Burčák tour - už po čtvrté

 
Bude se to dobře počítat: první akce v roce 2001 (nevynecháno 2002, 2003) a takhle to  bylo po čtvrté.


Průzkumy hradu, muzea a slamu (čtvrtek 30.9.2004)

K panu Formanovi do Perné jsme dojeli (HAHY+Jana) těsně před obědem. Hana mě překvapila řízkem (nejedl jsem jej samotný, ale s brambory) a pak vzhůru, fakt do kopce nahoru na Pálavu a pak po kamenité cestě na Dívčí hrad. Přiznám se, tlačili jsme. Já dokonce poprvé (a naštěstí i naposledy) zjistil, oč je zadek těžší, než hlava (a to ne při jízdě, ale při vystupování z byciklu).
Po sjetí s kopce jsme navštívili museum v Dolních Věstonicích, podívali se prťavou Venuši a i další zajímavé předměty.
   

Z Pálavy

Dívčí hrady

Zajímavý předmět
Další cesta (jedna polovina s větérkem v zádech, druhá s hnusným fičákem zepředu a z boku nás dovedla k atrakci, která v žádných turistických materiálech není. Nejdříve přišly jen maringotky a pak lidová tvořivost různé vynalézavosti a různé míry (ne)vkusu. Posuďte výběr sami: . .

Perfektní balkón

Modrý houseboat

Buňky v lese

Pralešní zátiší

Fantazie je...

Drncavka se schody
Poslední obrázek již je DrNcAvÉ cEsTy, kde by si to Zdeněk moc neužil. Leda po těch schodech dolu-vodou-nahoru. Ale protože burčáku bylo dost, tak to tak nevadilo. Restaurace v Strachotíně nám poskytla kávu, polévku a pohled na zajímavé technické detaily kol místních návštěvníků. Večer se pak poměr 1:2 (muži:ženy) změnil na 1:5 příjezdem Ann, Hanky a Lenky. . .

Ruční přítlačný zvonek

Jen jedno vodící kolečko

Tudy pojedeme a nebavte se!


Bez burčáku podél vod (pátek 1.10.2004)

Po ranním hemžení děvčátek u snídaně (hezký pohled) a čištění řetězů jsme začali chybou. Neobstarali jsme si burčák hned v Perné na startu. Naše cesta vedla přes Pavlov a tam bude spousta burčáku. A nebyla. Všichni vinaři, které jsme oslovili, tvrdili, že burčák ještě není, no hrůza, celý boží den bez burčáku. A řeknu to rovnou, neobstarali jsme jej ani nikde jinde cestou. V pátém ročníku Burčák tour se to nesmí opakovat. Prohlédli jsme si Dívčí hrady zespoda, projeli rybářskými claimy podél přehrady, podél Dyje  a okolo krokodýlů dojeli k Janovu hradu a zkontrolovali opravu v poledním čase jsme dorazili do Břeclavi. Nejdříve jsme si ale prohlédli umytý kostel v Poštorné (vážně, renovace byla hlavně mytím fasády). Pak následovay pátrací akce. Při první se hledala  koncovka nožiček nových Hynkových brýlí (prohledán celý kostel - nalezena v helmě), před druhou pátračkou Hynek předvedl krokové variace (některé se chybně domnívaly, že se jedná o kopy do kandelábru a kola). Pak se hledalo totéž, tentokráte byla úspěšná Hana - za Hynkovým uchem. Poslední hledačkou pak byl cykloobchod (výměna lanka u přesmykače) a občerstvení. Úspěch.
Po konzumaci polévek a kuřátek jsme prokličkovali Břeclaví na bájné (=Ivou líčené) Pohansko. Cesta byla zpestřena naučnou stezkou se čtením popisků k obrázkům, jichž se hlavně dožadovala Hanka H. Po prohlédnutí kamenů v zemi (vykopávky) ještě proběhla návštěva již ukončené výstavy. Ještě že autor obrazů neviděl, jak je jeho expozice nehlídána (odemkněte si a pak zase zamkněte). Cesta pralesem, přes železnici, okolo Františkova rybníka (žádné topoly), přes vinohrady u Valtic nás dovedla na Rajsnu a pak podél hranice a dýňového pole na základnu, kde byl konečně nakoupen Burčák.
   

