Solná komora - kolem 20 jezer - Rakousko

První letošní výlet za hranice (bude to platit i v EU?) jsme podnikli s cestovní kanceláří TRIP. Brzo ráno jsme nastoupili do poloprázdného autobusu - zájezd hlavně obsadili Pražané. S těmi se za chvilku Hana "pěkně" přivítala: po naložení kol v Praze nám někdo obsadil místo, což má žena ohodnotila hlasitým prohlášením: "No jo, PRAŽÁCI, ti neumí počítat."
Za TRIP s námi jel Jarda, syn Jardy Slavíka (tatínek byl s námi na Praha->Vídeň), a Tomáš. Oba skvělí, se smyslem pro humor a stále s úsměvem na tváři. Tomáš nás stále zásoboval zajímavými informacemi o Rakousku, bylo vidět, "že ví a zná.". Povídání bylo vtipné, srozumitelné, nedrmolil - takového učitele jako byl on bych si přál.
Ale již k vlastnímu objevování jezer:
V pátek po poledni jsme dojeli k jezeru Mondsee, převlékli se, osadili stroje a z parkoviště dojeli do městečka MONDSEE, kde jsme v informačním středisku získali mapku a další materiály. Dle rady Tomáše jsme navštívili místní skanzen s "kouřovým domem". Jméno dostal od způsobu vytápění. Chalupa totiž nemá komín. Z kamen a pece stoupá kouř do horního patra, kde průduchy stoupá a odchází střechou ven. Cestou do Thalgau jsme malinko zmokli (asi 3 kapky) a pak cik cak vyjeli první stoupání a sjezd do Faustenau. Zde jsme objeli památnou lípu a dojeli k Hintersee.
Dle přesného popisu jsme pak nepřejeli (no dobře, ujeli jsme 300 metrů a pak se vrátili) odbočku do prudkého stoupání a pak nás po pár kilometrech (celá etapa asi 50km) přivítala naše základna, městečko St.Gilgen s ubytovnou (info1, info2). My jsme spali v pokojíku pro čtyři. Dvě postele s palandou, sprchový kout a umývadlo, společný balkon s dalším pokojem, dostatečně kapacitní WC na chodbě. Přesně dle potřeb cyklisty na klidné přespání (když Vorel nechrápe).
V 18:00 nás čekala teplá večeře. Jídlo bylo po všechny dny dobré (možnost výběru ze dvou jídel), jen ten brzký čas nás trochu omezoval v délce etap. Pak jsme ještě navštívili pro nás volně přístupný krytý bazén.
Po sobotní snídani (švédský stoleček s musli, pečivem, salámy a sýry, jam, máslo, čaj, káva, mléko) nás čekala nejdelší etapa. Pod alpskými velikány jsme objeli Mondsee, potkali se s Čechy, kteří jeli v opačném směru a také s rakouskými "silničáky". Objeli jsme největší jezero Attersee. Zde jsme si všimli prvních jezerních potápěčů, což je asi nový rakouský sport. Jezera jsou průzračná a v některých místech klesají skály kolmo do jezera, může to být zajímavé.
 

