V Liberci u Milana
příprava 250

Poznáte, Liberečtí, odkud ta krása je?
Je nás pět, dohromady to dělá 250 let, dle Staníka už sjíždíme šestou gumu... Ach, ten úžasný ročník 1957!
Víc jak rok kujeme plány, vybíráme asistentky, místo... Po konspiračních sedánkách a procházkách na Kololodi v Chorvatsku, nastává ovšem ten správný frmol a tvrdá realizace příprav 14 dní před oslavou samou.
Jak? V sobotu odpoledne vyrazili kolmo z Bolky do Liberce a pěkně si vrchařsky zacyklovali (Hynek, Iva, Milan, Lenka + asistentka Hana).
Milan nás pak na kole provedl večerním Libercem - opravdu krásné město!  Už teď se těším na noční Liberec, tolik krásné architektury na jednom místě, to je (jak říká Staník) orgasmus. Jako správný hostitel nás pozval nejprve do cukrárny na horké maliny, pak do hospůdky na tataráka... Chutnal báječně a dokonale navodil atmosféru let adolescentních, kdy jsme naň chodili za pár kaček československých...
Azyl se našel v liberecké vilce u Milana - dlouho předlouho do noci jsme kuli pikle a nabalovali na kostru "programu dvěstěpadesátníků" bod za bodem.
Došlo i na letkis, slavný to finský rytmický tanec šedesátých let. Ten jsme pak pilovali i druhý den za slunečného nedělního dopoledne na zahradě za vilkou. Občas se dala pauzička - kafíčko a moc dobré domácí  makové buchty od Milanovi maminky -  na příště je máme slíbené zase!. Ta s nevěřícím úsměvem jen zírala, co to má její Milan za praštěné kamarády.
Pak se jelo kolmo do Kryštofáče, jak s láskou a něhou nazývá Milan Kryštofovo Údolí, do místa našich slavných oslav. 
Ještě před definitivním souhlasem o budoucím místě činu jsme se dle plánu setkali s Bořkem a jeho asi-stentkou Mirčou v zahradní restauraci cca v centru Kryštofáče.
S prvními loky pivka, čekajíce na oběd, stříhli jsme si opět družný tanec letkis. To aby i Bořek zalovil v paměti a snáze tak začlenil svou do rytmu vykopávající nožku, tu pravou, tu levou.
La--la, lalalalala, la--la, lalalalala... Restaurační hosté, jejich vytřeštěný zrak a otevřené pusy - my od HaHy bavili jsme se náramně!
V "Mlýně" jsme si plácli a naplánovali menu i jiné nezbytnosti.
Pak nás čekal jen návrat domů - Bořek s Mirčou do Bořkova a my ostatní nejprve lesním terénem výživně do kopce a pak hlaďounce po silničce pěkně s kopce do Českého Dubu. Tam se odpojil Milan zpět na Liberec a zbytek (Ha, Hy, Len, Iv) sklouzl do Bolky.
Konec jednoho prímového víkendu. Všici zaúkolováni, ti schopnější pochopitelně více. A tak může nastat etapa dolaďování a vybrušování, vše na dálku. Ale v době internetu a počítačové techniky je to vlastně zábava...  Pro Milana to byl zábavný koníček, který jej pořádně zapřáhl a táhl i přes noc.

Drobátko krásně nervosní těšíme se na víkend za 2 týdny.
A tato cestička s číslem popisným tři vede do fotogalerie.
Také je k dispozici MAPA.
TAM:
ZPÁTKY:
Zapsala Iva, korekturu provedl, text doplnil a fotil Hynek

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.


Na hlavní stránku HaHy