Mezi pruty

Bez návštěvníka

Rybářské sídlo

Krokodýl

Vodní alej

Kostel Poštorná

Hledejte tanečnici!

Pohansko

Lenka v džungli na česko-rakouských
hranicích

Co dodat?

Opravená Rajsna

Pole s vejci vetřelců


Lednice, minaret a WC s potvrzenkou (sobota 2.10.2004)

. .
Klasickým cílem třetího dne byl Lednicko-Valtický areál. Zahrada u Lednice nás vždy něčím překvapí a potěší. Vstup do ní tentokráte nebyl  činěn přes plot ani tajnými dvířky. Park jsme k minaretu a zpět prošlo-projeli. Lenka se ujala u zámku hlídání kol, my pak své kulturně historické choutky ukájeli při prohlídce zakončené hrou na kytaru (poznámka jen pro Zdeňka: průvodkyně měla krásné modré oči).
Historky s návštěvou WC jsem se nezúčastnil (již dávno jsem seděl) a tak předávám pomyslné pero Haně:
To bylo tak, teda nebyla jsem u toho a znám to jen z vyprávění. Hanka, Jana a Lenka se rozhodly navštívit místní WC. Při jejich příchodu nebylo místo hajzlbáby obsazené, ovšem, když místnost opouštěly, byla zde dáma, která požadovala platbu. Hanka se snažila obsluze vysvětlit, že již platila vstupné do zámku a do skleníku, ovšem Lenka podlehla, zaplatila za obě, posléze se v ní však probudila její profese a požadovala potvrzení o platbě. Místo potvrzení se jí ovšem dostalo vysvětlení, že dáma zde jen zastupuje a posléze i vrácení desetikoruny s dodatkem:" tady to máte a už sem víckrát nechoďte".
Prohlédli jsem si další stavby a při zapadajícím slunku dojeli přes Mikulov a Klentnici do nocležiště v Perné. Večer prý probíhala zajímavá diskuse spojená s mlaskáním, o té já ale nic nevím.
. .

Gracie zepředu

Grácie zezadu také nejsou
špatné

Kýč

Rakouské objevy (neděle 3.10.2004)

. .
Tentokráte jsme nevyjeli v 10, ale už v 8:30 a také již s burčákem. Hranice HAHY s Janou projeli u Mikulova a pak přes Vinice na vrchol Schweinbarther Berg - kopec objevů. Nejdříve jsme nalezli jeskyni. V jeskyni stoly a židle a lahve. Lahve byly většinou prázdné, vypadalo to na noční oslavu, ale několik jich bylo neotevřených. Po našem odchodu bylo o  jednu méně. Druhým objevem bylo něcojakojevište s lavičkami okolo a pomníky s německými názvy českých měst a statistikou - počet Rakušanů (velký) a Čechů (malý). Směrem k Mikulovu pak byla deska s německými názvy český měst.
Po zdolání - výšlapu (to by na tom listí nevyjel ani Zdeněk, aspoň Jana to říkala) Hölensteinu s vysílačem nás zavřenou branou uvítala zřícenina hradu Falkenstein.
Po klasickém paštikochlebovém obědu jsme se vrátili do Mikulova. Čas nám ještě dovolil vystoupat (spíše vynést kola) na Svatý kopeček s pěkným rozhledem. Přesně ve 15:00 jsme se vrátili na základnu. Za chvilku zde byla i Andulka a posléze i Lenka s Hanou, které dobývaly vrcholy pěšky a právě se vrátily z nákupu vína. To jsme nakonec učinili i my. Bohužel kvalitu meruňkovice jsem mohl konstatovat až po příjezdu domů. Děkuji pane Valíčku. Je skvělá.
. .
 
Opuštěná jeskyně

Venuše
(v pozadí Mikulov)

Vrchol Schweinbarther Berg

Jižní Morava česky

Falkenstein

Košt

Vinná ulička v Drasenhofenu

Mikulov

Svatý kopeček


Zápis & foto  Hynek, korekturu provedla a text doplnila Hana


Na hlavní stránku HaHy