Nočním Žižkovem
|
|
Nočním Žižkovem |
|
Iva: Směle a s čistým svědomím potvrzuji, že letošní Noční Praha se opravdu povedla. Hlavní zásluhu na tom má organizátorka Lenka - s nebývalou precizností vše naplánovala a předpremierově též projela. Ale pěkně po pořádku.
| Přespolní sekce dorazily do matičky Prahy dle plánu, tak jak měly: K Lence do Láskové na P-4 autem Zdeněk+Jana+Janin bráška Fanda, ke mně na Střížkov na P-8 statečně sluncem ošleháni až uvařeni dojeli cyklo Hana+Hynek. Stihli to před 18.00 a tak padlo rozhodnutí, že přesun do centra Prahy bude též kolmo a metro budem ignorovat. Po nezbytném občerstvení a spláchnutí vrstev potu studenou vodou (chybička se vloudila - Praha 8 má t.č. výluku v dodávce teplé vody) jsme se my tři (HaHy, Iva) ze Střížkova odpíchli a ještě za plného sálajícího slunka vyjeli vstříc zážitkům Noční Prahy. Skutáleli jsme se z kopce Severního města až k Trojskému zámečku, lávkou pro pěší překonali Vltavu, částečně prošpikovali Stromovku, minuli pláň Letné, sklouzli se platanovou álejí a přibrzdili u Bruselského pavilonu Expo 58. Zde krátké pokochání na panorama Prahy (čas neúprosně tlačil) a už další prudký sjezd z letenské stráně zakončený schody dole u Vltavy, po Štefánikově mostě přes nám. Republiky a ulicemi Na Příkopě, Nekázankou, Jindřišskou až na Václavák - pod ocasem koně sv.Václava už na nás všichni čekali - Lenka s Andulkou, Jana se Zdeňkem a Fandou, Milena, Milan, Blanka. Sečteno a podtrženo - celkem 11 cyklistů. |
 |
 |
 POZOR! |
 |
| Lenka vyčarovala 11 kelímků (zajistil Milan) a šampáňo (to od Lojzíka ze Slovače) a mohl se konat velkolepý přípitek, doprovázen závistivými pohledy všudypřítomných turistů. Šampaňské chutnalo fakt skvěle, každý z nás kelímek vylízl a ukázněně vrátil Lence, neb v záloze byly další neméně skvostné moky. Noční Praha 2005 si jako cíl vytyčila prozkoumání tajuplného Žižkova + přilehlých lokalit. Za "přirozené vůdce" byli vybráni Lenka a Milan - vedení u koně se ujal Milan, za ním vyrazili jeden za druhým 10 dalších cyklistů, Lenka konvoj uzavírala. Obkroužili jsme čestné kolečko dolů Václavákem ke spojnici ulicí Jindřišská a Vodičková, odtud nahoru k Národnímu museu. Zde malé zastavení v místě, kde se upálil roku 1969 Jan Palach... Následný průjezd Čelakovskými sady, vinohradskými uličkami do ul.Španělské - boční nezvyklý pohled na Hlavní nádraží. |
 - |
 |
 |
 |
| Dále křižem krážem Riegrovými sady (první a poslední krátké vzájemné ztracení) - po vystoupání do horním partie sadů jsme si našli vhodnou lavičku s krásným výhledem na Prahu. Ta, právě zalita do zlatova zapadajícím sluncem se teprve chystala převléci do nočního hábitu. Abychom náhodou příliš nepodlehli poetice letního pražského podvečera, otevřela jsem kilovou piksli pepřenek - kyselých to rybiček s cibulí a paprikou, kterou jsem již ze Střížkova vezla na nosiči. Lenka zase rozdala kelímky a pro změnu nabídla bílé sudové s velké pet-lahve. Občerstvovačka byla krátká - vše podstatné bylo teprve před námi. Při přejezdu hranice Vinohrad do sousedního Žižkova Milen se smíchem pravila, že už je namazaná a zuby ji tedy ale vůbec nebolí... Další čestné kolečko jsem obkroužili na nám.Škroupově - za totáče se zde konala disidentská shromáždění. Následovalo nedaleké zastavení ve Fibichově ul. u Židovského hřbitova na Žižkově (založen r.1680). Hřbitov se nachází v přímém sousedství Televizního žižkovského vysílače, dominanty Žižkova a vlastně celé Prahy. TV-vysílač Praha je posazen do sadů Mahlerových, nepřehlednutelná jsou po něm lezoucí "černá mimina" od kontraversního sochaře Davida Černého (Hynek: doporučuji www.davidcerny.cz). |
