Týden od 13. do 20. 7. 2002 jsme strávili v jižních Čechách a projezdili jsme je poctivě křížem krážem, každý den ke stovce kilometrů. Základnu nám tvořila lovecká chata lesů Hluboká. A lovecká chata to byla každým kouskem: lustry z paroží, hrnečky, talířky a talíře s jeleny, zajíci, kanci a jinou zvěří. Na stěnách dřevo, na podlaze lino s motivem dřeva. Jen místo lesní studánky byla chata vybavena koupelnou s netypicky bílou vanou místo zelené. Vlastní chata byla v bažantnici, takže v takové "slepičárně". Jeden pokoj s třemi lůžky nás stál na ten týden 1000,- Kč. Ač chata měla velkou "zasedačku", která nemohla nepřipomenout kančí hostinu myslivců v Slavnostech sněženek, večery jsme spíše trávili v kuchyni.
Následující text zapsal Hynek, obrázky a odkazy zpracovala Hana (a že jich je):
Po cestě, kde nás zdržela série objížděk a překvapila "vůně" kafilerky se
někteří rychle (Hana+Jana), jiní rozvážně (Hynek), oblékáme do cyklistického a JEDÉÉÉM. Po několika neúspěšných odbočovacích pokusech se trefujeme na asfaltový
chodníček podél Vltavy (připomíná cyklo-asfaltky na podunajské stezce) a dorážíme
do Českých Budějovic. V místním informačním středisku nakupujeme mapu
Jihočeské cyklotrasy I.(1:75 000), kde jsou pěkně tučnofialově označeny
cyklotrasy tak, že vypadají jako dálnice. Z ČB pokračujeme dle trasy, kterou jsme našli na internetu.
Když jsou všichni ráno nastoupeni k odjezdu, Hynek zjišťuje, že návštěva WC
je skutečně neodkladná, a tak se výjezd o pár minut (asi 15) opožďuje. V ČB
krásně jedeme dle dobře značených tras a najednou šlus, značení jinde. Po
konzultaci s dvěmi mapami a domorodci docela brzo nacházíme správnou výpadovku.
V dalších dnech zjišťujeme, že tento jev není neobvyklý. Trasy, které jsou v
mapě ještě nejsou v reálu všude hotové.Sluníčko se těžce prodírá mraky, když vyjíždíme. Má chyba v navigaci
výpravy nás zavádí na panelovou roletu, jejíž drkotání mě rozčiluje, zvyšuji
tedy rychlost, aby drncání bylo menší, z brašničky na řidítkách mi
vylétávají kapesníky, jsem ještě více vzteklý, no Hana vám to lépe
vylíčí v plných barvách... Po telefonátu Ivy z Prahy odhadujeme, že do
Vodňan a zpět to bude v pohodě. Projíždíme typickou rovinou mezi rybníky.
Ouha, při výjezdu z Vodňan volá Iva, že jsou 30 km od Hluboké (to my taky).
Hana zvyšuje rychlost a odděluje se, aby dříve přivítala zbytek
výpravy z Prahy. Na nejbližší křižovatce při snaze si trasu po silnici
zkrátit si návratovou dráhu prodlužuje o 8 km (co to na ní je) a tak se
setkáváme na parkovišti všichni prakticky najednou.
Po obědě již za sluníčka vyrážíme v plné síle (+Iva, Lenka, Michal, Dušan)
po trase z mapy, kterou přivezla Iva. Právě ta se stává po několika málo
kilometrech obětí defektu, praskl jí řetěz. Severovýchodní okruh si
oživujeme sběrem fialových lesních plodů a projíždíme severní vilkovou částí ČB. Večer si
užíváme v restauraci "U Kapra" v Hluboké, kde koštujeme
především rybí speciality. Po večeři si Iva vyzvedává opravené kolo a už se těšíme
na zítřejší cyklokilometry.
Prd, žádná jízda nebude, dost prší. Ač zásobovací četa (Hana) ráno
dovezla čerstvé pečivo za sucha a my jsme připraveni s nohama takřka v
ťapkách, svatý Petr mění naše plány. Navštěvujeme tedy zámecký okruh na
Hluboké, odpoledne pak pěšky objevujeme České Budějovice. Navštěvujeme
historické objekty, rozhlednu na věži, zvyšujeme obrat v cykloprodejnách.
Večer si pak objednáváme v restauraci mimo jiné také 2x černý čaj. Číšník
pak přináší jen jeden černý a jeden ovocný s dotazem, nemohl být jeden
ovocný. Po naší záporné odpovědi, že ne, místo omluvy praví, "tak nebude"
a odchází. Připomíná mi to jinou historku, kdy mému kamarádovi shodil číšník
párek do klína a pravil "a máš to". Večer pak sedíme na koncertu
Jiřího Schmitzera, na jehož vystoupení se naše názory různí.
V noci pak dojíždí i Vladimír s Clifem, jsme komplet.
Nadržená Iva může konečně nasednout na svého oře (už to fakt nemohla
vydržet, chtěla už i běhat).
Předchází tomu výtka Dušanovi, který místo snídaníě dává nově zakoupená držátka (tedy chytátka) na řidítka, zakončená větou "On
posnídá řidítka". Mírné mrholení neodrazuje nás, natož Clifa. Horší to
je, když při průjezdu kolem chladicích věží elektrárny Temelín se
spouští stavidla deště na plno. Hromadíme se v autobusové zastávce bez oken,
která se po chvilce stává přeplněnou převlékárnou. V
Týnu nad Vltavou navštěvujeme
Galerii, kde právě probíhá výstava Dvorky
2002. Posléze přejíždíme jednoobloukový betonový most u
Bechyně nad
Vltavou. Hana s Ivou objevují Střední
keramickou školu, před kterou se Iva fotí. (Tedy, ne že by škola byla
architektonický sqost, ale Ivy maminka zde studovala.) Na náměstí po pečlivém výběru a diskuzi
bereme útokem cukrárnu, aby se Iva pak kompenzovala něčím slanějším -
anglickou slaninou nakoupenou ve vedlejším řeznictví (byla to fakt dobrá
kompenzace). Den pak končí prudkou bouří následovanou partičkou licitovaného
mariáše.
