Z Prahy do Borku a ještě dál

aneb kterak si Hana vytvořila nový osobní rekord v jízdě kolmo.
Vše zahájeno poslední srpnový pátek ráno. Navzdory dešti Hana vyrazila na své Merince z Vorlího hnízda směr Praha - Černý Most. Jela to kolmo prvně, takže i malinký kufírek se urodil. Skrze Prahu následný přesun podzemkou, konkrétně metrem B a o půl jedenácté již vylézala na sluncem vyhřátém Zličíně. Tam jsem již nedočkavě čekala já, abych Haně v další cestě dělala doprovod.
Vzaly jsme to ve stopách nedávného "pražského odpoledního cykloúniku" na Srbsko kolem Sv.Jana pod Skalou, Karlštejn, Hlásnou a Zadní Třebáň. Další, poněkud větší kufr se vloudil a my málem skončily v Berouně. Vše však napraveno, správná cesta nalezena a po cyklostezce č.3 dál polykáme kilometr za kilometrem.
Nemůžeme bez zastavení minout voňavou pekárnu v Hořovicích - ve zdejší podnikové prodejně nevíme, co dříve ochutnat.
Zbývá projet Komárovem, Zaječovem, Strašicemi, Mirošovem, přírodní reservací Kamínky, štrejchnout to přes Kornatice, Nezvěstice, poslední kopec do Chválenic a pak už jen osvobozující sjezd přes Borek Nebílovský a ten náš Borek Štěnovický. A ještě více dolů podél zahrad a mezi lesy a konečně doma na chatičce.
Ano, Hana si dnes zajela rekord - rovných 172 km. Můj tacháč ukazuje pouhých 118 km. Ale taky dobrý, jsem spokojena.
Zahradní sprcha víc jak osvěžující, sotva popadáme dech. Slunko se holt málo snažilo. Horká polévka a teplá večeře ňam-ňam od naší maminky Zdeničky, v bříšku jako v pokojíčku. Ani Dušanův rejpavý humor mě dnes nerozhází. Tak dobrou noc, zítra vstáváme na sobotu dříve a jedeme si pro Lenku.		    

 teplá byla nejen večeře, ale i prostředí

 

    
Těch sobotních 20 kiláků k rokycanskému vlakovému nádraží se zlikvidovalo poměrně svižně, Lenka však už v pozoru před nádražím. A tak naše ženská trojka, obohacena o Dušana, připravena k dalšímu cyklobrázdění krajem pod Radyní.
Kola s funěním vytlačena v rotundě Sv.Pavla a Petra. Odtud městečko Starý Plzenec jak na dlani, v protilehlém zalesnění nepřehlédnutelná dominanta - zřícenina Radyně.
    
Po chutném posilnění ve staroplzenecké hospůdce pokračuje cyklo-krasojízda. Obkroužíme lovecký zámeček Kozel, zdržíme se v jeho malebných zahradách a kritickým okem hodnotíme tři zde probíhající svatby. Nevěstinky všechny jak z růže květ, Hanu však více zajímají kostýmy přítomných maminek. Nemusí to dlouho trvat a inspirace se může hodit.

dobrou půl hodinu byly svatebčané podrobování důkladné prohlídce...
Aby byl i Dušan spokojen, užíváme si i trocha terénu. A to přímo lesního přes kořeny, mechy, houba nehouba. Chceme totiž na zříceninu Lopata, kde jsem ani já nikdy nebyla.
Po důkladném průzkumu Lopaty návrat údolím Kornatického potoka zpět na základnu, na chajdu za Borkem. Celkem slušných 73 km.
Tam nás již čeká mužská posila v podobě Hynka - dorazil z Bolky ve známem starorůžovém autičku.
Večer a kus noci se nese v duchu tlachání i důležitých hovorů + plánů na téma "Oslavy zrozenců sedmapadesátého". 		   

 Večer zbyl čas i na houby a prohlížení fotek, snídani si Lenka musila vyfotit...

 

    
Nedělní cyklování velice pestré - silničky spravedlivě prostřídány terénními vložkami jak lesem, tak i mezi poli. Brdská vrchovina prošpikována skrz naskrz, dílem i toulání ve vojenském prostoru.
Pro upřesnění - jezdíme mezi Spáleným Poříčím, Míšovem, Skořicí, Mirošovem. Terén houpavý - když se řítíte z kopce, můžete za nedlouho čekat výživný protisvah.
V Míšově se dáváme grilované krkovičky na dva způsoby a máme malou rozepři s majitelem grilu nad klobásami "Krkonošskou" a "XXL". Abych nekazila celkově positivní dojem z nedělního výletu, nebudu rozebírat. Nasyceni dáváme sladkou bodku v mirošovské cukrárně a v obci Dobřív prohlížíme funkční vodní hamr  (foto zde nezveřejním, nesmělo se fotit, ale jedno mám).
    

Švestky, Iva v terénu a super sídlo s umělým jelenem
 		    
Nakonec nás nemine středně vydatný déšť, kterému jsme se zatím víceméně úspěšně vyhýbali. Já s Dušanem sušíme boty v chajdě u kamen pak do druhého dne.
Vracíme Lenku rokycanskému nádraží, poslední zamávání a co nejkratší návratová do Borku.
Ve Šťáhlavech dokonale suchá až prašná silnice - tady fakt asi vůbec nepršelo! Taktéž u nás na chatě, zato zima solidní. Odvážně, s křečovitým úsměvem na rtech smývám já i Dušan pot a špínu dnešního cyklosportování pod zahradní sprchou. Vorli hygienu za přírodní stěnou z thuje s díky odmítnou - počkají si na teplou v domažlické koupelně u Hanina tatínka. Tam mají totiž po večeři namířeno.
A tak poslední srpnový víkend úspěšně za námi. Jen toho slunéčka a tepla mohlo být více.

Kdo klikne na pumpu, uvidí   F O T O G A L E R I I
 		    
Zapsala Iva, fotila Lenka a Hynek  ten i text doplnil

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy