Tři jarní


Tento článek je souhrnem tří jarních velocypedistických výletů v březnu a dubnu 2003. Od každého kousek. Jdeme na to:

1. Z Jičína za Rumcajsem

 
Tyhle "chlupaté hlavy" asi půl metru velké na nás koukali u Věžáku
Tři záhadné hlavy
Poznáváte? Hrubá Skála

Poznáte?
Na tom sněhu to fakt nešlo
Klouzalo to
Víte co dělala Eva 28.března v noci? Spala pod širákem v Ráji (Českém). Jablonecké společenstvo se tedy ukázalo dost otužilé. Jmenovaná dokonce pohrdla teplým čajem přivezeným Boleslavskou sekcí. A co a jak a proč a kde? 29.března se do Jičína nahrnuly DAVY LIDÍ s cílem pronásledovat loupežníka Rumcajse - pěšky nebo na kole. Fronta na prezentaci byla fakt hustá a tak jsem vyrazili bez nároku na diplom v cíli. Hned na začátku, když jsme vyjeli z mapy se podařilo navigátorovi (fakt si nemohu vzpomenout, kdo to byl) vyjet i mimo trasu. Vyplatilo se to, na silnici jsme našli opuštěný párek takřka nových cyklistických rukavic.
Počasí nám přálo, a tak jsme za chvilku byli na Hrubé Skále, kde jsme doplnili energetické a iontové zásoby, podívali se na lehce zamžený výhled. Šup dolů do Sedmihorek a pak (jak jinak) nahoru. Tentokráte to stálo za to. Zkouškou našich fyzických sil byl výstup na Kozákov. Z počátku se mi to nezdálo tak hrozné, držel jsem se na pěkném druhém, třetím místě, ale po vystoupání do sedla pod Kozákovem jsem odpadl a na vrcholek dorazil vyčerpaný mezi posledními. Na rozhlednu jsme tentokráte nešli, tak hezky nebylo, ale obdivovali jsme z blízka "rogalovce" nebo spíše "padákovčíky", kteří startovali na zdejší louce aby se pak vznášeli nad našimi hlavami.
Při přejezdu na další vrcholek, Tábor, jsme občas pochybovali jedeme-li dobře, zda-li ta cesta fakt vede touhle nemožnou cestou, ale ukázalo se, že ano. Těsně pod vrcholkem nás dokonce překvapil na cestě ve stínu ležící sníh, docela to po něm klouzalo. Na závěr nám byl odměnou více než pětikilometrový sjezd do Železnice a rovinka do cílového Jičína. Loupežníka jsme sice na 80km trase nechytili, ale vůbec nám to nevadilo.


PS Večer jsme v divadle neusnuli

Fronta v Jičíně
Fronta za kapitalismu


Start na Kozákově, u nás doma vám ukážu na fotkách celý průběh
Ještě čtyři kroky...


2. Pro změnu zase Českým Rájem Takové pěkné jarní bahýnko

13 dubna mě Hana vytáhla ven. Já jsem tedy nechtěl, chtěl jsem se věnovat svému oblíbenému jarnímu koníčku, kterým je Velikonoční leštění oken, ale nakonec mě Hana po dlouhém asi čtyřvteřinovém přemlouvání ukecala.
Trasu jsem naplánoval se třemi cíly
- okruh okolo Klokočských skal (ale minuli jsme odbočku a pak se nám již nechtělo vracet do kopce)
- loukou podél Jizery z Turnova do Všeně (první polovina moc pěkná, druhá v poli řídkým bahnem dost "zhoustla")
- zajímavá lesní cesta skalami pod Mužským (tu jsme na potřetí(!) našli, ale terén byl tak náročný, že z kochání nic nebylo). Na závěr cesty měl Hynek ještě v plánu prozkoumat nám neznámé okresky z Bosně do Bolky. Když jsme se ale konečně vynořili u Bosně z terénu, zavelel: "Řekni, která cesta je do Bolky nekratší a tou pojedem" (poznámku necenzurovaně vložila Hana)
 Ač splnění cílů bylo tedy problematické, vyjížďka byla dobrá, jako důkaz vkládám fotografie:

