Jizerky HaHyNo  

Tentokráte jsme zkoumali jizerské trasy v manželské dvojici (?existuje manželská trojice?) a ve společnosti věrné Nory. Kdyby byla větší, mohli bychom ji zapřáhnout do sáněk a mohla by táhnout zásoby, ale takhle ji zase nemusíme (moc) živit, potravu si vyžebrá sama :-).
"Motorové saně" Felicia jsme uložili v Hraběticích. Nemají tady na parkovišti automatickou závoru za 80,- Kč jako v Béďově (=Bedřichově), ale pána za 40,-. Ten právě radil mladým děvčatům, co si mají vzít na sebe. Na nás se s radami vykašlal a vykázal nás na parkovací místo.
Namazáni z domova (tedy lyže namazané sádlem (červený SWIX)) jsme popoběhli směrem na Královku a krásně pozvolným sjezdem podle Jablonecké chaty dojeli k Josefodolské přehradě. Protože sníh byl čerstvě napadán, šlo stoupat podél chaty věčného mlčení:

na Rozmezí. Zde ale vládl horský vítr a mlha, stromy byly oblečeny do bílých kožíšků, jejichž vlasy česány větrnými poryvy:

Na Čihadla dojela Hana první a už se málem pro mne vracela, aby vyzkoumala, zda-li jsem ve větru a mlze nezbloudil a nezahynul. Nééé, Vorel jen zastavilsundalhůlky, sundalrukavice, sudnalbaťoh, vyndalpytliksfoťákem, vyndalfoťákzpytlikuaobalu, přenastavilprogramnafoťaku, udělal3obrázkyvrůznýchrežimech A PAK VŠECHNO ZPÁTKY A NA SEBE, no a to mu trvá více jak 5 minut.

Na Čihadlech jsem zase projevil svou inteligenci a dobrý sluch. Nějaký pán se nás ptal, zda-li (je) chceme vyfotografovat a já začal vysvětlovat, že né, kam bychom jim to posílali, jestli mají tužku a... aby mi Hana vysvětlila, že pán nám nabízí, zda-li nechceme být vyfotografováni a to je jsem si přidal sám. No a chtěli jsme:
 

Pak následoval sjezd od Knajpy (bylo otevřeno). Cestou jsme potkali známé, se kterými jsme bydleli v Portugalsku. Vlastně se s Chytrými potkáváme jen v Jizerkách a Portugalsku. Restaurace ve Smědavě byla obsazena u všech stolů, mezi kterými se proplétal had hladových a žíznivých lyžařů. Tento had byl ale značně pomalý a jeho posouvání jsme psychicky nevydrželi. Dal jsem si rohlík "na stojáka", vyslechl číšníka, který mě osočil z vodění psů do provozovny a tvorby drobků tamtéž.


Okolo Smědavské hory jsme se vrátili na Čihadla a odtud sjeli na Krásnou Máří, kde jsme potkali  Jardu, průvodce z Praha-Vídeň a kde na nás vykuklo slunko , aby nám ukázalo krásu ojíněných listnáčů podél cesty:

i výhledy do údolí:


Bylo to ale skutečně jen na chvilku, pak se les zase zahalil do mlhového šátku:


V tu dobu jsem už ale mlel z posledního. Abych vydržel, vytáhl jsem svačinu a za asistence pohledů Nory

doplnil síly. Aby Hana nezmrzla, běhala při mém svačení tam a zpátky, je prostě neuondatelná. Sjeli jsem na Kristiánov, uhnuli k přehradě, potkali jsme známé z Toskánska (asi se budeme potkávat jen v Itálii a v Jizerských horách), po přejezdu přehrady sundali běžky a vystoupali na parkoviště v Hraběticích, kde jsme padli do sedaček a byli rádi, že už nikam nemusíme běžet.
Díky večernímu aerobickému protažení absolvovanému pod vedením odborné lektorky mě druhý den nohy bolely jen trošku.
 

Zapsal Hynek.