Moje skvělá manželka má ale velikou nosnost a tak dokázala sama nákup (jenom jeden přeplněný nákupní vozík) odnosit z přízemí do 1.patra a vše sklidit. Přes mou nepomoc se hrdě přenesla mlčením.
Večer ale už bylo vše připraveno, rohlíky namazány, perník upečen, rukavice a čelenky na svých místech a tak nás v sobotu nic nepřekvapilo a v 8:55 jsme byli na parkovišti v Bedřichově, kde nás již čekala Iva, Milena, Dušan a Milenin kamarád Jožka.
Že je Zdeněk kamarád jsem věděl, ale že tak velký a obětavý, jsem netušil. Protože věděl, že mě mé stále zapomínání trápí, rozhodl se pro velký čin a abych v tom sklerotickém trápení nebyl sám, zapomněl si tentokráte kamarádsky bundu on. Díky Zdeňku.
Po nalezení náhradního řešení zakrývání horní poloviny těla jsme jej na dlouhou dobu s Milošem neviděli, protože rozdíly našich rychlostí byly značné.
V líčení dalšího putování Vám nic neřeknu ani o Zdeňkovi juniorovi a Dušanovi, kteří stále bruslili vpředu a pak čekali na
doplahovčícíse stařešiny.
Trasa vedla od Rozcestí U buku k Nové louce a od Blatného rybníku okolo Josefodolské přehrady.
Tam jsem pořídil první foto a lehce sprdnul Hanu za to, že když jasně říkám Miňonka, tak
přeci myslím Fidorka. To by již po 13.5 letech manželství a 0.5 roku
nemanželského vztahu přeci mohla vědět.
Tentokráte jsem pořídil i pohyblivé obrázky z překonání mostku. Můžete
porovnat styly:
1 - Jožka, Jana, Zdeněk junior
2 - Hana a Iva
Když budete mít trochu štěstí (a Bill Gates dá), tak se Vám po kliknutí na výše
uvedené odkazy přehraje video.
Pak jsem vystoupali na Kristiánov, přešli pod sedlem Holubníku na "točnu" a
sjeli na Hřebínek. Po vystátí obvyklé fronty jsme s chutí snědli dobrou
zelňačku.To už k nám dorazil od Smědavy Zdeněk, oznámil, že zapomněl jídlo a snědl drůbeží řízek Milošovi.
Protože jsme měli časovou rezervu, natáhli jsem to do Bílé kuchyně, vyjeli na Olivetskou horu. Sjeli z ní
jako blesk (až na Hanu, které její servisman špatně naparafinoval lyže) a
přejeli přehradní hráz
přehrady na Černé Nise.
Zde jsme doplnili tekutiny a Zdeněk předváděl běžkařskou akrobacii. Kdybych měl více zkušeností s natáčením videa,
tak byste jej mohli i vidět. Takto po kliknutí uvidíte jen závěr otočky 180stupnňů
(a možná se někomu z Vás tady Zdeněk již zmítá).
Závěr výpravy byl skvělý. V restauraci u Janečků jsme se občerstvili: Matky pod dohledem dětí, ženy pod dohledem mužů a jenom Miloš sám.
Odchod Jablonecké sekce mi udělal radost. Ukázalo se, že i Miloš je kamarád:
zapomněl
na stole brýle.Pak nastal smutný okamžik, museli jsme zaplatit restauraci opustit. Tak někdy příště, třeba už na kolech!
Kompletní fotky (na objednání) z výprav z Pražkou sekcí jsou zde.