 |
 |
 |
 |
 Dalšími žižkovskými uličkami jsme se propletli až na Olšanské nám., objeli kapli sv. Rocha, vystoupali na Parukářku - údajně Šibeniční vrch v dávné minulosti, dnes výletníky
vyhledávaná pivnice. A následoval přejezd přes Parukářku, Tachovské nám., šplhání na Vítkův vrch - zde vždy překvapí monumentální bronzová obr-socha Jana Žižky z Trocnova na koni, svého času největší jezdecká socha v Evropě
(či na světě anebo stále největší?). Žižka jakoby hlídal Památník národního osvobození na Vítkově - prohlídka jeho interiéru byla pevně v plánu. Trochu jsme
bratra Žižku ocyklovali a už nás paní průvodkyně zvala dovnitř. Naše skupina byla posílena Zdenkou a Karlem
(zástupci Dežaváků), bývalou Lenčinou kolegyní od soudu a Mgr. Davidem Vláčilem
(jak se ještě ukáže, veledůležitou osobou). Byl pátek 15.7.05, odbili devátou večerní. A právě den včerejší 14.7., ovšem roku 1420 upomínal vítěznou bitvu Husitů nad křižáckou armádou. Samozřejmě že pod vedením Honzíka
Žižky z Trocnova. |
 |
 |
 |
| Prohlídka Památníku s odborným výkladem byla velmi zajímavá. Při malém či žádném osvětlení trochu laděna do depresivna, ale to v žádném případě neubíralo na atraktivnosti prohlíženého. A tak jsme spatřili na vlastní oči Mauzoleum s Ústřední síní, Presidentský salonek, Kolumbárium či Kapli popravených legionářů. Překvapil nás poznatek, že při někdejší údržbě nabalzamovaného těla expresidenta Gottwalda, bylo zapotřebí asi 126 zaměstnanců :-o !! Ale zážitek nad zážitky nás teprve čekal. Paní průvodkyně nás pustila na samu střechu Památníku - Noční Praha dostála svému označení. Tonula ve tmě noci, ale ze všech stran ozářená světly a světélky, takže jsme si rozechvěle navzájem ukazovali, co poznáváme a o čem máme pochybnosti. Všechny ale upoutal kontrast křivolakých uliček hrbolatého Žižkova na straně jedné oproti přesně nalinkovanému Karlínu v placaté rovině u Vltavy na straně druhé. Prostě Prahu jsme měli příslovečně jak na dlani. A kdy máte možnost koukat shora Žižkovi na temeno hlavy a jeho koňovi na hřbet? Toto vše umocňoval prudký vítr. S nadsázkou - měli jsme co dělat, abychom se na střeše udrželi :-)) A na Severozápadě kmitající se blesky zvyšovaly naši již tak vysokou euforii... |
 |
 |
 |
 |
| Jak už jsem výše uvedla, na prohlídku Památníku jsem pozvali Mgr.Davida Vláčila. Teda báječná a šikovná Lenka pozvala- přes svou kolegyni od soudu se s mladíkem Davidem takto seznámila. Kdo viděl v neděli večer 10.7. na TV-2 pořad na téma Žižkov, tak je v obraze. David Vláčil s svojí maminkou totiž bydlí v olšanské vile S.K.Neumanna (jako chráněná památka byla již opravena) právě hned pod Šibeničním vrchem. Jedná se o jednu příbuzenskou větev samotného slavného básníka a jeho slavného syna herce Stanislava Neumanna. O tom právě pojednává jeden z dokumentů na žižkovské téma, na které nás Lenka upozornila, takže např. já a taky Jana jsme nezaspaly a vše viděly na TV-2. A kdo by si pomyslel, že za necelý týden spatříme vilu na vlastí oči a budeme přímo hovořit s jejími obyvateli... Ti nám totiž ukázali nejenom zahradu se zajímavým sousoším ;-) ale i interiér vily... Prostě další Velký zážitek. |
