Tentokráte jsme zkoumali jizerské trasy v manželské dvojici (?existuje manželská
trojice?) a ve společnosti věrné Nory. Kdyby byla větší, mohli bychom ji
zapřáhnout do sáněk a mohla by táhnout zásoby, ale takhle ji zase nemusíme
(moc) živit, potravu si vyžebrá sama :-).
"Motorové saně" Felicia jsme uložili v Hraběticích. Nemají tady na parkovišti automatickou závoru za 80,- Kč
jako v Béďově (=Bedřichově), ale pána za 40,-. Ten právě radil mladým děvčatům, co si mají vzít na
sebe. Na nás se s radami vykašlal a vykázal nás na parkovací místo.
Namazáni z domova (tedy lyže namazané sádlem (červený SWIX)) jsme popoběhli směrem na
Královku
a krásně pozvolným sjezdem podle Jablonecké chaty dojeli k Josefodolské přehradě.
Protože sníh byl čerstvě napadán, šlo stoupat podél chaty věčného mlčení:
na Rozmezí. Zde ale vládl horský vítr a mlha, stromy byly oblečeny
do bílých kožíšků, jejichž vlasy česány větrnými poryvy:
Na Čihadla dojela Hana první a už se málem pro mne vracela, aby vyzkoumala, zda-li jsem ve větru
a mlze nezbloudil a nezahynul. Nééé, Vorel jen zastavilsundalhůlky, sundalrukavice, sudnalbaťoh,
vyndalpytliksfoťákem, vyndalfoťákzpytlikuaobalu, přenastavilprogramnafoťaku, udělal3obrázkyvrůznýchrežimech
A PAK VŠECHNO ZPÁTKY A NA SEBE, no a to mu trvá více jak 5 minut.
Na Čihadlech jsem zase projevil svou inteligenci a dobrý sluch.
Nějaký pán se nás ptal, zda-li (je) chceme vyfotografovat a já
začal vysvětlovat, že né, kam bychom jim to posílali, jestli mají tužku a... aby
mi Hana vysvětlila, že pán nám nabízí, zda-li nechceme být vyfotografováni a to
je jsem si přidal sám. No a chtěli jsme:
Pak následoval sjezd od Knajpy (bylo otevřeno). Cestou jsme potkali
známé, se kterými jsme bydleli v Portugalsku. Vlastně se s Chytrými
potkáváme jen v Jizerkách a Portugalsku. Restaurace ve Smědavě
byla obsazena u všech stolů, mezi kterými se proplétal had hladových a
žíznivých lyžařů. Tento had byl ale značně pomalý a jeho posouvání jsme
psychicky nevydrželi. Dal jsem si rohlík "na stojáka", vyslechl číšníka, který
mě osočil z vodění psů do provozovny a tvorby drobků tamtéž.
Okolo Smědavské hory jsme se vrátili na Čihadla a odtud sjeli na
Krásnou Máří, kde jsme potkali Jardu, průvodce z Praha-Vídeň a kde na nás vykuklo slunko , aby nám ukázalo krásu ojíněných
listnáčů podél cesty:
i výhledy do údolí:
Bylo to ale skutečně jen na chvilku, pak se les zase zahalil do mlhového šátku:
V tu dobu jsem už ale mlel z posledního. Abych vydržel, vytáhl jsem svačinu a za
asistence pohledů Nory
doplnil síly. Aby Hana nezmrzla, běhala při mém svačení tam a zpátky, je prostě
neuondatelná. Sjeli jsem na Kristiánov, uhnuli k přehradě, potkali jsme známé z
Toskánska (asi se budeme potkávat jen v Itálii a v Jizerských
horách), po přejezdu přehrady sundali běžky a vystoupali na parkoviště v
Hraběticích, kde jsme padli do sedaček a byli rádi, že už nikam nemusíme
běžet.
Díky večernímu aerobickému protažení absolvovanému pod vedením odborné lektorky
mě druhý den nohy bolely jen trošku.
Zapsal Hynek.