Kokořínsko 11
|
Kokořínsko 11 |
|
| Kokořínsko na dvě jedničky? Programem a počasím? Kokořínsko za dvě jendičky? Popisem a fotkami? Nebo Kokořínkso po jedenáceté? Podívejte se, jak to Iva (s Mikeovým dozorem) napsala: | |
 |
|
| Jaro se překvapivě rozhoupalo na
nepočitatelně mnoho kmitočtů, odpolední teploty vzduchu na hranici těch
letních, nebe nekonečně modré... J  ednáctý
ročník Kokořínska se nemohl nevydařit. Od vývěsky cykloklubu Mike vyráželo
54 kol. Tento přepestrý bikový had se záhy rozrostl o dalších 12 natěšených
kolařů, kteří se připojili v Mělnické Vrutici. I HaHy spolek měl své
zastoupení - Jana se Zdeňkem, Lenka s dcerou Ann, Iva. A tak bylo nás 66
a většina zážitků před námi.Jízda terénem tentokrát přebíjí na plné čáře tu hladkou po silničkách. Lesní křižovatka V lukách nabízí výběr několika variant a kombinací - cesty turisticky značené i ty záhadnější bez značky. Lídr celé akce Michal 1/3 bez váhání do jedné zapluje a spanilá cyklojízda po mechu, písku a jehličí může začít. Drkotavý sjezd do "vodárenského" dolu vystřídá cyklostezka do vesničky Zahájí, pak silnička k chorušické hospodě. Pitná přestávka se protáhne do vzrušivých diskuzí o nejbližších cykloakcích. A opět do pedálů a opět terén. V jedné zákrutě se nečekaně vyloupne fotbalové hřiště a než řekneš ŠVEC, je plné kroužících cyklistů. Nezbytné společné foto (a video!), terénní stoupání a jízda mezi poli až až do samotného Kadlína. Cíl našeho cykloputování na dosah - hlaďounký asfalt nás dovede k nové vkusné rozhledně za obcí. Základna bytelně kamenná - mnoho z nás zde má svůj šutýrek, kterým roku loňského osobně přispěl na výstavbu. Jinak Kadlínská věžovitá rozhledna je ze dřeva - celkový dojem velmi příjemný, dnešním slunkem proteplený. A výhledy ze špice věže - jak jinak než skvělé! Od Řípu přes Milešovku až po zasněžené vrcholky Krkonoš. Jen natáhnout ruku a uplácat sněhovou kouli. Dočkáme se i odborných výkladů - od Michala i Luboše Hovorky. Od rozhledny utíkají krásné převážně asfaltové cesty. Ale lehce je dohoníš - ještě se nestačily pořádně rozvinout, když tu náhle končí závorou a obr-cedulí "Průjezd zakázán". Mnohé zákazy jsou většinou od toho, aby se porušovaly.Tento zákaz se nám porušit ani nechce - za závorou houštinová lesní propast, prodírat se s kolem asi dost obtížné. Jeden se však našel, co zkusil, prodral se a zvítězil /byť při tom urval jednu nožku od cyklistických brýlí a nějaký ten šroubek z nášlapů/. Ano, je to náš biker Zdenda, co oprášil mikeovské heslo "Tam, kde jiní končí, my začínáme". Zdeňkovi se tak podařilo nejrychleji "odtajnit" obec Tajnou, kdežto my ostatní poslušně objíždíme přes Ledce a Stránku. Ještě jedno občerstvující zastavení v hospůdce ve Mšeně a pak už úprkem k drážnímu Domečku, kde nám azyl poskytne hostitel Vláďa. Někteří se zdrží jen chvíli, jiní si počkají na úchvatnou nebeskou scenérii, kde se blýská hvězda vedle hvězdy. A tam dole na matičce Zemi čas pomalounku plyne v příjemném hovoru (nepsal tenhle kousek Mácha?), ba i smíchu, v pohodě právě toho okamžiku. Zamáváme poslednímu projíždějícímu vláčku a zamáváme i dnešnímu krásnému jarnímu dni. Zbývá těšit se na další mikeovskou akci. |
     |
 |
|
|
Zapsala Iva, závěrečnou korekturu provedl
a text doplnil
Hynek a před ním Michal a po něm ještě
jednou Iva. Fotky jsou především od Míly. Doporučuji fofogalerii Honzy Zídka. |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.