Zátiší u Dolního Mlýna
Pořízeno během svačení
Kdybych hloupě nesvačil  a
jel jako Hana až nahoru,
 ujel bych 102 km a
ne pouhých 98.2
Klikněte, zvětší se. Právě se ptá, jestli má zpomalit.
Fakt jsme jej potkali.
Jel jako dráha, usmíval se a
mával na nás.
V Turnově na náměstí PIVO ZDARMA
Hana odolala pivu zdarma
(myš na obrázek) a
dala si oblíbenou vitamaximu

V Turnově mají pěknou spořitelnu.
Trasa:
Sobotka, Dolní Mlýn, Trosky,
Borecké skály
(po prvně),
Leskov, Turnov, podél Jizery (bahno),
Všeň, Příhrazy,Olšina,
Zásadka, Boseň,  Kněžmost
 


3. Kokořínsko

Znáte Michala Třetinu? Toho jak píše seriál Jak se jezdí do nebe o Alpských průsmycích v časopise Cykloturistika? Tak s ním a s vedoucím správy CHKO Kokořínsko, panem Pořízkem, jsme byli poznávat toto místo z hlediska přírodovědce a ochranáře. Akci pořádal klub Mike. Ale po pořádku:
V sobotu časně ráno (fakt časně vstávali jsme v 6 hodině) jsme nasedli na připravená kola a s příslibem pěkného počasí vyjeli do chladnějšího ráno. V údolí Jizery pěkně zalézalo za nehty. A to nás právě popohánělo k většímu tempu, abychom se zahřáli. V Mělníku jsem byli za hodinu a 20 minut s průměrem 27 km/hod.
Z počátku to vypadalo, že nás bude jen pár, ale pak se peleton rozšířil na 52 lidí, což bylo skoro dost. V 8:55:00 jsem nervózně volal Ivě, kde jsou, Iva nezvedá telefon. V 8:55:35 Lenka s Ivou a Dušanem přijíždí. Beru Dušanovou vysvětlení, že hovor nešlo vzít, když mobil zvonil v kapsičce na kole, které bylo na střeše Lenčina auta.
Ale pojďme k vlastní výpravě:
Absolvovali jsme celkem pět zastavení (ze šesti) se zajímavým povídáním (viz mapa). Víte například že:

Pan Požízek toho věděl fakt hodně, jen povídal (na náš vkus) až moc dlouho a nás cyklistů bylo až moc. Než se taková kupa lidí rozjede a pak zase sejde někdy trvá déle, než vlastní přesun. Asi by bylo zajímavější povídání za pochodu, to ale nejde dělat na kole.
Poslední přednášku jsme již neabsolvovali a ze Střezijovic jsem již jeli každý po své trase do MB a Prahy.
Omlouvám se, jestli toto povídání není tak zajímavé, ale ujeli jsem skoro 117 km a teď je jedna v noci, už mi to moc vtipně nemyslí.

Přidávám fotografie:
Místo srazu málo/moc (myší na obrázek)
Pražská sekce dorazila,
Iva sundává kolo s telefonem
Tudy jedeme (dostali jsme barevnou mapu i popis). Všimněte si Dušanova nového kola
Pískovcová socha kuchtíka a později sochaře Václava Levého (1841-46 v Liběchovském zámku)
Povídáme si o obojživelnících
Žabí "vajíčka". v horní části "ostrůvek" skokan hnědý, ve spodní části "korálky" ropuchy
Ve Střezijovicích - my, co spolu kamarádíme, pijeme a svačíme
Ukázka "architektury" v obci Vrátno při cestě zpět (na té jsem, abych nevyšel ze cviku, opět píchnul)

Cesta byla bohatá na informace a zajímavosti, a tak jsem si řekli, že ji absolvujeme jindy sami, v menší partě. A kdo má zájem, může v roce 2004 znovu. A až budete v Mělníku, zajděte na správu CHKO Kokořínsko (Česká ul.149, u hotelu Lípa) a pustí vám umělecky zpracovaný film (chválil jej nejen pan Požízek) o této oblasti (35 minut).
 

Zapsal Hynek.