(Měnící se obrázek)
Od Attersee jsme na silnici 153 čekali na Tomášem avizované stoupání tak dlouho, až jsme byli najednou na vrcholku. Na rozdíl od stoupání, které nepřišlo, zde ale doopravdy byla říčka Mitterweissenbach s krásnými vodopády a korytem v žule. Proto jsme dolů nesvištěli, ale kochali se.
Lázeňské městečko Bad Ischl bylo PLNÉ - VŠEHO. Podívali jsme se do kostela na svatbu (ženich a nevěsta jsou postaveni jinak, než na našich svatbách) a prokličkovali na cyklostezku.
Sluníčko nám přálo a krásně osvětlovalo rakouské domky (dělají ti Rakušané něco jiného, než že běhají okolo domu?) zelené louky, horské štíty a to vše pod modrou oblohou. Svítilo i na nás a tak se nám až tak moc nechtělo do 800 m dlouhého 17% stoupání k jezeru Schwarzensee. Ale stálo to za to. Úplně osamoceni jsme svá zpocená těla (bez oděvu) svěřili přijemné vodě. Překvapilo nás, že žádné z jezer, které jsme navštívili, nebylo horsky chladné, ale přijemně koupací. Pak nás čekal super sjezd (82km/hod) a podél jezera Wolfgangsee na základnu. Zde nás čekala dobrá večeře (po 126 km je každá dobrá). Na rozdíl od ostatních jsme neměli kuriózní řízek s rýží.
Při večerní promenádě (mimo domorodců hlavně starší Angličané) u břehu jezera jsme si s Hanou na trávníku zatancovali polku za doprovodu místního orchestru, který hrál vážně pěkně a nejen do tance.
V neděli, abychom zbytečně nejeli již projetou trasu, nás autobus dovezl do Bad Ischlu. V 8:45 byly lázně ospalým, klidným místem. Řeka Traun nás dovedla do pohádkového Hallstattu. Toto městečko, které asi znáte z propagačních obrázků, kalendářů apod., je přilepeno na horský masiv padající do jezera. Věžička kostela zrcadlící se v jezeru a zdobné domky vytváří obrázek u kterého si říkáte: "To nemůže být pravda, to je snad kýč."
Protože i místní hřbitůvek je malý, tak hroby musí být menší a tak vlastně po cestičkách chodíte "umrlcům" na nohách. A to není vše. Po 15 letech kosti vyndají, dlouhé dají do místní kostnice dospod a nahoru dají lebku, kterou hezky pomalují (v současnosti na přání v testamentu, nejčerstvější je nyní z osmdesátých let).
V poledne nás čekalo rekordní stoupání 23%, ale "jen" 500 m. V poledne jsem dali "koupačku" v Grundelsee (s výhledem na rogalisty) a pak ještě v Altaussersee. V tom horku jsme srabácky vynechali výjezd na Loser a jeli rovnou na malebný vrcholek Blaa Alm. Zde z restaurace je ten správný výhled na alpské krávy s horami v pozadí. Kamenitý sjezd (s jednou píchlou duší) nás dovedl zpět k autobusu, kde nás řidič pohostil typicky českým iontovým nápojem. A cestou na večeři nám Tomáš udělal zajímavou přednášku o zemědělství v Rakousku (na přání osobně odvyprávím).
V pondělí nás rovinka podél řeky Traun dovedla k malému stoupání k jezeru Offensee. Zde jsem tak dlouho hledal optimální pozici k vyfotografování zrcadlících se hor v jezeře, až do vody skočil plavec a bylo po zrcadle :-( . Tak jsem šel svačit a Hana do vody. Svačina se ukázala jako dobrý nápad, protože na cyklostezce pro horská kola to byl pěkná 1.5km vzpíračka. Docela rád bych viděl, jak to někdo sjíždí, vyjet to normálně nejde, taková trasa na šlapačky. Odměnou nám byl sjezd podél řeky a vodopád. Cestu vytesanou ve skále zdobily obrázky s popisy neštěstí, která se zde, většinou při dobývání dřeva stala.
-
(Měnící se obrázek)
U jezera Traunsee nás čekala podívaná na surfaře s padáky. Napumpují si konstrukci, vlezou do vody a prudký vítr jim umožní nejen svištět vodou, ale i skákat pěkně do výšky.
Langbathsee (opět s potápěči) bylo posledním jezerem na naší trase. Po závěrečné jízdě do Gmundenu nás čekalo poslední koupání, káva a přejezd do ČR, kde jsem opět vzali útokem již tradiční InterSpar v Českých Budějovicích.

(Měnící se obrázek)
Co říci na závěr? Stálo to za to, můžeme doporučit. S sebou jsem měli dvě mapy KOMPASSu (1:50 000), čísla 17 a 20 a s výjimkou Gmundenu a Attersee vše pokryla. Na trasu ale i stačil popis od Tripu s barevnými mapkami A4.

Ti, co chtějí vidět více fotek a větší, nechť prosím kliknou sem.

Zapsal Hynek redigovala Hana