Dnešek netypicky začíná bez deště a tak bez problémů a rychle dojíždíme
do Písku. Na náměstí nacházíme prodejnu
Jitexu Písek, kde se
oddáváme své nakupovací vášni. Prodávají zde totiž
termoprádlo za poloviční cenu
než moira. Zpočátku to sice vypadá, že nás starší
prodavačka nebude mít ráda, když na dotaz "Co budete chtít?" odpovídá
Hana "Všechno" a na opakovanou otázku "Co si chcete vyzkoušet" Hana
odpovídá obdobně, ale pak se vztahy uklidňují, Vorlovi zde utrácejí
1700,-Kč.
Na radu v informačním středisku (bylo v každém městě, které jsem v jižních
Čechách navštívili) ještě navštěvujeme expozici
místní vodní elektrárny, kde
si můžete zblízka prohlédnout v chodu fungující stroje z počátku 20. století
se značkou Křižík.
Město opouštíme Putimskou branou, projíždíme kolem
Tálinského rybníka, prohlížíme si malované kapličky v
Albrechticích
a vracíme se do Hluboké. Po pěší procházce a večeři
v Pizzerii pro nás Lenka a Michal připravili na večer hru inspirovanou
gobelíny ze zámku na Hluboké, na kterých jsou znázorněny přísloví. Dva
členové tříčlenného týmu běhají po našem příbytku a bažantnici a hledají
gobelíny (nápisy s příslovím na čtvrtce), aby pak beze slov
nakreslili třetímu členu dané přísloví. On pak musí z jejich výtvarných děl
toto přísloví poznat. Taková hospodyňka, co skáče pro peří přes plot,
to by šlo, ale jek nakreslíte "Kde se dobře hospodaří, tam se dobře daří",
zkuste si to někdy. Na předposledním místě končí skupina Hana, Jana,
Vladimír na pěkném druhém místě Iva, Dušan a Hynek.
No vážně, u rybníka Dvořiště jsme na ta bradla narazili a Lenka s
Vladimírem dokonce cvičili a pózovali pro fotografy. Den ale začal opravou
defektu kola (smolaře Ivy, koho jiného). Dušanovi se totiž při pumpování
kola zlomil ventilek. Při pokusu o použití náhradní duše zjišťujeme,
že (stejně jako u Hynka) se její ventilek do ráfku nevejde. Naštěstí je zde
kol dost a tak se duše našla.
Pak již nic nebrání tomu, abychom poznávali díla
Jakuba Krčína. Mimo jiné
objíždíme Rožmberk a po skorodálnici se ocitáme v
lázeňské části
města Třeboň. Na náměstí si Michal hraje na hlídače kol. Dle jeho
líčení to vypadalo tak, že vždy někdo přišel, dozvěděl se, že půjdeme do
cukrárny, řekl fajn, jen se ještě podívám na... a odešel. Přišel další a
historka se opakovala. Po hodině jsme se konečně zkompletovali a přešli na
nádvoří do kavárny. No, my sice chtěli původně na výstavu pana
Preclíka, ale 50 Kč za vstupenku nám bylo vzhledem k malosti expozice moc.
Ochutnali jsem kávu vídeňskou, mraženou, ledovou, s noční čepičkou, Dušan si
dal dokonce kávu španělskou (z džusu), móóóc mu chutnala. Navrch dáváme
zmrzlinu a to už je Iva zase přeslazená, chtělo by to nějaký salám. Při
Janině povzdechnutí nad radostmi života: točené pivo, točená
zmrzlina, točený salám Hana málem smíchy padá z kola.
Ve vzorovém vláčku naskládání jeden za druhým jedeme "jak dráha" z Třeboně. Jako
rychlík projíždíme i ČB a končíme večeří v již známých Čejkovicích.
Jako večerníček si pak vyprávíme historky, o jejichž charakteru zde vážně
nemohu referovat.
Na plakátech Hana zjistila, že ve vesnici
Holašovice, kde je náves
chráněnou památkou UNESCO, se konají Folklorní slavnosti. O to by návštěva mohla být
zajímavější. To je tedy cíl dnešního putování. Když se blížíme ke vsi,
houstne provoz a množství zaparkovaných vozů na kraji vesnice také vzbuzuje
obavy. Oprávněně. Náves je plná stánkařů a ještě se musí platit vstup za to,
abychom se mohli tlačit v davu. Tak to tedy ne. Někdy příště....
Zde se naše trasy dělí. Boleslavská skupina přes Lhenice navštěvuje
zámeček
Kratochvíle v
Netolicích.
Expozice není historická, ale je věnována animovanému filmu. Pražská
část expedice se vrací okolo rybníku Dehtář, kde již Boleslavští byli
minulou sobotu. Nyní je zde ale potopa a silnice zcela pod vodou.
Odvážný Michal, který se snaží vodu profrčet, končí s nohama pod hladinou.
Tudy cesta tedy nevede.
Setkáváme a zároveň se loučíme v 15:00.
Poslední koupel, úklid a "ahoj, bažanti".
Shrnutí: Rybníky, roviny, cukrárny, tedy radostná dovolená
Další odkazy (jiné než v textu nahoře)