, nahhled, skupina, detail s cedulí... Ještě že jsou hérečky trpělivé a ochotné.
Spouště pak ještě cvakají na zřícenině Zvířetice a zvláště pak u Evina kamarád ve stejnojmenné obci. Jeho zahradu nejde nefotit. Po tréninku u trati absolvujeme zdravotní protirevmatickou žahací cestu s překonáváním skrytých kamenů  s ledotravoborcem Milanem v čele přejíždíme z Čisté do Josefova dolu, abychom si jako odměnu dali řezané i pizzu u bazénu ve Vorlím hnízdě.
Rybička skrývá fotogalerii.
     
Zapsala Iva, fotil, korekturu provedl a text doplnil Hynek a po něm Hana. Foto též Milan.

Také se podívejte do PDF dokumentu, jak o akci písmenka naťukal a obrázky poskládal Milan.


Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.


Na hlavní stránku HaHy