 Zdálo se, že bude pršet, tak jsme nasadili šusťákovky a jiné bundy-nepromokavky, čímž jsme pršení definitivně zahnali. I přes pokročilou dobu bylo vedro stále, tak jsme do sebe hodili jedno točené pivko na Parukářce a hned se nám veseleji sjíždělo
až do tunelu pod vrchem Vítkovem. Prolítli jsme tunelem jak trychtýřem, pěkně si tam
zařvali a zaječeli (hezky se rozléhalo) a rázem byly v jiné čtvrti - v Karlíně. Profrčelo se spícím liduprázdným autobusovým nádražím Florenc - taky nezvyklý zážitek. Každý asi známe Florenc-autobusák jinak: od božího rána až pozdní hodiny večerní jako fokus pulzující, neklidný, od výfuků začouzený, lidmi přeplněný... Definitivně jsme
zakotvili na útulné lavičce na náměstí Republiky - z jedné strany secesní Obecní dům, z druhé jakási blikající diskotéka s barem. Fanda duchapřítomně odběhl, aby se vzápětí objevil s třemi stylovými půllitry pivního moku. Lenka zase vytáhla bakelitové kelímky, během noční Prahy již potřetí. Tentokrát se rozlévalo červené sudové, tradičně z pet lahví. Jak ty se krásně vyjímají v nosiči na flašky cyklistické! Pepřenky se dojedly do té poslední nejposlednější, Blanka bezstarostně vyhodila víko od kilové piksle do odpadkového koše, aby ho po mém káravém pohledu
z koše zpět vyhrabala (piksla od pepřenek je šikovná a taková se vždy hodí). Jana jako botku dala v plén kolovat domácí obloženou celozrnnou bagetu
(původně asi Zdendovu...). Prostě jsem si všici užívali Noční Prahy jak nikdy.
A Hynek pravil, že jsme tedy jako Pražská sekce nasadili laťku pěkně vysoko
a příště že to bude přinejmenším do presidentské kanceláře. Lenko, nemáš
nějaké kontakty do Kramářovy vily? |
 |
 |
 |
| A Hana pravila, že tedy jako končíme, když se ta Noční Praha přehoupla do druhého dne, už žádné čůrání a podobné nesmysle a pěkně do hajan! Blance stejně už ujelo metro a tak jsme ji já + HAHY doprovodili do Holešovic, kde bydlí a pokračovali přes Ďáblice do Střížkova, kde máme spaní zase my. To byste koukali, kolik otevřených hospod jsme viděli! Alespoň tři! Jedna z nich, ta v Heydrichově zatáčce nad Bulovkou, vypadala na poctivou zaplivanou čtyrku...
To Lenka a její nocležníci pokračovali údajně ještě do Perlovky a teprve v brzkých ranních hodinách se trmáceli temným i nejtemnějším Krčským lesem na Jižák do Láskové. V lese nebylo ale vůbec vidět, blikačky i různé čelovky byly na prd, takže se naši kamarádi navzájem poztráceli, aby se vzápětí zase šťastně našli.
Celkově jsme projeli Prahou něco kolem 35 kiláků, ale že daly zabrat! Utahaní jsme upadli, posléze všici, do postelí, abychom po krátkém, ale vydatném spánku pokračovali sobotním cyklovýletem za humna Prahy. A to už je zase trochu jiný příběh.
Zapsala Iva |
| Hynek: Rád bych popsal sobotní den tak přesně jako Iva, ale neměl jsem mapu a bezstarostně jsem se poflakoval peletonem, tu a tam cvakajíc foťákem. Předkládám tedy něco málo z toho, co se mi udrželo v mé cedníkové, ledabyle pokryté hlavě: |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 Na zdraví! |
 |
|
To jsem tedy hóóóóódně zvědav, co vymyslí Pražská sekce příště (že by ten
vládní zámek v Kolodějích a jazz na parníku?). Tentokráte to byla ------->
Zde klekejte nebo klikejte k zobrazení VŠECH fotek. |
 |
| Zápis především Iva, trošinku Hynek a malinko Lenka. Foto Hynek, korekturu neprovedla a text nedoplnila Hana, neboť při zápisu již spinkala. |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.